exilových Slovanů. Z dnešního pohledu se zdá, že každou chvíli podléhal nějaké nové iluzi, připojoval se k nějaké charismatické osobnosti, od jejíhož úspěchu si sliboval lepší budoucnost Čechů. Jel za osvoboditelem Itálie Garibaldim, podle něj „Žižkou našeho věku“, aby ho požádal o pomoc. Snažil se napodobovat ruského revolucionáře Gercena, který v exilu vydával svůj Kolokol. Českou „mutací“ Kolokolu, známého po celé Evropě, měl být Fričův list Čech; dosáhnout srovnatelného ohlasu se však vydavateli nepodařilo. V roce prusko-rakouské války 1866 Frič vyjednával s kancléřem Bismarckem, přesvědčený, že „každý protivník Rakouska stává se přirozeným naším spojencem“ a že by Prusové po vítězství ve válce mohli obnovit český stát. Podle všeho mohl Frič takto uvažovat jen proto, že vůbec nevnímal politiku jako arénu reálně soupeřících vlivů. Spíš ji viděl jako statický svět, ve kterém se abstraktní ideály utkávají s lidskými představami. Stále dumal, kdo z předních evropských šlechticů by se po pádu Habsburků hodil na český trůn. Čechy s Moravou byly podle něho Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225175
předurčeny k tomu, aby uprostřed Evropy, mezi Východem a Západem, vytvořily neutrální stát, jenž by odděloval soupeřící mocnosti a byl zárukou evropského míru. Ani tuto vizi však nic skutečného nepotvrzovalo. Češi doma ji ostatně nepřijali a ve válce roku 1866 se postavili na stranu Rakouska. Frič se pak stal nejznámějším českým psancem devatenáctého století. Žil z ruky do úst. Do Prahy se vrátil pozdě, jako padesátiletý, v roce 1879. Zjistil, že „mladým“ nemá co říci, zájem o jeho zkušenosti revolucionáře byl skoro nulový. Když začal vydávat své sebrané spisy, přihlásilo se mu pětasedmdesát zájemců. A tak, ačkoliv až do smrti zůstal radikálem (spisovatel Jaroslav Kvapil vzpomínal, jak ho Frič krátce před smrtí žádal: „Slibte mi, že zůstanete jaktěživ a vždycky nepřítelem Rakouska“), napsal o něm po jeho smrti jeden z jeho dalších ctitelů Jan Neruda: „Muž – hrdina, ale do posledního dechu dítě.“ KE ČTENÍ: Frič, Josef Václav: Naši předchůdci – Románek z doby předbřeznové; Praha 1953. – Frič, Josef Václav: Paměti Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225175
I-III; Praha 1957–1963. – Frič, Josef Václav: Písně z bašty a jiné básně; Praha 1952. – J. V. Frič a demokratické proudy v české politice a kultuře (sborník); Praha 1956 – J. V. Frič básník a revolucionář – Výbor z díla; Praha 1953. – J. V. Frič v dopisech a denících (ed. K. Cvejn); Praha 1955. – Kosík, Karel: Česká radikální demokracie – Příspěvek k dějinám názorových sporů v české společnosti 19. století; Praha 1958. – Žáček, Václav: Josef Václav Frič; Praha 1979.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225175