Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225081
17. Vyju se Šedou vlčicí
D
ívala jsem se na to krásné stvoření, když se pohybovala v kruhu a svou chůzí ušlapávala trávu. S velkou pozorností mě učila, jak si v trávě vytvořit teplé lůžko. Šedá vlčice mi řekla: „Máš schopnost vytvořit si svoje hnízdo – bezpečné, teplé místo – kdekoli.“ Pozorovala jsem Šedou vlčici a cítila jsem, že skutečně mám tuto schopnost. Zkoušela jsem to s ní a vytvořila jsem si pohodlné místečko. Pozorné oči Šedé vlčice zkoumaly moje lůžko se souhlasným pohledem. Schoulila jsem se do něj a společně jsme pozorovaly, jak den tiše končí a blíží se soumrak. „Zapomněla jsi na svůj hlas,“ řekla mi Šedá vlčice. Zvedla čenich k nebi a zavyla. Její vytí se rozléhalo nočním nebem a mnou projelo zachvění. Na její naléhání jsem se k ní přidala a společně jsme zavyly. Když jsem uslyšela divoký zvuk svého vlastního vytí, silný a jasný, uvědomila jsem si, jak opravdovou součástí mojí a mého spojení s ostatními vlky je. Dál jsem vyla a můj duch tančil. Na pozvání Šedé vlčice jsem vstoupila do jejího silného těla. Prohlížela jsem si své velké, krásné tlapy na bílé, sněhem pokryté zemi. Pohybovala jsem se pružným krokem. Běhaly a hrály jsme si spolu a já si užívala svobody. Energie Šedé vlčice, pevná a soustředěná, se mi zdála velmi příznivá. Coby Šedá vlčice vím, co dělat a jak žít. Její vztah k ostatním vlkům je instinktivní a prostý. Sama o sobě má velkou sílu a vytrvalost, je ale také součástí smečky. Dohromady vlci spolupracují na získávání 83
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225081
Tančím v dědečkově zahradě
potravy a na svém přežití. Šedá vlčice mi připomíná: „Máš všechny tyhle instinkty, hlas a schopnosti ve vlastním těle. Vzpomeň si, kdo jsi.“ Ten večer nás několik šlo do hospody a já slyšela sama sebe, jak se bez své obvyklé zdrženlivosti směju a skvěle se bavím. Posílená svou cestou s Šedou vlčicí jsem se cítila jako „já“, na něž jsem zapomněla, svoje mladší, svobodnější já. Ženy si mě dobíraly kvůli mým bílým běžeckým botám, které jsem nosila i první týden výcviku. Všechny jsme věděly, že v Irsku moje „bílé gumáky“, jak jim žertovně říkaly, neběhaly. Místo toho šplhaly přes skály, plahočily se hlubokou vrstvou řas nahromaděných na trávníku u chaty za vysokého přílivu, klouzaly po bahnitých cestách a šlapaly přes zelené kravské a ovčí pastviny. Při pohledu na moje bílé gumáky pod stolem jsme se všechny smály. Dozrály do sytě zelené barvy! Naše zábava pokračovala, když jsem se rozhodla, že za pomoci svých irských sester vytvořím překladový slovník. Náš slovník měl zahrnovat všechna irská slova a výrazy, jimž jsem nerozuměla. Náš smích se rozléhal hospodou. Když jsme zpívaly irské písničky, zmínila jsem se, že jsem neslyšela jedinou irskou píseň, která by nebyla smutná. Ženy se rozhodly, že najdou a zazpívají mi jednu irskou veselou písničku. Potěšená sama sebou si jedna z nás na takovou vzpomněla. Všechny jsme se rozesmály, když jsme vyslechly poslední sloku, v níž mladá žena postrádající svého zemřelého milého za ním skáče do hrobu! Cítila jsem se přijímaná, milovaná, „součástí smečky“. Moje srdce bylo šťastné.
84
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225081