zase vrátil pod místní samosprávu. „Chceme toho stihnout co nejvíc, než to po nás převezme někdo další,“ vysvětloval. „Stou penci zavedeného systému neustále vzdorují tomu, jak jsme se rozhodli naložit se zdejším miliardovým rozpočtem. V sázce jsou pracovní místa!“ Představa, že by se někomu mohlo poda řit za pouhé tři roky „napravit“ zchudlý okrsek v tak dezolát ním stavu, se lidem, kteří už celá desetiletí pracovali s newar skými rodinami, dětmi a školami, zdála značně nereálná. Ale Booker je poprosil, aby se spojili, postavili se za něj a pomohli mu pro reformní snahy získat podporu veřejnosti. Cerf je varoval, že reforma rozhodně nebude procházka rů žovým sadem. „Každá opravdová změna je těžká a vždycky se setká s velkým odporem. Neobejde se bez obětí. Opravdovou změnu neuskutečníte pomocí těch nejjednodušších kompro misů. To je i jeden z důvodů, proč se doposud reforma škol ství nikomu nedařila — protože se všichni snažili dělat hlavně kompromisy.“ Bývalého člena školské rady Cammarieriho vytočila Cerfova volba slov. „Dost mě znervózňuje, že se tady bavíme o dětech a vy mi řeknete, že se změna neobejde bez obětí! Nechci risko vat, když jde o děti. Takže prosím plánujte pečlivě a všechno pořádně zvažte.“ „A co kdybychom místo toho řekli, že každá změna má svého výherce?“ navrhl Price a jen těžko skrýval pobavení. „Nechcete přece znít jako generál Grant. Zkuste se alespoň trošku přiblí žit projevu Abrahama Lincolna.“
98
výhra Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224992
5
PROTIBOOKEROVŠTÍ KANDIDÁTI NA VZESTUPU L I S T O PA D 2 0 1 0 — D U B E N 2 0 1 2
V prvním patře newarské střední školy Central High dělala Milagros Harrisová první poslední, aby z osmnácti studentů druhého a třetího ročníku, kteří se jako typičtí znudění pu bescenti porůznu váleli po lavicích, vymámila v hodině děje pisu alespoň trošku představivosti. V souladu se školními osnovami nazvanými „Tváří v tvář dějinám“ zrovna probírali holocaust a Harrisová po studentech chtěla, aby se zamysleli nad způsobem uvažování tehdejších Němců. Chtěli všichni Němci vyvraždit Židy? Jeden student, který v lavici prakticky skoro ležel, odpově děl, že to určitě ne. Přesně to chtěla Harrisová slyšet. Pak tady máme další otázku, pokračovala nadšeně. Pokud lidé s vyvraž ďováním Židů nesouhlasili, proč ho nezastavili? Nikdo neodpověděl. „Měli o nich snad nepřesné informace? Jak se říká tomu, když někdo pořád dokolečka něco opakuje, aby vás zmanipuloval?“ nedala se Harrisová odbýt. „Publicita?“ odpověděl jí další student otázkou. „I to je svým způsobem druh manipulace, ale já jsem chtěla sly šet ‚propaganda‘,“ opravila ho. „Zná někdo slovo ‚propaganda‘?“ Studenti mlčeli. Vysvětlila jim, co je to propaganda a jak ji na cisté využívali k obviňování Židů ze všeho, co sužovalo Německo.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224992
Pak se jich zeptala, jestli vědí, co je to „stereotyp“. Opět ni kdo nereagoval. Vysvětlila jim, jak Hitler všem vnucoval ste reotyp, že Židé jsou méněcenní, že nejsou lidé. „Netečnost je nebezpečná,“ pokračovala. „Možná by se našli Němci, kteří by se Hitlerovi dokázali postavit, ale protože se jich to přímo netýkalo, nebo protože si mysleli, že na životech Židů nezáleží, nic neudělali.“ Studenti se tvářili zmateně. Har risová se jich zeptala, zda vědí, co je to „netečnost“. Nevěděli. „Zkuste si to slovo rozložit,“ povzbuzovala je. „Ne-teč-nost. Ne týká se vás to. Proto s tím nic neděláte, jste lhostejní.“ Několik studentů ožilo, předháněli se v kritizování toho, jak mohli slušní lidé nic nepodniknout, když čelili takovému zlu. „My taky nejsme z gangů ve městě zrovna nadšení, ale ni kdo se je nesnaží zastavit. Mohli by ho zabít,“ ozval se chlapec ze zadní lavice. „Jo, nikdo se přece nebude plíst do takovýho svinstva, co je mu po tom. Takový věci v Newarku končí tak akorát tim, že tě někdo vodpráskne,“ sekundoval mu další student. S tímto se Milagros Harrisová při výuce setkávala běžně — výklad o dějinách a válce se nezadržitelně stočil k diskuzi o ganzích a násilí, jež čím dál víc zmítaly Newarkem. Harrisová učila na gymnáziu, kam se na rozdíl od magnetových a charte rových škol dostal úplně každý. Podle výsledků standardizova ných testů z osmých tříd hrozilo téměř třem čtvrtinám tamních prváků, že střední školu nedodělají.33 Harrisovou měli všichni studenti rádi. Kdysi bývala kadeřnicí, ale její zákazníci brzy poznali, jak je inteligentní, a přesvědčili ji, aby šla na vysokou školu, dokonce jí pomohli získat stipendium. Vystudovala his torii a v pětačtyřiceti letech se stala učitelkou. Byla to vášnivá Portorikánka menší postavy, která neustále měnila svůj účes. Měla dvě dcery, jednu na Kolumbijské univerzitě, druhá cho dila teprve do páté třídy, ale už četla jako na střední. Studenti se Harrisové svěřovali se vším, chlapci se za ní chodili, když jim otěhotněla přítelkyně, dívky, když nedostaly menstruaci,
100
výhra Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224992