Petr Šámal: Záchranáři „Znovu se vás ptám, jak vysvětlíte, že polévka – čočková s párkem, kterou máte na jídelním lístku a kterou jste, jak sama uvádíte, uvařila a poté vydala – zcela postrádala právě zmíněný párek?“ obrací se na kuchařku Alenu jeden z kontrolorů. „Když… já… nevím,“ má slzy v očích Alena. „Ale no tak… paninko, vždyť nemusí být hned zle. Niče ho se nebojte, my vám hlavu neutrhneme. Tak tam třeba napíšeme, že jste ten chybějící párek asi vydala s prvními porcemi. Co říkáte?“ „No… to jsem asi… vydala.“ Potom ještě půl hodiny kontrolovali uložení potravin a surovin ve skladech, posadili se v kuchyni za stůl, Jura donesl kafíčko, zapálili si a vyslechli si konečný verdikt: „… byl proveden kontrolní nákup, který byl účtován … provozovna a sklady udržovány v čistotě … ceny řádně vy věšeny … kuchyně v pořádku … za chybějící párek v polév ce a rozdílné gramáže u kompotu udělena bloková pokuta 300,- Kčs – zaplacena na místě.“ Poté se kontroloři rozloučili a odešli k lanovce. V kuchyni panovala nálada na bodu mrazu: „No nic, je to průšvih. Naše první kontrola a hned pokuta.“ „Ty myslíš, že nás teď vyhodí?“ „Já nevím. Nejlepší bude, když s tím zápisem zajedu teď hned na podnik, Kobera tam ještě bude.“ Petr vyběhne do garáže, skočí na motorku a uhání do Pece. Za dvacet minut už klepe na dveře kanceláře ředitele: „Co nám přinášíš, vedoucí, vždyť jsi tady ráno byl,“ vítá příchozího Petra věčně rozladěný šéf podniku. „Vy se asi budete zlobit, ale my jsme se opravdu snažili, ale když ta kontrola…“ „Jaká kontrola?“ zpozorní a zamračí se Kobera. 98 TISK_Zachranari.indd 98
2. 11. 2016 12:16:23 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224861
Růžohorky „Tedy, jaksi, přece ta – Česká obchodní… a my jsme… ale oni nám dali tu… pokutu.“ A Petr vytahuje zápis a tváří se nešťastně, když si ředitel začne číst v zápise. Jak si ho ale pročítá, tak se mu stále více rozjasňuje tvář, až se nakonec začne nahlas smát, vy běhne z kanceláře a volá do chodby na náměstka: „Přijď hned ke mně, Zdeňku, to musíš vidět. To se mně snad zdá – poprvé a takhle to zaváleli.“ A vrací se do kanceláře následován náměstkem, který za účasti nic nechápajícího Petra se také seznamuje s inkri minovaným kontrolním protokolem. „Já jsem ti říkal, že mám na lidi čuch, vidíš, a ty jsi mi nevěřil a tady to máš! Ti dopadli, co? Výborně, lepší to do padnout ani nemohlo. Gratuluji, jste pašáci!“ obrací se na užaslého Petra. „Takže vy nás nevyhodíte?“ „A za co? Naopak – vás budu dávat za vzor!“ „Dali nám přece pokutu.“ „Prkotina. Oni hochu musí vždycky něco najít, to by totiž vypadalo blbě, kdybyste měli úplně všechno v pořádku.“ „Šéf má pravdu, dopadli jste dobře,“ přidává se náměstek. „Nevyučení kluci a takovýhle zápis,“ pěje další ódy říďa. „To není jako ti profesionálové na Sněžce, co si stěžovali na nedostatek vody na vaření, a pak jim čoika našla vodu v džusech. Však ten Březina šel na hodinu.“ „On už není na Sněžce?“ „Skončil – a neslavně. Nakonec, já tady také končím, ale já, protože od prvního nastupuju k Jednotě,“ oznamuje Kobera. „To je škoda, vy jste dobrej a víte, kdo přijde po vás?“ „Tak to už náhodou vím.“ „Jmenuje se Brůna.“ 99 TISK_Zachranari.indd 99
2. 11. 2016 12:16:23 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224861
Petr Šámal: Záchranáři
18
Autobus To bylo nadšení, když se Petr vrátil z podniku a oznámil, že jsou nejlepší. Večer pak bouchli šampáňo a málem do rána to rozebírali a smáli se, jak Alena hledala párky v polévce a její švestkové kompoty. Šli spát až dlouho po půlnoci a tak ani nezaregistrovali událost, která nadzvedla celé Krkonoše, a tou byl – ranní příjezd linkového autobusu na Děčínskou boudu – soused ní chatu vedle Růžohorek. Kdo to tam neznal, tak nemohl vědět, že z Velké Úpy na Růžovou horu vedla jen úzká horská, kamenitá cesta, samá serpentina, kterou obtížně zvládl osobní automobil, a proto se zásobování dělo výhradně džípem a jen v nouzi malým náklaďáčkem. Nahoru si tak netroufla ani záchranná služba, a proto, když byl nutný převoz do nemocnice, tak postiženého svez la Horská služba džípem dolů k silnici, odkud pokračoval dále do nemocnice už záchrankou. Honza Zámiš, pracovník Krkonošského národního par ku, tak nemohl uvěřit svým očím, když ráno stoupal Za hrádkami nahoru a spatřil na protějším svahu Růžové hory ten ohromný autobus v plné kráse! A pak už se roztočil celý ten kolotoč oznamování a tele fonování na všechny možné strany a za dvě hodiny už se před Růžohorkami začali sjíždět zástupci VB (Veřejná bez pečnost), Krnapu (Krkonošský národní park, pozn. aut.) i Horské služby. Všichni nejprve zamířili do chaty a úplně první otázka se samozřejmě týkala autobusu stojícího na cestě mezi obě ma chatami. 100 TISK_Zachranari.indd 100
2. 11. 2016 12:16:23 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224861