SA P I ENS / OD Z VÍ Ř E T E K B O Ž S K É MU J E D I N C I
přinesl celou řadu problémů, jako jsou vyhřezlé ploténky, artritida a kýla. Péče o obilí vyžadovala tolik času, že se lidé museli vedle svých políček trvale usadit, což od základů změnilo jejich život. Ne my jsme domestikovali pšenici – to ona zdomácnila nás. Sloveso „domestikovat“ pochází z latinského domus čili „dům“. A kdo žije v domech? Lidé, nikoli pšenice. Jak se ale pšenici podařilo přesvědčit člověka, aby vyměnil poměrně dobrý život za tak namáhavou existenci? Co mu nabídla na oplátku? Lepší stravu jistě ne, protože lidé jsou všežraví primáti, kterým vyhovuje strava rozmanitá. Před nástupem zemědělské revoluce tvořilo zrní jen nepatrnou část lidské potravy. Jídelníček, který se zakládá na cereáliích, obsahuje málo vitaminů a minerálů, těžko se tráví a vůbec nesvědčí zubům a dásním. Pšenice lidem nenabídla ani hospodářskou stabilitu. Život zemědělce byl mnohem méně stabilní než život lovce a sběrače, kterého živily desítky různých druhů rostlin a živočichů, takže mohl přežít špatný rok i bez zásob potravin. Když bylo některého druhu méně, spolehl se na jiné rostliny či živočichy. Naproti tomu zemědělská společenství byla až donedávna závislá na několika plodinách, leckde dokonce jen na jediné rostlině, jako je pšenice, brambory nebo rýže, takže když udeřilo sucho, objevila se plíseň nebo přiletěly kobylky, začaly umírat tisíce, někdy i miliony lidí. Před lidským násilím pšenice také nechránila. První zemědělci byli stejní násilníci jako jejich předci lovci a sběrači, ne-li ještě větší. Vlastnili více předmětů a k životu potřebovali půdu. Neměli moc na vybranou, protože když je soused připravil o pastviny, mohlo to znamenat, že budou balancovat mezi přežíváním a hladověním. Když skupinu lovců začali 104 |
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224809
Ne jvětš í p o dvo d v d ějiná ch
utlačovat silnější rivalové, mohla se tato skupina přesunout většinou jinam. Bylo to těžké a nebezpečné, ale proveditelné. Když ale silný nepřítel ohrozil vesnici, ústup znamenal ztrátu polí, domů a sýpek. Pokud lidé z osady odešli, byli často odsouzeni k smrti hladem. Často tedy raději bránili vlastní území a bojovali až do trpkého konce. Řada archeologických i antropologických studií dospěla k závěru, že v jednoduchých zemědělských společnostech bez politického systému nad rámec vesnice a kmene umírala násilnou smrtí celá jedna čtvrtina mužů a celkem 15 procent populace. Na Nové Guineji žije mezi zemědělci kmen Dani, v němž násilí likviduje 30 procent mužů, ve kmeni Enga napočítali etnografové 35 procent mužů zemřelých násilnou smrtí. V Ekvádoru umírá lidskou rukou dokonce až 50 procent dospělých příslušníků kmene Waorani.25 Teprve s příchodem větších uskupení, po založení měst, království a států, se počet násilných činů snížil. Rozvoj velké a výkonné politické společnosti však trval tisíce let. Dnešní lidé, kteří žijí v bohatých státech, tento pokrok mohou jen stěží docenit. Žijeme v relativním bezpečí a blahobytu, který založila zemědělská revoluce, a proto předpokládáme, že tahle změna život zkvalitnila. Nelze však hodnotit tisíce let dějin jen z dnešní perspektivy. Mnohem lépe by situaci vystihl pohled tříleté dívenky umírající na podvýživu v prvním století našeho letopočtu v Číně. Copak by mohla říct „škoda že umírám hlady, ale má oběť má smysl, protože za dva tisíce let budou mít všichni dostatek potravin a budou bydlet ve velkých klimatizovaných domech“? Co tedy pšenice zemědělcům, včetně té podvyživené malé Číňanky, nabídla? Jednotlivci evidentně vůbec nic, ale Homo | 105
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224809
SA P I ENS / OD Z VÍ Ř E T E K B O Ž S K É MU J E D I N C I
sapiens jako druhu mnohé. Pěstováním pšenice lze z daného území získat mnohem více potravin, což umožnilo exponenciální růst populace. V době kolem 13 000 př. n. l., když se lidé živili sběrem volně rostoucích rostlin a lovem divokých zvířat, mohla oblast v okolí palestinské oázy Jericho uživit nanejvýš jednu skupinu nomádů čítající kolem stovky relativně zdravých a dobře živených osob. Kolem roku 8500 př. n. l., když volná příroda ustoupila polím pšenice, uživila oáza velkou, stísněnou vesnici, kde přežívala tisícovka často hladových a nemocných lidí. Evoluce ovšem nestojí na hladu a utrpení, ale na kopiích šroubovic DNA. Tak jako se ekonomický úspěch firmy měří dolary na účtu, tak i evoluční úspěch druhu lze vyčíslit počtem kopií DNA. Když zmizí poslední z nich, druh vymře. Podobně se povede firmě, která zbankrotuje, když přijde o peníze. Druh, který se může pyšnit velkým počtem kopií, je úspěšný. Z tohoto úhlu pohledu je tisíc kopií lepší než sto. Úspěch zemědělské revoluce spočíval v možnosti uživit více lidí v daleko horších podmínkách. Ale proč by se jednotlivec měl zajímat o takové evoluční počty? Proč by měl rozumný člověk snižovat svou životní úroveň jen proto, aby bylo na světě více Homo sapiens? Nikdo to neodsouhlasil. O zemědělské revoluci se nehlasovalo. Byla to past.
106 |
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224809