KOUZELNÝ NÁRAMEK
Když spolu s dalšími lidmi, co mířili za rodinou na sever a na západ, cestovala koňským povozem, její náramek vesele tančil a ona v prstech tiskla přívěsek, aby se uklidnila. Cítila se díky němu v bezpečí a pod ochranou, jako by s ní byla její rodina. Cestou se zastavovala ve městech, aby si svým šicím strojem a šikovností vydělala další peníze a mohla pokračovat. Když Mary dorazila do malinkatého domova své tety a strýčka v Grand Rapids – vyčerpaná po mnoha měsících cesty za rodinou –, přivítal ji první sníh. „Vždyť je teprve listopad!“ divila se. „Vítej v Michiganu,“ smála se teta Sarah, zvala ji dovnitř, kde na ni čekala malinká ložnice v zadní části domku, vyzdobená vzpomínkami na Irsko, a pomohla jí vybalit. Mary si vzpomněla na to, jak pod vajíčkem našla lístek do Ameriky. Tátovi se ten den na tmavé vlasy lepil sníh a vypadal skoro jako anděl. Změť vzpomínek, nadšení a šílené únavy spustila další proud slz. „Co je ti, Mary? Nebudeš nemocná?“ ptala se Sarah. „To ne,“ odpověděla a snažila se popsat svoje pocity. „Jsem jen... strašně vděčná za to, že mám takovou rodinu.“ Když spolu seděly na její nové posteli, Sarah ji k sobě pevně přivinula a Mary jí vyprávěla o svojí plavbě do Ameriky, cestě do Michiganu a o přívěsku. „Hotovo,“ přerušil je strýček Sean. „Taky bychom ti teď rádi něco ukázali,“ prohlásila teta, vzala Mary za ruku a vedla ji do obývacího pokoje.
105
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224806
Viola Shipmanová
Mary zalapala po dechu. Dvě židle, co předtím stály před obrovským oknem, zmizely a nahradila je její singrovka, kterou teď rámovala stráň s borovicemi poprášenými sněhem. Hned vedle ní praskalo v krbu. „Tady budeš pracovat,“ ozvala se Sarah. „Potřebuješ místo, které je stejně tak inspirující jako tvoje práce.“ „Samozřejmě dokud se neseznámíš se svým manželem a nezaložíš vlastní rodinu,“ smál se strýček. Mary na tom místě šila – za temných zimních dnů, které dokázala prozářit jedině mrznoucí pára nad jezerem, na jaře, kdy vykvetlo tolik narcisů, že stráň vypadala jako upředená ze zlata, a v létě, během kterého bylo světlo až téměř do půlnoci – a tvořila svatební šaty, obleky pro obchodníky, prošívané deky a kabáty. Prodávala je v obchodech po městě a netrvalo dlouho a spousta zámožných rodin si ji začala najímat, aby pracovala pouze pro ně. Mary se v mírumilovném Michiganu líbilo, šetřila peníze a posílala je zpátky rodičům. A pak si jednoho letního večera všimla, že jídelní stůl je prostřený pro čtyři. Ještě než se stačila zeptat proč, do domu halasně vešel muž, co připomínal vlka – zvíře, které často vídala za oknem, když šila. Mary vykřikla a muž se dal na ústup. „Takhle se hosti nezdraví, Mary,“ smál se strýček. „Tohle je Web Falloran.“ Wilbur „Web“ Falloran byl vlastníkem statné postavy a tvář mu zakrýval neudržovaný plnovous. Když Mary vykřikla,
106
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224806
KOUZELNÝ NÁRAMEK
přitiskl si ruce na hruď, jako by se bál, že se bude muset začít prát. „Moc mě to mrzí,“ omlouvala se Mary. „Polekal jste mě.“ „Web je na podobné věci zvyklý,“ smál se Sean. „Je to dřevorubec, Mary, ze Scoopsu u Horního poloostrova. Vozí sem dolů do Grand Rapids dřevo pro truhláře. A taky je to Ir!“ Při večeři, která sestávala z pastýřského koláče a irské bramborové kaše s kapustou, Mary zjistila, že ten muž, jehož považovala za vlka, je ještě neškodnější než štěňátko. Mluvil tichým dunivým hlasem, jako by v dálce hřmělo, a obdivoval Maryino šití a odvahu vydat se do Ameriky. Po večeři se zeptal tety a strýčka, jestli by ji nemohl vzít na procházku mezi borovice. „Pověz mi o tom přívěsku na tvém náramku,“ požádal ji, zatímco se procházeli. Mary se usmála, znenadání se zastavila pod větvovím stařičké borovice a sklonila hlavu. Vlasy se jí rozutekly k zelené trávě na stráni. Byla krásná michiganská letní noc, v níž bylo slyšet jen kvákání žab. Mary zavřela oči a zhluboka se nadechla. Ve vzduchu vonělo nedaleké Michiganské jezero a ona si na okamžik připadala, jako by byla zpátky v Irsku. „Zajímá tě ten přívěsek?“ divila se. Na muže to byla podivná otázka, obzvláště na dřevorubce. Web ale jen pokývl hlavou a zadíval se jí do očí. „No ano, zajímá,“ přitakal. „Určitě pro tebe hodně znamená.“
107
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224806