Neodpověděla. „No dobře. Tak budeme říkat, že máte kliku,“ uzavřel suše. „Chtěla jsem s vámi mluvit ohledně té schůzky, které jste se zúčastnil dnes ráno,“ promluvila konečně. Podíval se na ni. „Jako který schůzky?“ Tiše se zasmála, ale neřekla nic. Nahnul se přes pult a vyhlédl z okna. „Nevím, co máte v plánu,“ prohlásil, „ale já odsud do dvou minut mizím.“ „Tohle je teď místo činu. Nemůžete odejít.“ „Beru to spíš jako doporučení. Ale ať už mi to dovolíte nebo ne, rozhodně se ztrácím.“ Neodpověděla. „Možná o tom nevíte,“ pokračoval, „ale před chviličkou bylo venku docela rušno a já bych nechtěl, aby mě tu nějaký policejní zbrklouši našli s tímhle, až se tu začnou rojit.“ Zamával brokovnicí. „Taky mám v plánu najít ty tři fešáky. Můžete se přidat, jestli chcete.“ Došel k zadním dveřím, pootevřel a poslouchal. Houkačky zatím nikde. Čekal, jestli ho bude následovat. Už to byly čtyři minuty po akci. Na tohle postávání nemám čas… Za ním kroky. Ohlédl se. „Jedu s vámi,“ řekla.
OSMNÁCT Rojas
Jeli na východ. Na rovinkách plyn na podlaze, zatáčky skoro smykem. „Cyrusi, kde kurva seš? Museli jsme vypadnout.“ Digitální vysílačky neměly ani statický šum. Bylo to jako poslouchat vakuum. Znovu ji přepnul. „Vanci, jak je na tom Dante?“ „Má broky v celým boku. Krve jak z vola.“ „Kurva. Máte tu ženskou spoutanou?“ _ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224805
Vance prudce zabrzdil před zatáčku. Jeho koncová světla ozářila kabinu Chrysleru. Rojas dupl na brzdu a autem cukalo ABS, jak se rval se zatáčkou o volant. „Ty vole, nemáme ji. Nebyl čas.“ „Co? Do prdele, cože? Jak to, že ji nemáte?“ „Nebyl čas, Troyi.“ Cítil, jak se mu od žaludku celým tělem šíří chlad, jak to tak při špatných zprávách bývá. Sundal nohu z plynu a Audi se začalo vzdalovat. Chrysler se přešoural k chodníku. Volný pád. Nemohl chytit dech. Cítil, jak mu krev odtéká z hlavy, srdce buší naprázdno. Padl hlavou na volant, propadal panice. Vance mu něco říkal do sluchátka, ale on ho nevnímal. Ví, jak se jmenuješ. Ta policajtka ví, kdo jseš. Držel jsi poldu v šachu pistolí a ona tě zná jménem. V protisměru prosvištěl hlídkový vůz a červenomodrý maják se zatřpytil v jeho zamlženém okně. Bylo to skoro malebné až na to, že věděl, co ho čeká. Ohlédl se na zadní sedadlo na Bolta, kterého našel na okraji lesíka. Ležel tam mrtvý, oči v sloup, hlavu divně zvrácenou. Nějak se dostal domů. Autopilot. Audi stálo v garáži, obě přední dveře dokořán a krvavá stopa směrem do domu. Zná tvý jméno. Cyrus je mrtvý, Dantovi k tomu moc nechybí, ale on dokázal myslet jen na tu policistku. Vešel do obýváku a spatřil Danta na zádech s rozříznutou košilí. Na hrudi, na rameni a na celé paži černé tečky, kam se zaryly broky. Celý bok rudý a na podlaze kaluž krve. Vance mu připravoval stojan s kapačkou. „Troyi, pomoz mi s tím. Kurva, možná bude muset do nemocnice.“ Poplácal Danta po tváři. „Ty vole, zůstaň tu se mnou. Postaráme se o tebe. Dostaneš léky. Troyi, pomoz mi, dělej.“ Ale jemu zazvonil telefon. „Hned, hned.“ Hlavně být co nejdál od té krve. Taková jasná červeň, hlava plná sladkého měďnatého zápachu. 101 _
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224805
Ucpal volné ucho prstem a zvedl to: „Troyi, jak to, že nevoláš?“ Matka. Jen ona se dokázala trefit do takové chvíle. Vydal se ke garáži, ale tam byla zase krev, tak zamířil do kuchyně. „Mám práci.“ „Kdy tě uvidíme? Už jsi pryč strašně dlouho. Tvojí sestře je zase hůř, Troyi, není to s ní dobrý. Zkusíme tu dřeň, snad to pomůže.“ „Já vím, že jí není dobře.“ „Tak proč tady nejsi?“ Neodpověděl. „Když se neozýváš, mám starost, co děláš. Říkám si, že možná děláš něco, za co tě zase zavřou. Já už to znova nevydržím. Jak můžu žít, když moje dcera bude mrtvá a ty ve vězení?“ Otřel si ústa, polkl a chvilku čekal, než to přejde. „Neumře. Vydělávám a zaplatím jí léčení. Jenom to ještě chvíli potrvá. Slibuju.“ „Co slibuješ?“ Sesul se zády k pultu, opřel se o něj a zakryl si rukou oči. „Chci bejt s váma, ale nejde to. Nejradši bych byl u vás, ale musim bejt tady. Dostalas ty prachy, co jsem poslal?“ „Co? Ne. Žádný prachy nepřišly. Kolik jsi posílal?“ To už nebyl schopen říct. „Kurva. Vážně jsi je nedostala?“ „Ne. Máme přátele nedaleko pošty a možná to dali k nim. Kolik jsi posílal?“ Nemohl se přimět to říct. Držel jsi s pistolí v šachu policajtku a ona ví, jak se jmenuješ… „Hele, o mě neměj strach.“ „Jak to můžeš říct, Troyi, když se ani nevidíme? Jak to můžeš říct.“ „Už brzy. Brzy budu u vás. Jenom potřebuju trochu času, abych všechno zařídil, chápeš?“ Neodpověděla. „Až se vrátím, dám všechno do pořádku, oukej?“ _ 102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224805