Čekám, že mi otevře má láska, ale tak to tady nechodí. Nejdříve se na mě přijde podívat bratr. Neřekne ani typické „háj“ a opět zaleze. To mi opravdu nevadí. Jeho drzý žvýkačkový výraz jsem měl stejně v úmyslu rychlým předním úderem vypnout… pokud by se zdržel déle. Samozřejmě přeháním, ale chuť udělat to jsem opravdu měl. Na rodičích, kteří mě přivítají po deseti minutách postávání mezi dveřmi, jsem zaznamenal, i když se mi to neříká zrovna lehce, jisté známky nervozity. A taky povýšenost a opovržení. „Dobrý den, nebo dobrý večer. Evening je večer, že?“ „Vítáme tě, Paule. Tak ty jsi ten sympatický záhadný cizinec, o kterém nám Kira vyprávěla. Jak jsi tady dlouho? Pracuješ? A zelenou kartu máš? Nebo jsi ilegal alien a chceš ji získat? Proto lezeš za naší dcerkou?“ Nerozumím ani slovo. Mluví příliš rychle a s jakýmsi dialektem. Chytám jen útržky. Soustředím se na ně jako na střelnici v Praze, kde na vás vybafne terč padoucha s rukojmím. Chci zachytit každou frázi, která mi kdy přešla před zrakem při listování americko-českým kapesním slovníkem. Je to pro mě důležité. Ano, velmi důležité. Jako jediný z celé česko-polsko-slovenské komunity začínám randit s Američankou. To je něco, co tady jen tak nevidíš. Nikdo z nás nemá ponětí, jak Američané žijí. Jak to vypadá u nich doma. O čem si povídají. Jak slaví Den díkuvzdání a tak. Známe to jen z filmů. Tohle bude komedie se mnou v hlavní roli. Mluví o vetřelci? Řekli alien. Tohle slovíčko přeci poznávám. Odrážím se od něj a vrhám se do rozhovoru. „Vetřelec? Ano, já vidět ten film. Dobrý film. Horor, že? Moc nemuset horor. Já rád veselohry, víte?“
10 9
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224765