Tom Stoppard
Představuju si, jak by tě oslovil básník Peťák, kterej nějakým zázrakem přežil válku se žlutou šesticípou — Tak co, ty židovskej Češe? Vystupovali jsme spolu, tedy mluvili v televizi v Moskvě, a stejně jsme si to všechno neřekli. Ty vole, když jsem byl u tebe s Turnovkou na večeři, vůbec jsi nepochopil náš humor. Pak jsme zjistili, že máš lepší. Domluvili jsme se, že jsi bydlel ve stejný ulici v Londýně jako já v šedesátým devátým roce. Já vůbec netušil, že seš. V Moskvě jsem ti říkal, že tě vlastně podezírám, že jsi spolupracoval. Jak to, že jsi jezdil do Prahy po Chartě, když všechny západní kecálky-pisálky hned zatkli a vyhostili? Ty jsi navštěvoval Havla, a nic. To bylo podezřelý! Ty kecálkové ze Západu byli daleko neznámější než ty, i když dobrý. Asi nad tím visel lepší scénář, než bys doved napsat. V roce šedesát osm ses vod svý manželky dozvěděl, že jsi z Čech. Řek si jí — I’m British. … a vona ti řekla, že jsi Čech. Ptal ses pak maminky, jestli máš v Čechách nějaký příbuzný, a vona ti řekla, že všichni tvý příbuzný zmizeli v Auschwitzu. Začal jsi bejt českej Žid. Měl jsi doma jen utěrku po mamince a E. T. se ptala, jestli bys nám ji nepodepsal. To byla drzost, ale ne moje.
98
Vrata_Podoby_v2-FIN2.indd 98
14. 11. 2016 16:08:07 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224714