líbil všem holkám, až na mě. Vypadal dobře a sportoval, ale na mě byl moc nafoukaný. Teda dřív. Teď už takový není. Cho dí hodně do přírody a určitě je dost bedna, když se dostal na matiku. Já si vždycky myslela, že se tou svojí sportovní vizáží jenom snaží zakrýt, že je z chudé rodiny. Že kdyby si do tvá ře píchnul sichrhajcku, působil by mnohem věrohodněji. Ale holky po něm šly, to jo. Pro Riikku představoval něco jako splněný sen rané puberty. Líbil se jí atletický typ, i když sama má, teda měla, trochu nadváhu. Ona vždycky byla krapet po vrchní, vzhled pro ni znamenal hodně. Ale i tak byla aspoň stokrát oduševnělejší než například její rodiče, takoví snobi! Viděla jste je?“ „Znáte se s Jerem dobře?“ „Co tím myslíte? Neznáme,“ odsekla Virve téměř naštvaně. „Teda skrz Riikku jsme se samozřejmě dost vídali,“ pokračo vala pak o něco přátelštějším hlasem. „Ale nic hlubšího v tom nebylo.“ „Víš určitě, že nemáš tušení, kde je Jere teď?“ „Jak bych to měla tušit, sakra? Zas tak dobře ho neznám.“ „Máš profil na Facebooku?“ „Mám.“ „A Riikka a Jere?“ „Ti taky. I když Jere tam skoro vůbec nechodí.“ „Vadilo by ti, kdybych se přes tvůj účet podívala, jestli ně který z nich nezveřejnil něco, co by nám mohlo pomoct?“ „Klidně, i když pochybuju, že tam něco najdete. Jere totiž nic nepostnul už celou věčnost a Riikka…“ Virve se znovu zlo mil hlas a dívka zmlkla. Anna našla přes Google úvodní stránku Facebooku a Vir ve se přihlásila. Na profilové fotografii stála v záři slunce pod obrovskou palmou.
Srpen
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224690
„Pěkná fotka, odkud to je?“ „Z Mexika,“ odpověděla Virve. „Byla jsem tam na treku na jaře, hned po maturitě.“ „Páni,“ řekla Anna uznale a začala brouzdat příspěvky na zdi. Co se vám honí hlavou? ptal se Facebook. To mi řekni ty, pomyslela si Anna a pročítala krátké texty, jimiž si dvě stě osmdesát šest přátel sdělovalo, co dělají. Anna v nabídce přá tel klikla na Riikku. Otevřel se před ní dívčin profil. Fotografii pořídila sama dívka webkamerou nebo mobilem, vypovídalo o tom specifické rozmazání a úhel — snímek byl vyfocený šik mo nahoru. Stejné kulaté tváře jako na maturitní fotografii, stejné šedomodré oči, které měly spatřit ještě mnoho deseti letí, se na Annu rozpustile dívaly z monitoru počítače. To je šílené, říkala si Anna. Tady život pokračuje ve virtuální for mě, přestože Riikka sama přestala přispívat jedenadvacátého srpna. Od té doby se její zeď zaplnila epitafy od šokovaných kamarádů. Budu muset připomenout Irmeli a Juhanimu, ať nechají její profil smazat, uvědomila si Anna. Riikka během léta přispívala zřídka. Zhruba jednou týd ně se obtěžovala sdělit kamarádům novinky ze svého života v krátkých komentářích o pojídání zmrzliny a koupání. Pouze jednou zmínila, že si byla zaběhat. Bylo to v polovině červen ce. Anna rychle projela seznam jejích přátel. Bylo jich sto tři. Dívka měla zjevně i jiné věci na práci než vysedávat u počíta če, napadlo Annu. Pak rozklikla Jereho. Přátel sedm set pade sát čtyři, avšak na zdi mrtvo. Virve nelhala. Jere o svých zále žitostech na internetu nežvanil ani se nezapojoval do diskusí ostatních. Anna se podivila, na co sesbíral takové množství přátel. Zeptala se na to Virve. „Netuším,“ odpověděla dívka. „Někteří lidi jsou takoví. Mají pocit, že je to cool, mít na fejsu tisíc přátel.“
98
Kolibřík
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224690
Anna se odhlásila ze stránky a poděkovala. Nic zajímavého se nedozvěděla, ale bude ještě muset projít Riičiny soukromé zprávy i její e-mail. „Tak dobře, teď si všechno zopakujeme, ať máme protokol v pořádku. Zvládneš to ještě?“ zeptala se pak. Virve postavila hrnek a napřímila se. „Ale jo, zvládnu.“ Znovu všechno prošly, aniž by Virve své prohlášení jakkoliv změnila. Pak si zápis z výslechu důkladně pročetla, odsouhla sila a za cinkotu zápěstí podepsala. Nakonec ji Anna upozor nila, že budou ve výslechu brzy pokračovat. Virvino podezření o Riičině možném novém vztahu a poznatky z onoho posled ního dne byly pro vyšetřování natolik stěžejní, že se k nim budou ještě muset vrátit. Virve nepřesvědčivě hlesla, že ráda pomůže. Anna si pomyslela, že to byla její první zřejmá lež.
Virve odešla a Anna věděla, že by měla jít rovnou za Eskem a oznámit mu novinku podstatnou pro vyšetřování: že se Riikka a Jere rozešli a že Riikka měla nový, tajný vztah. Anna dokonce došla až k jeho dveřím a zvedla ruku, aby zaklepala. Pak si to však náhle rozmyslela. Nezvládla to. Neodvážila se. Cítila, jak Eskovo nepřátelství vysloveně sálá skrz dveře. Popálilo by jí klouby, kdyby se dveří jen dotkla. Anna netušila, jak spolupráci s Eskem zvládnout, jak se k němu vůbec přiblí žit. A pokud si neporadí s Eskem, jak by mohla stačit na práci u téhle jednotky, na téhle policejní stanici, v tomhle městě? Spustila ruku a stáhla se od Eskových dveří. Místo toho šla do kanceláře k Sari. Byl tam i Rauno. Dlouho diskutovali o informacích, které Anna získala od Virve, a uvažovali o jejich vlivu na průběh vyšetřování. Měli by se pokusit zjistit, kdo byl dívčin nový přítel. Nebo přítelkyně. V pátrání po Jerem budou
Srpen
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224690