98
• nevhodný přístup pracovníka • nesprávně zvolené metody a postupy práce • problémy v postupech či spolupráci dalších subjektů. Spolupráce s rodinou je pro úspěch práce klíčový faktor, pokud se z nejrůznějších důvodů nepodaří ji navázat, negativní dopady jsou zřejmé. Druhou skupinu tvoří situace, kdy OSPOD nemá dostatečné možnosti ovlivnit aktuální vývoj. Často se jedná o rodiny se závislostí dospělého na návykových látkách nebo rodiny se zdravotním problémem, kterým OSPOD nemá pravomoc nařídit léčbu nebo terapeutickou pomoc. Rovněž v oblasti bydlení nemá OSPOD rodinám často co nabídnout. Obdobná je situace u komplikovaných rozvodových kauz, kdy je také možnost intervence OSPOD omezená. „Rodina opakovaně přicházející o bydlení, OSPOD nemá možnosti pomoci.“ (Rozhovor 4–23) „Nemůžeme nikomu nařídit léčbu.“ (Rozhovor 1–1)
Pracovníci jsou si vědomi toho, že jejich přístup významně ovlivňuje celkový výsledek práce s rodinou, a upozorňují na některé rizikové momenty, jako je příliš direktivní přístup k rodičům, nedostatečná podpora rodiče ze strany OSPOD, nedůvěra v rodiče a v jeho schopnost přijmout zodpovědnost, nedostatečné nastavení hranic pracovníkem a v neposlední řadě omezená schopnost sebereflexe u pracovníka. „Autoritativní informace, které vlastně nedávají východisko těm rodičům. Je lepší omezit tu direktivnost a přenášet neustále odpovědnost za vlastní život na toho člověka. Říct jim, že to nejsem já, kdo to za vás žije, žijete to vy a je to vaše rozhodnutí a vy zodpovídáte za své dítě. Člověk si nesmí myslet, že on má tu jedinou pravdu.“ (Rozhovor 1–2) „Myslím si, že třeba jsem se nechala někdy moc stáhnout do těch případů… Například u těch rozvodů, kde je opravdu potřeba si nastavit nějaké hranice v tom, kdy už nebýt prostředníkem mezi těmi rodiči, kdy už pak potom nahrazujeme nějakou jejich roli, která nám nepřísluší. Pak se může stát, že přebíráme odpovědnost za něco, za co jsou ale zodpovědní ti rodiče, což není dobře.“ (Rozhovor 1–5)
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224673
99
„Chybu vidím v přístupu k matce, kdy bylo předpokládáno, že nezvládne péči ani o druhé dítě, aniž by jí byla dána možnost se k tomu vyjádřit a pokusit se o dítě pečovat. V případě, že by matce byla nabídnuta možnost podpory pracovníka neziskové organizace, který by do rodiny docházel, nemuselo dítě trávit rok v dětském centru.“ (Rozhovor 4–20)
Z nedostatků v oblasti zvolených metod a postupů jsou si pracovníci nejčastěji vědomi toho, že měli intervenci zahájit dříve, nebo že nevhodně zvolili konkrétní službu nebo postup. Např. nevhodně zvolili střídavou péči nebo nedokázali zabránit eskalaci konfliktu mezi rodiči v rozvodu. V těchto případech zůstává otázkou, zda je to za současných okolností vůbec v možnostech a kompetencích OSPOD. Jako problematickou vidí příliš dlouhou dobu terénní podpory rodiny bez jasného zlepšení, která následně stejně vede k odebrání dítěte, ovšem s vážnějšími následky na jeho vývoj. V několika případech se objevila nesprávná interpretace situací nebo faktů. „Pracovnice OSPOD mohla více komunikovat s úřadem práce, aby matka získala rodičovský příspěvek ihned, kdy na něj měla nárok, a nebyla závislá na rodině přítele. Pracovnice OSPOD měla také ověřit, zda je matka registrována u lékaře a zda jej s novorozencem navštěvuje.“ (Rozhovor 4–21) „K nařízení ústavní výchovy nemuselo dojít, pokud by OSPOD dříve trval na zapojení otce do řešení problémů, dříve rozkryl situaci v rodině a doporučil, případně nařídil komplexní rodinnou terapii.“ (Rozhovor 4–24) „Ze školy volali, že tam mají chlapce, který doma dře jako kůň. Matka měla hospodářství, byla sama. Dítě mělo ruce rozpraskaný, samý mozol… Vydala jsem předběžné opatření a pro dítě jela. Za tři dny jsem ho zrušila, protože jsem zjistila, že to byl velký omyl. Zjistila jsem, že to chlapec chce mamince pomáhat a chce pracovat. Problémem bylo i to, že matka byla absolutně nekomunikativní. Myslela jsem – chudák dítě týraný. Chlapec sice neskutečně dřel, ale jen chtěl pomoci matce. Špatné rozhodnutí bylo dáno nezkušeností a dítě si zbytečně prožilo velmi nepříjemné tři dny.“ (Rozhovor 5–25)
Někdy je neúspěch v práci s rodinou podpořen nedostatky ve spolupráci dalších subjektů, které se na poli kolem rodiny pohybují. Může se jednat o problémy ve spolupráci s poskytovateli služeb pro rodinu, kvalitě služeb, koordinaci práce, předávání informací apod. Jako problematická
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224673
100
se jeví na základě výpovědí pracovníků i činnost soudů, jejich pružnost, vhled do situace a velice variabilní rozhodovací praxe. Překvapující je zjištění, že pracovníci OSPOD mohou být terčem tlaku spolupracujících orgánů a organizací, které se v některých případech snaží ovlivnit řešení situace rodiny nebo dítěte. „Ty soudy bojují s tím, že jsou odtažité od reality. Ty opatrovnické soudy by měly u dětí, kterým hrozí odběr z rodiny, skutečně tu rodinu a to prostředí toho dítěte poznat, a dokonce i to dítě by měly vidět, což se tady neděje.“ (Rozhovor 1–4) „Narážím na nečinnost soudů.“ (Rozhovor 3–17) „Pořád jsme vedeni k tomu, abychom udělali maximum pro to, aby dítě zůstalo v rodině… Měli jsme do toho jít a řídit se vlastními instinktem, a nikoliv neustálým bombardováním metodickými materiály udržet rodinu za každou cenu. Tyhle případy mě mrzí, protože jsme jim ukradli budoucnost.“ (Rozhovor 5–25) „Když byla paní B. těhotná, přemýšlely jsme, jak to udělat, abychom jí dítě nedaly. Obec na nás dost tlačila, ať dáme dítě mámě. Pamatuju si jejich slova – ona ho bude mít jako hračku. Což je strašné. Tušily jsme, že to bude špatně. Podlehly jsme tlaku a dítě jí nechaly.“ Pozn. aut. – řešení se později ukázalo jako špatné. (Rozhovor 5–27)
Se kterými organizacemi dlouhodobě spolupracujte? Následující tabulka shrnuje přehled všech orgánů a organizací, se kterými pracovníci OSPOD zúčastnění v našem šetření spolupracují. Jedná se o zobecněný strukturovaný přehled vytvořený na základě výčtu konkrétních organizací, které pracovníci uvedli.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224673