Dcera se nešťastně podívala na tu spoušť. Zůstala nehnutě stát. Bylo jí do pláče. Za chvilku se vzpamatovala. Chytla matku kolem krku. „Střepy jsou štěstí,“ zašeptala. „Jo, jo,“ pokývala Tereza hlavou. Podívala se na Markétinu ruku. Stékala po ní kapka krve. „Jen aby to nebylo varování,“ pomyslela si nejistě. Omyla jí ranku. Chvilku na ní přidržela prst, aby se zatáhla. Hlasitě vzdychla. Uvařila znova čaj. Zdrželo ji to. Začala být nervózní. Nakrájela chleby. Rychle se najedli. „Za chvilku tu budou hosti, pospěšte si,“ popoháněl je Neklan. Hoši už byli oblečení ve svátečním, připraveni postarat se o příchozí. Přijížděly kočáry s hosty. Nervozita stoupala. Markéta ještě pobíhala v domácím oblečení. Vyběhla do podkrovního pokojíku. Matka se služebnou ji šly obléknout do svatebních šatů. Z okna viděly na dvůr. Byl už plný hostů. Svojšek i Jurata jim nabízeli malé občerstvení. Všichni vypili pohárek na zdraví nevěsty. Neklan dohlížel, aby přípravy klapaly. Bavil se s hosty. Halas doléhal až do pokojíčku. Tereze se klepaly ruce. Nedařilo se jí zapnout knoflíčky vzadu na šatech. Bohuna se toho chopila. Společnými silami nevěstu oblékly. V nádherných šatech vypadala Markétka jako víla. Ještě dotvořit účes. Než všechno zvládly, bylo na čase nastupovat do kočárů. Před bránou jich čekala celá řada. Služebná Bohuna dohlížela, aby na něco nezapomněli. Předjel první kočár. Neklan do něj posadil Terezu a oba syny. U kočího na kozlíku vytrubovali dva trubači. V dalších kočárech seděli hosti. V posledním pojede nevěsta s otcem. Pomohl Markétce nastoupit. Její širokou sukni zastrčil do kabinky. Zabouchl dvířka. Obešel kočár, stoupl na schůdek. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224644