Dcera se nešťastně podívala na tu spoušť. Zůstala nehnutě stát. Bylo jí do pláče. Za chvilku se vzpamatovala. Chytla matku kolem krku. „Střepy jsou štěstí,“ zašeptala. „Jo, jo,“ pokývala Tereza hlavou. Podívala se na Markétinu ruku. Stékala po ní kapka krve. „Jen aby to nebylo varování,“ pomyslela si nejistě. Omyla jí ranku. Chvilku na ní přidržela prst, aby se zatáhla. Hlasitě vzdychla. Uvařila znova čaj. Zdrželo ji to. Začala být nervózní. Nakrájela chleby. Rychle se najedli. „Za chvilku tu budou hosti, pospěšte si,“ popoháněl je Neklan. Hoši už byli oblečení ve svátečním, připraveni postarat se o příchozí. Přijížděly kočáry s hosty. Nervozita stoupala. Markéta ještě pobíhala v domácím oblečení. Vyběhla do podkrovního pokojíku. Matka se služebnou ji šly obléknout do svatebních šatů. Z okna viděly na dvůr. Byl už plný hostů. Svojšek i Jurata jim nabízeli malé občerstvení. Všichni vypili pohárek na zdraví nevěsty. Neklan dohlížel, aby přípravy klapaly. Bavil se s hosty. Halas doléhal až do pokojíčku. Tereze se klepaly ruce. Nedařilo se jí zapnout knoflíčky vzadu na šatech. Bohuna se toho chopila. Společnými silami nevěstu oblékly. V nádherných šatech vypadala Markétka jako víla. Ještě dotvořit účes. Než všechno zvládly, bylo na čase nastupovat do kočárů. Před bránou jich čekala celá řada. Služebná Bohuna dohlížela, aby na něco nezapomněli. Předjel první kočár. Neklan do něj posadil Terezu a oba syny. U kočího na kozlíku vytrubovali dva trubači. V dalších kočárech seděli hosti. V posledním pojede nevěsta s otcem. Pomohl Markétce nastoupit. Její širokou sukni zastrčil do kabinky. Zabouchl dvířka. Obešel kočár, stoupl na schůdek. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224644
„Jedem,“ zavolal dopředu rázným hlasem. Usadil se vedle krasavice v bílém. Zavřel dvířka kočáru. Podíval se na dceru. Cítil, že se roztřásla. Teprve teď na něj dolehla vážnost okamžiku. Ztrácí milované dítě. Píchlo ho u srdce. Koně vykročili rozvážným krokem na cestu. Trubači vytrubovali. Lidé vybíhali z chalup podívat se na nevídaný průvod. Každý chtěl spatřit nevěstu. Markéta vyhlédla z okénka. Zdravili, usmívali se na ni a mávali jí. Potěšilo ji to. Pomalu se uklidnila. Přijížděli ke kostelu Svatého Petra a Pavla v Ledči. Bylo tam už hodně hostů. Kočáry zaplnily celé prostranství i přilehlé uličky. Každý zastavil před kostelem, svatebčané vystoupili, vykročili ke dveřím. Předjel další. Trvalo notnou chvíli, než se podařilo Neklanovi a Markétě vystoupit z kočáru. Nečekaně k nim přistoupil neznámý šlechtic. „Rytíř Šťáhlav z Ciprštejna se nechá poroučet a posílá nevěstě svatební kytici.“ Podal Markétě velkou kytici růžových růží. „Ta je krásná,“ vydechla překvapením. Opatrně si ji vzala do náruče, položila na předloktí. Otec jí nabídl rámě. Rozvážnými kroky vstoupili do kostela. Prošli uličkou svatebčanů až k oltáři. Předal nevěstu ženichovi. Začal obřad. Na Markétu silně působilo magické ovzduší. Slyšela slova oddávajícího pražského biskupa jako z dáli. „Podej mi ruku,“ zašeptal Šťáhlav, když jim kněz chtěl ruce svázat zdobenou štolou. Nepatrně sebou trhla. Zamrkala. Zvedla ruku, přidržela ji vedle Šťáhlavovy. Obřad pokračoval. Když uslyšela ženichovo „Ano,“ vrátilo ji to do přítomnosti. Svoje „Ano“ řekla zřetelně a nahlas. Navlékl jí krásný zlatý prsten s drahokamy. První manželský polibek byl sladký. Z biskupových řečí si pamatovala jenom to, že mají stát při sobě. „Co bůh spojil, člověk nerozlučuj.“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224644
Otočili se zády k oltáři. Pomalým krokem vykročili ke dveřím kostela. Teprve teď Markéta viděla to množství svatebních hostí. Zasypávali ji květinami. Nadchlo ji to. Pocit blaženosti se jí rozléval celým tělem. Nasedli do prvního kočáru, za nimi Neklan s rodinou. Průvod byl snad nekonečný. Šťáhlav měl mnoho přátel šlechticů vyšší i nižší hodnosti, i rytířů z králova vojska. Většinu z nich Markéta neznala. Na hradě Ciprštejně byla veliká hostina. Slavilo se dva týdny. Jídla bylo hodně. Dostali spoustu darů. Král Šťáhlavovi věnoval dvě tvrze s přilehlými osadami, pozemky i lesy, tři rybníky i pěknou truhličku se šperky a drahokamy. Svatebčané hodovali a veselili se každý den dlouho do noci. Hradní pán se o jejich zábavu uměl dobře postarat. Pozval muzikanty, kejklíře, tanečnice, uspořádal velký turnaj i různé hry. Markéta byla šťastná, tulila se ke svému manželovi. Připadala si jako v ráji. Nechtěli být ani vteřinu jeden bez druhého. Brzy se jim narodila dceruška. Dali jí jméno Johanka po Šťáhlavově babičce. Šťáhlav si přál mít víc dětí. Sám sourozence neměl. Postupně se jim narodili ještě dva chlapci Ota a Vítek. Poslední přišla na svět Anežka. Miloval svoji velkou rodinu. Každý rok v den výročí svatby uspořádal oslavu. Své Markétce vždycky daroval krásný zlatý šperk a velkou kytici růžových růží. Dlouho se o jejich slavné svatbě vyprávělo po celém kraji.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224644