98
TAHLE ZEMĚ JE NAŠE
Deiktická dynamika tuhle skutečnost citlivě reflektuje. Jako vždy přitom napomáhá konstruování sociální identity, kterou zrcadlí, a to včetně takových nuancí, jakými jsou mocenské vztahy mezi účastníky komunikačního aktu. (6) Internetové verze novin – např. iHNED.cz, FAZ.de, iDNES. cz, Novinky.cz, DenikReferendum.cz apod. – jsou z námi sledovaného hlediska jasným přechodem mezi komunikačním režimem facebooku a režimem tištěných novin, poněvadž většinou čtenáři umožňují, aby bezprostředně reagoval v diskuzi pod článkem, který sem umístil redaktor. V tom se internetová vydání novin podobají facebooku: uživatelé mohou rychle reagovat, přičemž ostatní tyto reakce hned vidí a mohou na ně navázat v reálném čase. Liší se naopak tím, že čtenářův diskuzní vstup může být editorem vymazán, zatímco na facebooku je taková procedura (tj. situace, kdy někdo jiný vymaže to, co umístím na svou zeď) daleko komplikovanější a dochází k ní jen zcela ojediněle a až po jisté delší době. Autor facebookového statusu je víceméně pánem nad existencí nebo neexistencí diskuzních příspěvků pod tímto statusem zveřejněných a povětšinou nebývá nijak krácen na svém právu komentovat zprávy ostatních „přátel“, aspoň ne u příspěvků na své zdi. Agency uživatele facebooku je silnější ještě v jednom ohledu: ten, kdo debatuje pod článkem na zpravodajském serveru, musí počítat s tím, že jeho názory – na rozdíl od facebookového news-feedu – nejsou tím, kvůli čemu většina uživatelů chodí na daný web: diskuze se zde odehrávají jaksi ve stínu článků publikovaných redakcí a většina návštěvníků je ani nečte. Naopak dá-li člověk něco na facebook, ví, že to vkládá do prostředí, kam lidé chodí právě kvůli tomu, aby v něm hledali, co tam individuální uživatelé vystavili a jak se o tom spolu baví. Na druhou stranu jako diskutér pod novinovým článkem může člověk přijít do kontaktu s lidmi, k nimž by se přes facebook nemusel
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224397
ČESKÝ A NĚMECKÝ VEŘEJNÝ PROSTOR V DEIKTICKÉ PERSPEKTIVĚ
99
vůbec dostat. Čtenost toho, co se publikuje v internetových denících, je zpravidla vyšší než čtenost průměrného statusu na facebooku. Oproti uživateli sociálních médií diskutér na novinovém webu tedy ztrácí část své moci i individuální tváře, to je však někdy bohatě kompenzováno množstvím lidí, kteří si jeho příspěvek přečtou. Jistou roli také hraje výrazně snazší možnost diskutovat na novinovém serveru zcela anonymně, než jak tomu bývá na facebooku. Některé vlastnosti, o nichž jsem se zatím nezmínil, sdílejí internetové verze novin se svými tištěnými protějšky. Věnuji se jim v dalším bodě. (7) Denní tisk patří ke komunikačním kanálům, které ustavují mezi produktorem a recipientem nejvyšší míru mediovanosti. Jeho rysy lze již jen shrnout, protože jsou pokračováním v doposud naznačené tendenci. Pro jednoduchost a jasnost výkladu budu nadále novinami rozumět tištěné deníky. Stejně jako své webové protějšky představují to, čemu se běžně říká masová média49. Z toho, co jsem zde doposud uvedl, je zřejmé, že mediovanost roste povlovně a není striktně vzato přesné stavět masová média proti ostatním formám komunikace, jelikož škála přechodu mezi nimi je kontinuální. Ani tady se nehodí logika binarismu; rostoucí škálu mediovanosti můžeme popsat jako sérii polarit různých módů komunikace: face-to-face : telefon :: telefon : e-mail :: e-mail : facebook :: facebook : internetové noviny :: internetové noviny : tištěné noviny
To platí tím spíš, když si uvědomíme, že ve své analýze jsem pro stručnost vynechal celou řadu dalších komunikačních kanálů: dopis, SMS, televizi, Skype, knihu, twitter, ICQ, rozhlas, zájmová webová fóra, interaktivní virtuální hry, utility facebooku, které jsem zde nerozebíral, atd. Kdyby se důkladně analyzovaly všechny dnes 49
K antropologickým aspektům výzkumu masových médií viz Spitulnik (2001).
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224397
100
TAHLE ZEMĚ JE NAŠE
běžně používané komunikační nástroje, kontinuita uvedené škály by vynikla ještě víc, neboť většina z nich zaujímá místo někde mezi oběma nejvzdálenějšími póly, tedy mezi dialogem tváří v tvář a tištěnými deníky. Jako ostatní masová média musejí i noviny přenášet zprávu daleko v prostoru a čase. Znamená to, že ji vyjímají z kontextu, v němž vznikla, a umisťují ji do kontextu, jehož podobu produktor nezná (Thompson 2004). Aby mohla být masově komunikována, musí být zpráva nejprve dekontextualizována, tedy zbavena závislosti na situovanosti origa produktora, a poté opět rekontextualizována a entextualizována příjemcem. Jestliže deixe zapojuje text do vztahu s jeho bezprostředním časoprostorovým okolím (konsituací) a tudíž tento vztah odráží citlivěji než většina jiných jazykových prostředků, lze očekávat, že právě deiktika procházejí největší proměnou, mají-li na straně čtenáře fungovat tak, jak zamýšlel autor zprávy. Jestliže jsou totiž deiktika definována svou závislostí na kontextu, je jasné, že musejí být použita velmi osobitým způsobem, mají-li fungovat v radikálně jiných kontextech. Kontext místa vzniku zprávy je jiný než kontext místa její konzumace. Origo autora novinové zprávy v drtivé většině případů nevidí ani nezná konkrétní origo adresáta: autor neví, kdy a kde přesně bude čtenář číst jeho zprávu a v individuálním smyslu slova nezná ani identitu čtenáře. Na první pohled to skoro vypadá, jako by mluvil do prázdna, vždyť z hlediska autora (OX) je adresát (OY) deikticky neuchopitelná, záhadná sfinx: OX = zdeX-teďX-já
→
OY = [?]-[?]-[?]
Při důkladnějším pohledu to nevypadá tak dramaticky, protože uvedené schéma ignoruje několik okolností. Autor ví o čtenářském origu málo, ale přece jen mnohem víc, než aby bylo pouhou sérií
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224397