KAPITOLA X HORA POKLADŮ Tom řekl, že to bylo tak: Jednoho ukrutně parného dne šel Velkou pouští derviš. Už ušel tisíc mil, ten chudý derviš, a byl hladový a zubožený a unavený a právě v těch místech, kde teď jsme, se setkal s honcem velbloudů, který vedl sto těch korábů pouště, a derviš ho poprosil o almužnu. Ale honec se začal vytáčet. Derviš mu řekl: „Jsou to tví velbloudi?“ „Ano, jsou mí.“ „Jsi zadlužený?“ „Kdo – já? Ne.“ „Nu, člověk, který vlastní sto velbloudů a není zadlužený, je bohatý – a je nejen bohatý, ale je velmi bohatý. Že ano?“ Honec velbloudů přiznal, že tomu tak je. Potom derviš řekl: „Alláh ti dal údělem bohatství, a mně dal údělem chudobu. Měl k tomu Své důvody, moudré důvody, a Jeho jméno budiž pochváleno. Přikázal však, aby Jeho bohatí pomáhali Jeho chudým, a ty ses odvrátil ode mne, svého bratra v nouzi postaveného, ale On si na to vzpomene a doplatíš na to.“ Tato slova honce roztřásla, ale protože byl povahou lačný peněz a nechtěl se vzdát ani grešle, 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224305