Je to trapas když s pózou mistrnou zkoušejí zabrečet pak se zvednou a hraje muzika písničku mizernou ještě jednou se trapně polyká nad hrobem s lucernou. Co tady čumíte? Zkoušíte vzdechnout. Copak si myslíte, že jsem chtěl zdechnout? Z lampasů je nám zle proč nám sem leze? Kašlu vám na fangle! Já jsem chtěl kněze! To byla síla. Překvapeně jsme zírali, kdo tak přesně vystihl ty trapné oslavy u pomníků neznámých vojínu. Nebylo nikoho vidět, jen jsme slyšeli řev a shon, kdy z auta Veřejné bezpečnosti vyskákali esembáci a jali se chytat třídního nepřítele. Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224283
Já v té době neměla ani tušení o tom, že existuje nějaká Charta 77, že existují nějací odpůrci současného režimu, jež kladli důraz na myšlenky nedělitelnosti lidských práv a svobod, důstojného občanství, vzájemného respektu, dialogu a tolerance a povinnosti nadřazovat zájmy obecné nad osobní. Ne všechno, co se kolem mě dělo mi přišlo zajímavé, ale bylo co jíst, do čeho se obléct, byla sranda, autobus přijel podle jízdního řádu, v obchodech toho moc nebylo, ale já nikdy neviděla v zahraničí supermarkety přeplněné zbožím, tak mě to nebolelo. Byl přece mír a to díky SSSR. A Karel Kryl? Jo ... zpíval hezky, ale jeho písně jsem si zpívala až o několik let později ... a obsah jejich pochopila až jsem se provdala a to bylo brzy, jak bylo v oné době běžné. Vrátíme se na oslavu Velké říjnové revoluce ... stali jsme všici poslušně na prostranství před mohutným pomníkem padlého neznámého vojína a přemítali, co podnikneme, neb projevy
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224283
soudruhů nás nezaujaly, ačkoliv byly čtené velmi procítěně. Šlo se na nedaleký hřbitov. Rozlehlá travnatá plocha poseta náhrobky budila respekt a úctu k mrtvým. Napadlo někoho, že to není zrovna dobrý nápad. „Bude sranda,“ řekl někdo a já přemítala, co legračního se dá na hřbitově prožít. Zapálili jsme si cigarety a koukali, kde se půjde. „Je tu márnice,“ zašeptala kámoška. „Jdi do prdele! Co tam?“ odvětil ten, co přinesl třímetrový lampión. „Tam asi bude jen nějaká stará mrtvá bába, ale i tak jsme blízko černé paní ... smrti,“ pronášel strašidelným hlasem a já se rozhodla jít domů. Měla jsem hlad a vidět nějakou mrtvolu jsem netoužila. „Áááááááááááá,“ ozval se příšerný jekot z dálky. Ztuhli jsme hrůzou a běželiza hlasem. „Ááááááááááááá,“ zařvala jsem i já a další členové naši výpravy, jelikož jsme jeden po druhém napadali do vykopaného hrobu. Komediálním způsobem jsme se pokoušeli dostat nahoru. Ti, co do hrobu nespadli ... utekli Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224283