,Tak to je ten tajemný Rômenkhôr, Pán východu, vládce divokých Gortrogů? Na to, co se o něm povídá, vypadá docela přívětivě. Mít tak jeden houf těch jeho jezdců, to bych všem ukázal, jestli jsem příliš mladý na úřad správce města.‘ Lavidan pokynul ceremoniáři, že je připraven vyslechnout poselství. Ceremoniář předstoupil a pronesl v běžné řeči: „Rômenkhôr, Pán východu je připraven vyslechnout zprávy, které přinášíte. Kdo z vás bude hovořit?“ Nejstarší z poslů se uklonil. „Já, pokud ctihodný Rômenkhôr dovolí. Jmenuji se Devren, pocházím ze staroslavného rodu dôrminarských Querrtarenů a zastávám úřad rhinardina, královského kancléře. Moji společníci, kteří se společně se mnou přišli poklonit před tvým majestátem, jsou Gawren Tauren, hârrdin, nejvyšší komoří našeho panovníka…“ Jmenovaný se Lavidanovi uklonil a ten odpověděl jen nepatrným úklonem hlavy. „… dále tegardin, královský maršálek Arehil Algatiren…“ Tentokrát se uklonil velmož, který před pár okamžiky poznal meč v Lavidanově ruce. Kancléř však již pokračoval: „Vážený a ctihodný, vladaři východu, zemí položených za Minal Tarkim, dalekými Nebeskými sloupy, dovol mi, abych Ti vyřídil pozdravy od našeho pána, jímž je třináctý panovník na enqaindorském trůnu, rhinardôr Elenhir Valcamaren…“ Lavidan však zvedl ruku a vyslancovu řeč pánovitě přerušil. „Ještě jsi mi nepředstavil všechny členy svého poselstva. Kdo jsou ti dva?“ zeptal se Lavidan běžnou řečí a ukázal na dva mladé šlechtice v pozadí. Vyslanec, překvapený, že se dočkal reakce přímo z úst Rômenkhôra, který navíc ovládá běžnou řeč, se uklonil a omluvně odpověděl: „Nechť ctihodný Rômenkhôr promine, netušil jsem, že to je důležité. Tito dva mladí šlechtici tvoří náš doprovod. Erindil Tauren, syn Gawrena a nový pelenhir, správce města…“ ukázal na staršího z obou mladých šlechticů, který se uklonil. „… a Beregir Algatiren, bratr zde přítomného královského maršálka.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224269