z těch koltů, kterými se kluci bránili. Po válce tvrdil, že pomáhal odboji, což mu někteří novináři bohužel sežrali. Samozřejmě také pracoval pro komunistickou Státní bezpečnost. Umřel někdy v šedesátých letech na rakovinu. Pak jsou tu třeba novináři-kolaboranti. To je moc zajímavá parta… Třeba Karel Lažnovský, který byl otráven během takzvané chlebíčkové aféry. Počkej, to neznám… Ty neznáš chlebíčkovou aféru? Ne. Předseda vlády Alois Eliáš si pozval v roce 1941 do Malého Fürstenberského paláce takzvané aktivistické novináře. Celou tu kolaborantskou partičku, Lažnovského, Vaitauera, Kamena a všechny tyhle ksichty. Mimochodem, řada z nich měla komunistickou minulost. A byly podávány chlebíčky. A po válce doktor Miloš Klika, což byl Eliášův lékař a přítel, vypověděl, že spolu s generálem Eliášem připravili otrávení chlebíčků botulotoxinovým jedem. Všem bylo hrozně špatně a jediný Lažnovský zemřel i přes péči, poskytnutou v lazaretu SS v Podolí. Nacisté mu vystrojili státní pohřeb, pojmenovali po něm kus nábřeží a nikdy se na to nepřišlo. Eliáš byl popraven později obecně kvůli spolupráci s odbojem a na doktora Kliku, který měl celou válku ordinaci na Ovocném trhu, náckové nikdy nepřišli. Existují historici, kteří se domnívají, že to žádná otrava nebyla. Ale většinový názor je, že skutečně šlo o cílenou otravu. Třeba Emanuel Vajtauer, ten prošel ruskými legiemi, pak byl velmi přesvědčený komunista, podílející se na pokusu o bolševický puč v roce 1920, pak zdrhnul do Sovětského svazu, kde zjevně prodělal nějaký coming out a vrátil se jako fašista. Celou okupaci zdatně kolaboroval, psal články i knihy, třeba Český mýtus. Na konci války zmizel a nikdo neví kam. Možná až do Latinské Ameriky. Krysí stezkou. Přesně tak. Další, co mají tihle lidé společného, je podle mne určitá sociopatie. Což je zjevné u další mojí oblíbené postavy, kterou je František Mikuláš Mlčoch. Ruský legionář, po válce 90
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224236