Gestapo (Ukázka, strana 99)

SPD „sociálfašisté“ a vyvolala zničující rozkol v řadách dělnické třídy. Nejednotnost levice významně pomohla Hitlerovi v nástupu k moci. Umírněné vedení SPD se podle názoru aktivistů KPD skládalo z „reformistů a kompromisníků“ se stávajícím státem. Vůdci SPD i řadoví členové byli ostře antikomunističtí a považovali členy KPD za prostalinisticky netolerantní a sektářské fanatiky. Navzájem měli jen málo společného.

Vzpurný komunistický leták vydaný v den, kdy se Adolf Hitler ujal úřadu, líčil jeho režim jako „otevřenou fašistickou diktaturu“ a vyzýval k masovým stávkám.12 Aktivisté KPD s opovržením předpokládali, že Hitlerova koaliční vláda se brzy rozštěpí. Dne 7. února 1933 vůdce KPD Ernst Thälmann vystoupil s buřičským projevem,

Ernst Thälmann, vůdce Německé komunistické strany (KPD).

Byl popraven na Hitlerův rozkaz v roce 1944.

99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224042

v němž prohlašoval, že Hitlerův režim může svrhnout jedině revoluce, ale pochyboval, že k ní dojde. Ukázalo se, že to byla velmi přesná předpověď toho, co následovalo.

Požár Reichstagu 27. února 1933 poskytl Hitlerovu režimu ideál­ ­ní záminku k rozpoutání vlny brutálního a bezprecedentního násilí proti Komunistické straně. V noci, kdy požár vypukl, bylo zatčeno 10 000 komunistů. Komunistický tisk nesměl vycházet a byly zakázány demonstrace a mítinky. Hlavním fórem antikomunistického násilí se staly provizorní „divoké“ koncentrační tábory SA. Gestapo, kriminální policie, soudy a místní úřady, ti všichni spolupracovali v tomto šílenství teroru. Vysokou prioritu, kterou Hitlerův režim přisoudil rozdrcení komunismu, lze vyčíst z dochovaných složek gestapa, které odhalují, že přes 80 procent těch, kdo byli v roce 1933 vzati do „ochranné vazby“, byli komunisté.

KPD nebyla oficiálně zakázána, ale v posledních hypoteticky svobodných volbách 5. března 1933 nemohla vést otevřenou kampaň.

Dva dny před dnem voleb byl do „ochranné vazby“ vzat vůdce KPD Ernst Thälmann. Byl držen v samovazbě a často bit. Byl vězněn v různých věznicích a koncentračních táborech a nakonec 18. srpna 1944 v koncentračním táboře v Buchenwaldu na Hitlerův příkaz zastřelen. Přes bleskový Hitlerův útok proti komunistům, který předcházel volbám, získala KPD v březnových volbách 4 847 939 hlasů, což představovalo 12,3 procenta celkem odevzdaných hlasů. KPD měla právo na 81 říšských poslanců, ale těm nikdy nebylo dovoleno zaujmout svá místa.13 Vzhledem k neobyčejně násilným okolnostem volební kampaně byl volební výsledek KPD pozoruhodný a ukázal zbytkovou loajalitu, které se těšila v dělnických oblastech v rané fázi Hitlerovy vlády.

Ačkoli byla KPD 14. července 1933 oficiálně zakázána, vzdorně vybízela dělnickou třídu, aby pokračovala v odporu proti nacistickému režimu. V komunistickém boji s nacisty bylo klíčovou zbraní psané slovo, poněvadž ozbrojený boj nebo terorismus byly vyloučeny. Noviny, periodika, a především letáky byly srdcem podzemní propagandy KPD. U řady letáků přesahoval počet výtisků 10 000.

100

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224042

Komunistický deník Rote Fahne (Rudý prapor) v letech 1933 –1935 vycházel dál ilegálně. Dne 13. října 1933 se z distribuce „velezrádné literatury“ stal zločin, za nějž mohl být vynesen trest smrti nebo patnácti let vězení.

V roce 1934 gestapo zadrželo ohromující počet 1 238 202 komunistických letáků a v roce 1935 dalších 1 670 300. To ukazuje, jak bylo gestapo aktivní při pronásledování komunistů. Podle dochovaných záznamů KPD byly v roce 1935 vytištěny 2 miliony výtisků novin. Nejpodvratnější literatura KPD byla vydávána mimo Německo a pak pašována do země. Publikace KPD byly často bizarní, včetně jedné zachycené gestapem v roce 1934 s titulkem: 70 schválených receptů, všechny bezpochyby připravené s vhodnými nenacistickými přísadami.14 Z dnešního pohledu byla komunistická obsese vydávat a šířit protinacistické letáky odsouzená k nezdaru, poněvadž ti, jimž se dostaly do rukou, je obvykle předali gestapu.15 V červnu 1933 oběžník KPD ještě hýřil optimismem: Heroický boj naší strany proti Hitlerově diktatuře již přináší ovoce. Podařilo se nám – navzdory krvavému fašistickému teroru a sražení desítek tisíc našich nejlepších soudruhů – stranu stmelit… Nyní, za odlišných podmínek fašistické diktatury, z našich opravdově bolševických kádrů vyrůstají odvážní a rozhodní vůdci mas dělnické třídy.16

Ještě v témž měsíci, kdy byl tento dopis distribuován, postihly řadu dělnických komunit bleskové razie gestapa. V berlínském předměstí Köpenick bylo zabito sedmdesát komunistů, podle nacistického režimu při potlačení ozbrojeného povstání. V červenci 1933 bylo šest komunistů odsouzeno k trestu smrti za zabití dvou příslušníků SA při pouliční bitce v Kolíně, k níž došlo o čtyři měsíce dřív. Popravy odsouzených za vraždy byly vykonány ruční sekerou.17 Gestapo dokázalo komunisty zatýkat ještě systematičtěji, poté co provedlo razii v ústředí KPD a zabavilo seznamy členů. Je jasné, že gestapu pomáhali v honu na komunisty také informátoři, kteří infiltrovali do skupin odporu KPD, jak později vzpomínal čelný stranický aktivista Jakob Zorn:

101

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224042