„Přijďte, jak jste…“ „Jsem v pyžamu!“ „Tak přijďte v pyžamu,“ řekla Terry. „Pospěšte si, pojďte přes balkon. Okno je otevřené.“
III Za několik minut už zaklepal na dveře její ložnice. „Tak jsem tady.“ „Díky, to jsem ráda.“ „Asi se vám něco zdálo. Nikdo tady není.“ „Prohlédl jste všechno?“ „Úplně všechno.“ „Tak, prosím vás, zhasněte a seďte tam potmě, potichu, jestli se něco semele.“ Freddie souhlasil, neboť byl dobrák. Čtvrt hodiny tam tiše seděl a pak se ozval. „Hej, jářku…“ „Ano?“ „Jak dlouho ještě?“ „To já nevím. Otravujete se?“ Freddie se přiznal, že je to trochu únavné. Terry sice uznala, že tam nemůže sedět do rána, ale také nemohla Freddiemu vysvětlit podstatu té číhané, vždyť paní Peglerová mu patrně byla skoro druhou matkou, a tak nebylo snadné ji obvinit, že kuje nezákonné pikle s policejním komisařem. Skoro se už rozhodla, že to vzdá a nechá komisaře bez trestu, ale vtom se Freddie ozval, tak tiše, že skoro neslyšně: „Pozor, někdo se objevil na balkoně!“ Pootevřela dveře. „Tak jsem měla pravdu!“ „Vypadá to tak. Psst!“ řekl jako člen spiklenecké organizace, oslovující jiného spiklence, a Terry zavřela dveře. Byla by mu ráda přidala několik slov pro povzbuzení, ale
(98 )
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS223944