MICHAEL CONNELLY odemykal elektronický zámek. Všechny čtyři dveře součas ně cvakly. Když měl Ellis jistotu, že je zámek deaktivovaný, v klidu otevřel přední dveře, natáhl se do kabiny a otevřel tlačítkem kufr. Z předchozího sledování věděl, že Haller má kancelář v autě a všechny spisy přechovává v kufru. Unifor movaní policajti už volali do policejní garáže, ať si pro lin coln přijedou. Ellis však odhadoval, že má stále nejmíň půl hodiny času, než dorazí odtahový vůz. Všiml si, že na sedadle leží advokátův telefon. Natáhl se pro něj a aktivoval displej, ale vzápětí viděl, že je přístroj chráněný heslem, takže mu k ničemu nebude. Právě se ho chystal hodit zpátky, jenže v tu chvíli někdo zavolal. Na dis pleji svítilo „Jennifer Aronsonová“. Ellis to jméno neznal, ale zapsal si ho do paměti a teď už opravdu hodil přístroj na se dadlo. Zabouchl přední dveře a otevřel zadní. Natáhl se dovnitř a uviděl na podlaze za sedadlem spolujezdce kufřík. Otevřel ho na sedadle a prohlédl si obsah. Ležely v něm tři poznám kové bloky s nečitelnými poznámkami. Tři aktivní případy, tři bloky. A také hromádka vizitek stažená gumičkou. Jinak nic dalšího, co by stálo za řeč. Ellis kufřík zaklapl a vrátil ho na podlahu. Vysoukal se z auta a zavřel dveře. Když přecházel ke kufru, zkontroloval parťáka, který v jejich neoznačeném voze monitoroval policejní vysílačku. Ukázal Ellisovi vztyčený palec. Všechno běželo dobře. Ellis přikývl. V kufru ležely vedle sebe tři dlouhé lepenkové desky na spisy. Mateřské lůno. Ellis rychle přelétl konečky prstů v ru kavicích po hřbetech, až našel desky označené jménem Fos ter. „Trefa,“ prohodil sám pro sebe. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS223711
Kapitola 10
Dveře dceřina pokoje byly zavřené, ale Bosch pod nimi viděl světlo. Zlehka zaklepal. „Ahoj, už jsem doma,“ řekl. „Čau, tati,“ ozvala se Maddie. Bosch čekal, až ho pozve dovnitř. Nic. Zaklepal tedy znovu. „Můžu dál?“ „Jasan. Je odemčeno.“ Otevřel dveře. Maddie stála skloněná u postele a právě pěchovala do velké brašny na kolečkách spacák. Školní výlet se konal až za pár dní, ale ona si už teď balila věci podle se znamu, který jí dali ve škole. „Už jsi jedla?“ zeptal se. „Přivezl jsem něco z Panery.“ „Už jsem nadlábnutá,“ odpověděla dcera. „Neozval ses mi, tak jsem si udělala tuňáka.“ „Mohlas poslat textovku.“ „Tys taky mohl poslat textovku.“ Bosch se rozhodl, že se tohoto konverzačního cvičení ne 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS223711