Část II
Řidič
2kor_stindl_400.indd 101
25.10.2016 10:20:05
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS223495
Svědkem jeho obřadu byla galerie ksichtů na zdi oficíny. Pozorovali ho schovaní za připitomělé úsměvy. Prošedivělý muž s nadpřirozeně rovnou pěšinkou, pomyšlení na ni mu rozjasňovalo oči. Panák v brýlích z rohoviny, účes měl na fotce prokreslený do posledního vlásku, sestřih přežije proměny módy, je nadčasový, styl seriózního kreténa, co sere šanony. A pak ještě ona, naondulovaná dračice v pracovním plášti z umělého vlákna, praktický a nemačkavý dusil její vnady. Připravená něco vykonat, něco zpracovat, nebo někoho. Ani kadeř se jí přitom neuvolní, nehne brvou. Schroustá ho mimoděk, aby si zkrátila čekání na někoho skutečnějšího, nadšená kudlanka s pletí neposkvrněnou jak kus bakelitu, právě vypadl z výrobní linky. Michal uhnul před jejich pohledy, natáhl se pro ohmataný časopis, který tam nechali pro potřeby zákaznictva. Reportáže ze spřátelených exotických zemí, recepty, kreslené fóry, praktické tipy. Co všechno užitečného se dá vyrobit z pytlíků od mléka, kdo by to byl jenom řek? „Další.“ Pomalu se zvedl. Fakt to chceš? Zbytečná otázka. Odsouzence se nikdo neptá, jestli to chce. Nanejvýš ho nechají vykecat, i když už nemá význam něco dodávat, všechno už se řeklo, všechno už se rozhodlo. Michal dostane křeslo. Houpalo se mu před očima, když se k němu nejistě přibližoval, panáky na posilněnou se musely nějak projevit. Bytelný kovový kus s opěrkou
103
2kor_stindl_400.indd 103
25.10.2016 10:20:05
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS223495
pro hlavu. Pustí tam do něj všechny ty volty a ampéry a Michal se rozklepe v rytmu střídavého proudu. Z hlavy mu půjde kouř, možná i plameny, jak na kresbě cvoka z Bohnic, jednoho z těch neklidných, schovaných v sobě, ti o hlavách a plamenech vědí svoje. Ke konci mu chyběl jenom kousek, posledních pár kroků osoby Michal Trnka. Odloží ji v tom křesle, svlékne ji jak had kůži. Chřestýš třeba, zabiják. Holička si otráveně odfrkla, pán si myslí, že má spoustu času. Zprudka protřepala bílou zástěru, vzduchem zavířily odstřižené šediny penzistů se smrtí na jazyku, vlasy kluků, kteří se tu kousali nudou, tvrdé vousy oficírů, musejí být tvrdé, ti chlapi totiž mají tvrdé úplně všechno, jasná věc. Michal se zasmál a usadil se. Utáhla mu zástěru kolem krku, až to škrtilo, vyjádřila tím stručný soud nad jeho existencí. „Jak to chcete?“ „Úplně nakrátko.“ Prsty prohrábla Michalovy dlouhé vlasy, štítivě přitom zavzdychala, to je teda úroveň. Pár dní jsem si je nemyl, a co jako? Znám dost holek, kterým by to vůbec nevadilo, můžete mi věřit, paní. U uší mu zacvakaly nůžky, na té řadě kovových zvuků bylo něco uklidňujícího, hypnotického, jako kdyby mu šarlatán před očima roztočil lesknoucí se minci. Přidušené zvonění mu putovalo kolem hlavy, tělnatá holička se činila. Linoleum jí vrzalo pod nohama, podlaha se otřásala, když udělala krok, lahvičky s voňavými vodičkami na poličce pod zrcadlem se třásly, cinkaly na rozloučenou Michalově někdejší chloubě. Její zkroucené mastné zbytky se vršily na zemi, odstřižené a zbytečné, zametou je a vyhodí, až bude hotovo, co taky s nimi. Nic necítil, když je tam viděl. Tohle už má za sebou. Nechat si narůst vlasy, vystrojit se jak maškara a namlouvat si, že tím člověk něco dokázal, že se odlišil, že to něco znamená. Je to dětinství a on už je dospělý. V zrcadle před ním se rodil někdo nový. Nabíral sílu a díval se upřeně, byl připravený splynout s davem venku, se
104
2kor_stindl_400.indd 104
25.10.2016 10:20:05
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS223495