„Tak se podívejte pozorněji,“ vyzval ho Ashton Clark. „Na Albertův čumák.“ Volovi říkal pan Clark Albert a krávě zase Viktorie. „Nebo si prohlédněte uši jehněte.“ Hirsch se naklonil ke své vlastnoruční práci, mohutným zvířatům, jejichž vyprázdněný vnitřek musel zaplnit složitou kovovou konstrukcí, pytli sádry a mílemi obvazů. Na Viktorii a Albertovi málem vypustil duši. Zvedání měkkých kůží byla úmorná práce, která příslušela spíš udřeným knechtům v Clarkově koželužně, ne kvalifikovanému vycpávači. Zpocený, funící a vrávorající Hirsch přehazoval dobytčí kůže přes jejich falešné kostry a ptal se sám sebe, proč tohle dělá, když se jeho štíhlé prsty víc hodí k vyřezávání zánártních kůstek z veveřích tlapiček. Narovnal si brýle na nose a zadíval se volovi na čumák. Plazili se z něj červi. A uvnitř jehněčího ucha zaregistroval rovněž nějakou aktivitu. „Takhle by to nešlo,“ prohlásil Ashton Clark. „Omlouvám se,“ řekl Damien Hirsch. „Na svou obranu musím říct, že mouchy kladou vajíčka všude, kde je teplo a vlhko. Nečekal jsem, že exponáty umístíte do tak vlhkého prostředí.“ „Mně snad nemusí nikdo připomínat, za jakých podmínek se mouchy množí v zamřelém mase. Nicméně vy jste měl za úkol kůži zcela vysušit.“ „Tělo se nezapře a kazí se, pokud není do velké míry nahrazeno průmyslovými materiály, které jste chtěl v této výstavce potlačit na minimum. Když skladovací podmínky přestaly vyhovovat muzejním normám, rozmnožili se červi i v rukopisech ze starodávného pergamenu. Nicméně,“ prohlásil Hirsch a rázně otevřel kabelu s ampulkami a nástroji, „tuhle havěť dokážu jednoduše zabít, stačí injekce formaldehydu. Nezapomeňte, že se nemají příliš čeho chytit – uvnitř nejsou žádné vnitřnosti, které by se mohly rozložit.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222982