I proto jsme v prosinci 1968 založili HRM. Návrh zakládajícího manifestu jsem po několika diskusích s kamarády psal já, pak při založení se trochu změnil, ale ne podstatně. Zakládající členkou byla i Sibylla. My jsme slovo „člen“ neužívali, říkali jsme účastník, protože to bylo hodně volné. K Hrmu — takhle jsme to skloňovali — patřil každý, kdo momentálně řekl, že tam patří. A druhý den už třeba ne. Bylo to několik desítek lidí, celkem nás Hrmem prošla asi stovka, ale maximální počet současně byl asi šedesát lidí, asi v únoru a březnu 1969. Někteří lidi odpadali, jiní zase po dubnové stávce 1969 přišli. Historii Hrmu mám zapsánu v zeleném sešitě, vlastně knize o několika stech stránkách, fotokopie je v Národním archivu k veřejnému použití a myslím, že i v Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu. Psal jsem to ve vazbě v roce 1970, několik měsíců z výpisků, které jsem si legálně, tj. v souladu s předpisy a s vědomím orgánů represivní moci, pořídil při takzvaném seznamování s výsledky vyšetřování v létě 1970. V knize jsou teze, které jsem psal tak, aby v případě zabavení Státní bezpečností nebyly nikomu k tíži, jsou uváděny jako výtah z určité části spisu a opravdu jimi jsou. Je tu i výčet zabavených dokumentů a výpovědí obviněných a svědků. Ve vazbě jsem byl od 15. prosince 1969 do poloviny srpna 1971, vypovídal jsem poprvé v půlce ledna 1970, seznámení s výsledky vyšetřování bylo v létě 1970, trvalo šest neděl. Oni chtěli, abych to urychlil, ale já si dělal (zdánlivě klidně) poznámky a studoval jsem to, měl jsem na to právo. Bylo to dvacet svazků výpovědí — devatenáct svazků obviněných, jeden svazek svědci — a desítky svazků dokumentace. Při seznamování jsem si psal poznámky, a to ve čtvrtém poschodí věznice, které užívala StB. Psal jsem je na papíry, večer jsem si to v cele přepisoval. V kanceláři mě hlídal vyšetřovatel prokuratury Elemír Roman. Ten v roce 1977 podepsal Chartu 77 a vystěhoval se do Vídně. A z Vídně žádal od mluvčích Charty potvrzení, že Chartu podepsal. To mu odmítli dát a od té doby platila v Chartě zásada, že jména osob, jež už nežijí v Československu, se v podpisovém dokumentu Charty
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222706