na ulici mlčící hlouček mužů, podle tváří Indů, měli pracovní boty a batohy. O tomhle místě jsi mluvila? Na křižovatce to vonělo smaženými banány a kuřetem. Už jsem tu byla. Muži přecházeli křižovatku, s uspokojením si Cou Lej prohlíželi, jeden z nich na ni zamlaskal, míjeli kamion s tiše brumlajícím motorem, ozářil je předními světly a jejich stíny přišpendlil na betonovou zeď nějakého domu. Jsou tu nějaké hospody, řekl Skinner. Napiješ se se mnou? Když chceš. Vešli do přízemní budovy bez oken, pohltilo je červeného světlo a hispánská hudba. V příšeří skoro nehnutě postávali muži s kovbojskými klobouky na hlavách a lesklými sponami na opascích, opile se klátili ze strany na stranu. Jeden z nich zavrávoral, kamarádi ho podepřeli. Přes hudbu nebylo jeho hlas slyšet, měl ale otevřená ústa a zavřené oči, buď křičel, nebo plakal. Skinner a Cou Lej počkali u baru, dokud k nim nepřistoupila drobná žena v kovbojském klobouku, která zde obsluhovala. Dvě piva Coors, řekl a zvedl dva prsty. Máme Coronu, řekla ta žena. Hned jak před Skinnerem přistála lahev, zvedl ji a zpola vypil. Cou Lej na něj mluvila, ale on ji neslyšel. Zvedla lahev, přiťukli si a pak se napila. Dal jí ruku kolem ramen. Malinko se odsunula, nemohl ji pohodlně obejmout. Chci jen, aby ses cítila dobře! zakřičel, ona ale jen zavrtěla hlavou. Spustil ruku dolů. Paříme, řekl. Jo, paříme. Neslyším. Já vím, je to tady šílený. Z jukeboxu se linula duhová záře, mezi deskami byl obrázek nějakého světce.
101
Lish_Priprava_na_pristi_zivot_vnitrek.indd 101
24.10.2016, 14:34:26 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222604