MARVEL
že jen ten titul má obrat jako jinde celá firma –, prodeje začaly klesat. Lee prožíval krizi a nevěděl jistě, kterým směrem se vydat.* Několik týdnů potom, co na Kolumbijské univerzitě studenti obsadili Hamilton Hall, vystoupil Lee v pořadu Dick Cavett Show a obhajoval zobrazení dlouhovlasosti v nedávném čísle Thora: „Je tam sekvence, kde Thor na ulici potká nějaké hippies. A kreslilo se to před řadou měsíců, před docela dlouhou dobou, kdy to byl větší problém než dneska. Ale nám dělalo starost, že se všichni ti mladí tak vyčleňují, a nechali jsme ho pronést menší přednášku o tom, že on sám směšně mluví, a zmínit se, že je mnohem lepší se do všeho vrhat po hlavě než se vyčleňovat. Když jsou problémy, nevyřešíte je tím, že je budete přehlížet. A v době, kdy ta stránečka vznikla, to bylo jako pěkné kázání. Myslím ale, že dneska to není potřeba. Dnešní mladí jsou myslím mnohem aktivnější, což je podle mě velice zdravé. Zdá se, že to vyčleňování z větší části vymizelo.“ Při dotazech na jednom conu obvinil jistý fanoušek Leeho, že Marvel se chová uhýbavě, co se týče společenských problémů. „Náš přístup,“ Lee odpověděl, „vychází z toho, že stránky našich komiksových časopisů možná nejsou tím pravým místem pro jakákoli těžkotonážní společenská poselství. Možná se mýlíme. Možná bychom se tomu měli věnovat víc a možná to i uděláme.“ Krátce nato Marvel konečně začal otevřeněji zapojovat do komiksů konkrétní soudobé události, i když komentáře byly stále převážně vyhýbavé. Nebyla to úplně uspokojivá kombinace. „Krize v kampusu!“ křičela obálka Amazing Spider-Mana #68. A uvnitř Peter Parker, student Empire State University, téměř schizofrenicky zápolil s pojetím občanské neposlušnosti. Stejně jako na Kolumbijské tu došlo ke konfliktu kvůli využívání nemovitostí patřících škole. Zpočátku Parker opatrně sympatizuje s plány na revoltu, které vyslechl: „Vypadá to, že se tady začíná něco vařit. Josh je mluvčí mnoha rozhněvaných frájů… a ani se jejich nakrknutosti nedivím. A přál bych si, abych se do toho mohl víc vložit.“ Ale o pár stránek později se utrhne na spolužáky, stejně jako to dělal za Ditkových dob: „Podepsat se umí každý… to ale ještě neznamená, že jste v právu.“ A pak, při podivné kolizi novinových * Leeho panika byla nakažlivá. John Buscema se rozhodl opustit Kirbyho styl u Silver Surfera #4, a když odevzdával stránky, nafukoval se pýchou. „Lidi mi k tomu konkrétnímu číslu gratulovali. Ale Stan ho roztrhal na kusy! Začal hned první stranou: ‚No, proč ne, jakž takž.‘ A tak dále. Každou druhou rozsekal na kaši. ‚Tohle není dobré, mělo se to udělat takhle...‘ vyšel jsem od něj celý zpitomělý a nevěděl jsem, která bije.“ Demoralizovaný Buscema zašel do kanceláře za Johnem Romitou a zeptal se: „Johne, jak se sakra má dělat komiks?“
102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222398