Myslel na svého syna, na setkání s ním. Měl chuť navrhnout další setkání. Mannerheimova třída končila novou obří křižovatkou s ulicí Hakamäentie. Ta gigantická konstrukce s tunely v něm vyvolávala pocit, že zabloudil ve vlastním městě. Na hämeenlinnské výpadovce zvýšil rychlost na povolenou osmdesátku a brzy si vydechl úlevou. Poznával krajinu na obou stranách silnice. Vpravo tma Centrálního parku, vlevo světla Jižní Haagy, potom obytné věžáky Severní Haagy. Vyjel po nájezdu na Okruh I, směr východ. Po okruhu jel jen pár kilometrů. Západní Pakila vypadala oproti dřívějšku bohatší. Na pozemcích, které byly nejprve rozděleny na dva, později evidentně i na tři, vyrostly okázalé rodinné hrady. Pamatoval si zdejší čtvrť vilek a řadových domků jako relativně řídce zastavěnou. Vilky bývaly většinou dřevěné v poválečném stylu a řadové domky vypadaly jako řadové domky. Nové domy působily jako kombinace muzea moderního umění a velvyslanectví banánové republiky. Jel, jako by se vracel domů. Nebo ne, tady instalatéři nebydleli, spíš jako by ho někdo přivolal prošťouchnout odpad nebo opravit prasklé potrubí v koupelně. Rodinný dům stál na konci uličky, na temeni prudce se zvedající skály. Díval se už na streetview, jak dům zapadá do prostředí. Věděl, že zánovní, ani ne deset let starý dům připomíná pevnost a zřetelně se vypíná nad okolí. Minul uličku a zhruba po sto metrech zastavil na kraji chodníku. Buržoa spal dobře. Byla to věta z levičácké skladby nebo z ruského dramatu? Ať tak, či onak, výborně popisovala noc v Západní Pakile. Panovalo tu takové ticho, že skoro slyšel stoupat páru, kterou vydechoval. Nemohl zůstat v autě. Tady to bilo do očí. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222342
Pamatoval si z mapy polohu sportovního areálu Pirkkola i kudy vede značená tříkilometrová běžecká trasa. Znovu se rozjel. Z křižovatky ulic Pakilantie a Pirkkolantie zmizela legendární hospoda Pirjon Krouvi. Parkoviště bylo proti urnovému háji v Maunule. Jiná auta tu nestála. Vytáhl fotku z kapsy a pár minut se na ni díval. Muže by poznal kdekoliv, z jakéhokoliv úhlu. Šest hodin. Vystoupil z auta. V nových běžeckých botách našlapoval na sněhu měkce a nehlučně. Vystoupal na kopec a snadno našel běžeckou trasu. Podle informací, které muž sdílel přes Run Tracker, usoudil, že muž obíhá park – ve skutečnosti spíš les – proti směru hodinových ručiček. Emil zlehka vyběhl. Byl zkušený běžec, liboval si i v dlouhých trasách, miloval, když si kroky našly rytmus. Cesta se svažovala a mírně zatáčela na dlouhou otevřenou rovinku. Za rovinkou čekalo klikaté stoupání na povlovné, dlouhé návrší. Taková místa měl Emil rád. Místa, která se mu hodila do jeho plánu. Viditelnost jen pár desítek metrů, kolem les a skály. Žádní lidé. Pejskaři tak hluboko do lesa nechodili, aspoň ne ráno. Byli tu jen opravdoví sportovci. Za zasněženými smrčky a březovým houštím spatřil běžce. Podíval se na hodinky. První kilometr pod pět minut. Když muž vyběhl na stejný úsek cesty, která se tady kratičce zařezávala do terénu, Emil ho okamžitě poznal. Padesátník, sto pětaosmdesát čísel vysoký, mohutná brada, ostrý nos a oči tak jasně modré, že takové Emil už dlouho neviděl. Ohlédl se. Nikdo. Zlehčil krok, přenesl váhu na bříška chodidel, uvolnil ruce. Muž běžel plynule a cílevědomě. Blížili se k sobě. Emil slyšel jeho kroky i vyrovnanou frekvenci dechu. Jakmile se vzdálenost mezi nimi smrskla na pár metrů, Emil soustředil veškerou energii do jednoho pohybu. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222342
Ukročil do strany, vstoupil muži do cesty a zvedl ruku přesně v okamžiku, kdy se mužův pevný a stoupající běžecký krok dostal do letové fáze. Emil ho chytil. Dvě protikladné síly se setkaly. Emilův pohyb – váha jeho těla, síla paží, stisk prstů – kulminoval v jedné, na milimetr přesné otočce. Obě mužovy nohy se ocitly ve vzduchu. Ozvalo se křupnutí. Zlomený vaz. Tělo spadlo na zem, svezlo se na cestu jako prázdný pytel. Emil pokračoval v běhu.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222342