Pravda pro katechetu
„Haló! Mluvte, zapínám handsfree, jedu domů z práce, máme chvíli čas.“ „Zrovna jsem o vás četl v časopise Replika a získal jsem tohle číslo. Máte bezvadnou dceru.“ „To ano, moje dcera má charakter. Začátkem školního roku se přihodila menší aférka při první hodině náboženství. Rozhovor o rodině, je jasné, jakým směrem to šlo. A moje Aška najednou: ,A co je na tom špatného, když žena tvoří rodinu se ženou? Vysvětlete mi to, prosím.‘ Katecheta se začal vymlouvat, ale Aška neuhnula: ,Já a moje maminka takovou rodinu máme a já chci vědět, co je na nás špatného.‘ Katecheta prý dosud neodpověděl. Ale jak ji znám, tak ona z něj tu odpověď vyrazí.“ „Ale jakožto starostka obce jistě občas musíte s farářem jednat.“ „Ano, jednám. Když je třeba, spolupracujeme. Já sama do kostela nechodím, ale moje Dorotka je věřící a do kostela chodí, proto pana faráře na pastorální návštěvu přijímáme. Vše je založeno na úctě k druhému člověku, druhé straně. A ještě něco vám o Ašce řeknu. Když před několika lety řekl jeden kluk o mně něco neslušného, Aška mu vynadala, co se do něj vešlo, a celá třída se postavila za ni. Dovedete si to představit?“ „Chtěl jsem s vámi mluvit právě o té škole. Podíval jsem se na facebook Repliky a musím vám upřímně říct, že jsem se zarazil.“ „Kam že jste vyrazil?“ „…“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222129
„Promiňte, za jízdy mi občas mizí signál. Pracuji v Poznani jako servisní poradkyně v autosalonu, ale bydlíme na vsi. Jezdím každý den pětadvacet kilometrů.“ „Nevyrazil jsem, ale zarazil. Se. No, popravdě řečeno, málem jsem se rozbrečel radostí.“ „Vy taky?! Lidi, já tedy nechápu, proč z toho tolik naděláte. Něco, co pro nás byl normální život, teď vzbuzuje přehnané emoce.“ „Jak to, že to nechápete? Koukám na gratulační dopis, ve kterém ředitel školy na konci základky blahopřeje matkám k vzorné výchově dcer. Na předtištěném formuláři stojí vám rodičům, to je přeškrtnuto, opraveno na vám matkám a vepsané jste tam obě.“ „Ano, to je fakt. Víte, normální svět ještě existuje.“ „A proto si datum na té listině musíme zapamatovat jako den nula, kdy v Polsku začíná úcta k cizímu životu.“ „Neslyším…“ „Jak vidím, tak si v té vesnici vedete dobře.“ „Žije tu devět set lidí, víme jeden o druhém všechno. Bydlíme v Grzebienisku sedm let a s Dorotou jsme spolu jedenáct let. Ašin tatínek, se kterým udržujeme dobré styky, bydlí o pár kilometrů dál. A když jsem vyhrála volby jako starostka, jen jediný chlap řekl…“ „…zrovna jsem si to přečetl, řekl: Vyhrála ta teplá.“ „A jeho kamarád prý řekl: Ta teplá má větší koule než ty. O lesbách se sice neříká teplé, ale právem se mu to popletlo. Jinak je klid. My s Dorotou pracujeme jak ve škole, tak v rodičovské radě i ve vsi. Máme tu tři sta dětí, ale rodičů, kteří se veřejně angažují, je maximálně dvanáct, takže máme práce nad hlavu.“ „Paní starostko, volám vám proto, že hledám různé pravdy, ke kterým lidé dospívají.“ „Tak asi stojí za to zveřejnit pravdu, ke které dospěla moje dcerka?“
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222129
„Právě proto vám volám.“ „Přihlásily jsme se k fokusovému průzkumu Rodiny podle volby. Bylo tam hodně dvojic s dětmi, které nemají žádnou psychologickou podporu, proto se chceme co nejdřív integrovat. Aška se při tom průzkumu zlobila, že dokonce i některé děti z duhových rodin si myslí, že o rodině rozhodují pokrevní svazky. Například že otec, který se o dítě nezajímá a zapomněl na ně, je členem rodiny, kdežto matčina partnerka ne. A naše Aška odpověděla, že rodinou jsou lidé srdci nejbližší. Ti, na které je možno se vždycky spolehnout.“
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222129