než jste zamýšlela, druhé nemožné.“ A tak budu napravovat jen sama sebe a vládnout výhradně sobě. Nebudu ze sebe dělat hrdinku. S blížící se akcí kolem mé knihy v Praze mě popadá čím dál větší strach. Je mi všelijak. Tři posluchárny plné lidí! Kolik lidí se vejde do posluchárny? Padesát? Sto? To už je pěkný dav. Ti lidé na mě budou zvědaví. A já chci být v pohodě, aby viděli, že jsem normální ženská. Jestli se mi to povede, bude to fajn odpoledne. Mám strach, ale zároveň se těším. Je mi nějak divně. Já tu Prahu asi nezvládnu. Mám pořádnou úzkost. Poslala jsem pozvánku na akci i doktoru A. Neodpověděl mi. To mě mrzí, ráda bych ho tam viděla, stejně jako doktora B., ale ten nemůže z rodinných důvodů, jak jsem psala. Bojím se, aby se mi z toho nerozjela psychóza; jako by se už rozjížděla, nebo je to prostě jen strach. Pan Strach. Pochopitelný a oprávněný. Nejsem zvyklá vystupovat před tolika lidmi, ale budu to muset vydržet. Bude tam přítel, paní profesorka, jež akci zajišťuje, a jeden psychiatr, kterého znám z pobytu v Psychiatrickém centru Praha. Od rána se snažím na to nemyslet, ale ono to myslí za mě. Byla jsem nakupovat, vařila jsem oběd, peru prádlo, věším ho na balkon… dělám běžné věci, ale hlava při tom pracuje. Napadají mě otázky, které by mi mohli lidé v diskuzi položit, a v duchu na ně odpovídám. Dopředu se tak trochu připravuji. Pomůže mi to? Co když se psychicky zhroutím? To bude legrace. No, spíš nebude. N: „Mám najednou strašný strach ukázat se lidem.“ Z: „Proč?“ N: „Budu před nimi jako nahá.“ Z: „To jsi přece chtěla. Ukázat se, aby tě pochopili.“ N: „Najednou nevím, jestli dělám dobře.“ Z: „Děláš. Neboj se.“ N: „Bojím. Co když se mi budou smát?“ Z: „Nebudou. Naopak ocení tvoji odvahu.“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222050
N: „Co když tam budou nějací zloduši?“ Z: „Tak budou. Bojíš se jich?“ N: „Ano. Můžou mě zničit.“ Z: „Proč by to dělali?“ N: „Nevím, ale určitě tam budou.“ Z: „Myslíš, že je poznáš?“ N: „Asi ano. Jejich oči.“ Z: „Tak se jim do očí nedívej.“ N: „Vážně mám najednou strach.“ Z: „Chápu tě, ale budu tam s tebou.“ N: „Vím, že tam budeš. Jsi hodná.“ Z: „Lidé náš příběh ocení.“ N: „Snad ano.“ Napsala jsem paní profesorce, že se docela bojím, a přišel mi tento e-mail: „Bojte se, ale jen trošku… Hlavně se těšte, už mám nealkoholickou bohemku, kterou tam bouchneme a připijeme si na knížku…“ Tak. Bojím se, ale zvládnu to. Už je mi mnohem lépe, než mi bylo odpoledne. Kéž by šlo prožít si strach dopředu a potom být v pohodě. A teď jeden malý úspěch. Za seminární práci ze sociologických teorií genderu mám čtrnáct bodů z maximálních dvaceti. To je malé vítězství. Vyučující prý dává tak pět bodů, když se jí to nelíbí. Čtyři lidi předmět z loňska opakují. Snad nedopadnu jako oni. Budu se snažit. Z: „Mám radost z těch čtrnácti bodů.“ N: „Mně je nanic.“ Z: „Z čeho? Z té Prahy?“ N: „Asi.“ Z: „Neboj, zvládneme to.“ N: „Snad.“ Z: „Co by se mohlo stát?“ N: „Mohlo by mi být tak zle, jako dnes odpoledne.“ Z: „Nebylo to na tobě poznat, je to jen pocit.“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222050
N: „Já vím, ale nepříjemný.“ Z: „Vezmeš si předtím lexaurin.“ N: „Budu muset.“ Z: „Neboj, zvítězíme.“ N: „Tak jo, budu tomu věřit.“ Z: „Bude to hezký den, uvidíš.“ N: „Už aby bylo po všem.“ Z: „Ty jsi strašpytel. Mohla bys k tomu přistupovat jinak. Třeba tak, že to bude krásné setkání s lidmi.“ N: „Když já se jich trochu bojím.“ Z: „Uvidíš, že budou hodní.“ N: „Bojím se diskuze. Na co se mě budou ptát?“ Z: „Bude tam s tebou paní profesorka. Když tak ti pomůže.“ N: „Dobře. Já se pokusím uklidnit.“ Už mě zase přepadá úzkost. Doktor B. mi radil vzít si lexaurin hned, jakmile cítím, že přichází. Nečekat, až je mi opravdu zle. To jsem zvědavá, kolik jich ve středu v Praze spolykám. Z: „Zítra je náš velký den. Už se to blíží.“ N: „Já vím. Začínám se těšit.“ Z: „No vidíš. To je dobře.“ N: „Hezky se obleču. Večer si umyju hlavu. V neděli mi přítel nabarvil vlasy a vytrhal obočí, abych byla hezká.“ Z: „Uvidíš, že to bude fajn.“ N: „Jo, začínám tomu věřit.“ Z: „Dobře se na to vyspi.“ N: „Dnes půjdu spát brzy. Vstáváme ve čtyři hodiny.“ Je to zvláštní, ale dnes, den před pražskou akcí, jsem úplně klidná. Ještě uvidím, jak mi bude večer. Vy, pane doktore, mi v e-mailu radíte: „Nemějte strach. Až budete vyprávět, rozhlížejte se po tvářích posluchačů a představujte si jednoho člověka, kterému to vyprávíte.“ Asi si budu představovat Vás, i když tam nebudete. Bohužel. Budu tam mít jenom tři lidi, které znám.
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222050