98
Martin X. - PROVEDU!
„… Vyléčila jsem se, ale zůstala jsem nymfomankou. Potřebuji TO několikrát denně. Když mě zachvátí libido, ztrácím nad sebou kontrolu… Jsem přece ve vašich službách. Moje stoprocentní spolehlivost by se tak měla stát vaší prioritou. Nechcete-li, abych se stýkala s nespolehlivými živly, musíte se postarat o moje naprosté sexuální uspokojení. Jinak nemůžu zaručit, že nepodlehnu nějakému urostlému Teutonovi, kterých je tady kolem mě na ústředí hodně. Jestliže mu podlehnu, nemohu garantovat, že v těch nejslabších chvilkách, kdy žena ztrácí kontrolu nad celou svojí bytostí, neodhalím spojení s vaší organizací…“
Být šéfem rozvědky je práce velice odpovědná. Moravec se neflákal a řešil samé velice zapeklité případy, napadlo Adama. „Valhala je nepochybně emočně náročná. V germánské mytologii to znamená zaslíbené místo odpočinku pouze pro vybrané bojovníky,“ pátral v paměti. „Tahle drtička všeho živého však není jen pro vybrané, spokojí se se vším. Jí je to naprosto jedno. Neumím si představit, že by takový dopis poslala Himmlerovi nebo Heydrichovi. Ti by s ní udělali pěkně krátký proces. Vůbec by je nezajímalo, zda ukojili či neukojili její libido. Jenže my jsme demokrati,“ povzdechl si Moravec. „A jak to řešíš?“ zeptal se s nepředstíraným zájmem Adam. „Jak asi?“ opáčil Moravec a mávl rukou. „Zatím provizorně.“ „Provizorně?“ Adam si pod tím nedovedl nic představit. „No jo. Jak se říká, mládí vpřed!“ přiznal Moravec. „A tys, bratře plukovníku, také musel…“ zeptal se poťouchle Adam. „Já?“ otřásl se zpravodajec, jako by na něj sáhla smrt. „Nedovedu si představit, že bych pak přišel domů. Naštěstí mě chrání moje šarže.“ „Ty jsi alibista,“ utahoval si z něj Rokl. „Představ si, že ti tvoji důstojníci mají také ženu nebo snoubenku. A před odchodem domů Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222013
FACKA, KTERÁ MĚLA ZMĚNIT SVĚT (1936)
99
musí ukojit tu Valhalu, která pro ně není místem zaslíbeným, ale úhorem, kde musí dřít a dřít…“ „Proto také jdu za filmovým scenáristou! Jak z podobných situací, to se na válečné škole neučí! Potřebuju dobrou radu jako sůl! Třeba i nezvyklou, ale nějakou… Jestli to bude trvat ještě déle, ti kluci hrozí, že odejdou.“ To bylo pochopitelné. Přes den nastavovat krk za vlast při získávání informací, v noci pak nastavovat zcela jiné a neméně důležité orgány rovněž za vlast, kvůli odporné sudetské nymfomance. „Vůbec se jim nedivím. Šel bych asi také.“ „To jsem od tebe slyšet nechtěl,“ povzdechl si Moravec. „Osud mého oddělení, když to hodně přeženu, leží ve tvých rukou.“ Tím Adamovi zalichotil – mít osud vojenské rozvědky ve svých rukou, to se nepoštěstí každý den. A to ještě před deseti minutami byl rozhodnut nenechat se do ničeho vmanipulovat a chtěl odejít. „Už to mám,“ oznamoval Adam radostně. Zapálil si cigaretu, aby své informaci udělal náležitě dramatické entrée, a pak se napil vína. Některá řešení jsou triviální a při troše štěstí by tohle mohlo vyřešit dokonce dva problémy. Řešení se jmenovalo Erik Šolc – který byl Valhalou v mužském provedení. Moravec hořel zvědavostí. „Nenapínej mě, Adame.“ „Ale do Berlína za Baarovou nepojedu,“ avizoval odhodlaně Adam. „Nemusíš,“ slíbil mu Moravec. „Ruku na to, Františku,“ trval na stvrzení Adam. „Ať je po tvém,“ a jejich dlaně se stiskly.
Černé nebe nad Berlínem II. Návštěvníci berlínského parku Tiergarten si v těch dnech mohli myslet, že obě nacistické zpravodajské služby spolu harmonicky a ruku v ruce spolupracují. Téměř každý den ráno tu mohli spatřit Wilhelma Canarise s Reinhardem Heydrichem, jak cválají bok po boku na svých ušlechtilých koních. Canaris oslovoval svého někdejšího podřízeného „milý Reinharde“ a Heydrich mu zas odpovídal s uctivým „pane admirále.“ Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222013
100
Martin X. - PROVEDU!
Zdání idylky nemělo na sobě žádný kaz a nic nenasvědčovalo tomu, že obě služby spolu začaly urputnou válku a snaží urvat té druhé větší díl z jejích kompetencí.
ZÁPISKY Okouzlený říšský ministr propagandy Joseph Goebbels si po jedné z první schůzek s Baarovou zapsal do svého deníku: … Liduschka je jak bohyně. Vyprovodila mě na recepci do hotelu, kde byl ubytován Vůdce. To si muž vychutnává pocity hrdosti, když se všichni za ní v němém úžasu otáčejí. Kapela hrála šlágr Jsem zamilovaný. V tu chvíli jsem její blízkost tak intenzivně prožíval, že jsem se najednou přistihl, že zpívám. A nezpíval jsem jen já. Ona si také pobrukovala ten popěvek, jako by mezi námi existoval soulad a byli jsme nastavení na stejnou vlnovou délku. Když jsme se loučili, políbila mě Liduschka na tvář. Ten polibek byl žhavý jako cejch. Vyndal jsem kapesník a opatrně jím setřel zbytečky z její růže, které se zachytily na mé kůži. Pochopila, že se z mé strany jedná o rituál, který mě doslova zbavoval kontroly. Pak jsem se k ní naklonil a pošeptal jsem: „Dívejte se na mě zítra pozorně. Až budu pronášet na sjezdu NSDAP projev…“ Která žena by dokázala odolat? Toho Fröhlicha nechám odstranit. Není jí hoden. Jsem přesvědčen, že jsme pod dohledem gestapa nebo SD. Máme přece nárok na trochu soukromí. Požádám Heydricha, aby s tím něco udělal. Vždycky jsem ho obdivoval. Měl pevné a nekompromisní postoje a zásady. Jeho fantazie se dá srovnat jen s největšími německými literáty. Jen škoda,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222013