98
Nami kývne. V koupelně si sám sebe prohlíží v zrcadle; zase má pocit, jako by viděl cizí osobu, jako když režisér filmu najednou přeobsadí herce, jehož role se vyvíjí v čase. Tělo už má spíše mužské, s opravdovými trapézovými i tricepsovými svaly. Zmohutnělo mu obočí i brada. Na té mu teď rostou jemné vousy. Na nohou a na prsou má prstýnky tmavých chlupů — jak to, že si jich dosud nevšiml? Mydlí je spoustou pěny a pročesává je prsty a nechá si na tělo dopadat proudy vzácné teplé vody, nechce jen tak odejít, čeká, až voda dojde, není přece možné, aby takhle tekla donekonečna? Ale zdá se, že to nikdy neskončí. Nami nakonec vyleze ze sprchy a mokrýma nohama šlape na smaragdově zelené dlaždičky. Nechává za sebou šlápoty z mýdlové pěny. Zrcadlo je zamlžené. Nami ho otře a vidí nejasnou konturu sebe sama, jistě už spíš muže než chlapce; z vlasů mu kape voda, Namimu se líbí, ale nedokáže se s ním ztotožnit. Na tom obraze v zrcadle je cosi znepokojujícího, něco, co Nami nezná, něco, co ho vtahuje do krajiny za zrcadlem. Otevře dveře do předsíně a pára se vyvalí ven. Stojí úplně nahý ve dveřích luxusní koupelny, se světlem za zády. Má erekci, a tak si na ni zavěsí ručník a zkouší ho rozhoupat. Johnny stojí ve dveřích ložnice, kouří něco, co voní po vanilce, a pobaveně ho pozoruje. Nami si rychle oblékne obnošené triko a tepláky Adidas, které mu Johnny věnoval. V kuchyni otevře ledničku a hledá něco, co by dokázal připravit. Skleničky s kaviárem, meruňkové džemy, svazek mrkve, dva stroužky česneku, meloun, jahody, ještě neotevřený italský sýr, zapáchající drůbeží játra a šampaňské, spousta šampaňského. Máslo a vejce.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222006
99
Co s tím, když v životě nevařil? Chvíli bezhlesně zápasí se sklokeramickou deskou, pak hodí na pánev hroudu másla, a když se na ní začne dělat spálená zlatavá pěna, přihodí tři vejce. Ta pak ozdobí kusem gorgonzoly a lžičkou kaviáru. „Večeře,“ řekne Johnnymu a pokrčí rameny. Johnny leží na posteli a mne si spánky. Postel je tak velká, že by na ní mohla přistát helikoptéra. V jejích nohou leží kocour a nepřátelsky si Namiho měří. Vedle postele je noční stolek s pootevřenou zásuvkou. Nami v něm zahlédne několik malých igelitových sáčků a pistoli. Johnny si povšimne Namiho pohledu a přikývne. Vstane a odejde do kuchyně. Vezme do ruky svůj talíř, nedůvěřivě na něj pohlédne, přičichne k němu a pak jeho obsah hodí do drtiče odpadu. Když Nami slyší, jak jídlo prochází drtičem, naprázdno polkne. „Už nemám hlad,“ řekne Johnny, otevře si mrazničku a vytáhne z ní láhev vodky, se kterou znovu zmizí v ložnici. Nami beze slova umyje talíř, utře ho a uklidí zpátky do skříňky. Pak se posadí na židli ke stolu a hledí z okna. Z výšky patnáctého patra vidí stánky bazaru, čtvrť s vilami starousedlíků, přístav i zčeřené vlny na hladině jezera, tankery i těžní věže v dálce. Za okny monotónně hvízdá vítr. Johnny telefonuje, Nami slyší, jak zvyšuje hlas. Je unavený, chce se mu spát. Pustí si televizi na zdi, položí si hlavu na stůl a usne.
O pár hodin později ho probudí hlasy. Venku už je tma a byt je plný lidí. Dva pořízci v kožených bundách, jeden voňavý mladík, který vypadá, jako by vylezl z billboardu s reklamou
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222006
100
na něco mimořádně čistého, tři mladé dívky s dlouhýma lesklýma nohama a spoustou blýskavých doplňků, které se o něčem šeptem dohadují. „Ty sis pořídil majordoma, Johnny?“ zasměje se jedna z nich, bruneta s očima poněkud příliš daleko od sebe a stříbrnými kruhy v uších. Natahuje se přes Namiho zbytečně těsně do ledničky, aby mohla vytáhnout láhev šampusu. Johnny se opírá o kuchyňskou linku a pozoruje dívku, jak se boky otírá o Namiho. Nami potlačí nutkání dotknout se jejího prsa, které se mu vlní nad ramenem. „Brzdi, krasavo,“ řekne nevzrušeně Johnny. Dívka zvážní a soustředěně si Namiho prohlíží. „Takovej mlaďounkej koloušek,“ řekne posmutněle a pohladí Namiho po tváři. „Uklidni se a už nechlastej, Diano,“ zasměje se Johnny a odstrká před sebou dívku do ložnice. Nami vstane a odejde si lehnout do svého kumbálu. Hlava mu třeští a oči se samy zavírají. Když usíná, slyší zběsilé přirážení, nemilosrdnou konfrontaci masa s masem, které pleská jako plachta ve větru. Dívka chvíli sténá, pak přejde do souvislého houkání. Mužský hlas ze sebe vyrazí jedno rázné atavistické zasténání, výkřik poloopa, a poté ztichne. Nami spí neklidně, ale až do rána. Když se probudí, vyvětrá, vysype popelníky, posbírá skleničky, umyje nádobí a vyhodí kocoura na terasu. Jedna z dívek spí na gauči v obývacím pokoji a zlaté šaty má povytažené k pasu. Spodní prádlo nemá. Nami se u ní na chvíli zastaví a pozoruje její rozcapené vyholené pohlaví; připomene mu kočku Sanu, co se v odpoledním slunci nestydatě vyvalovala v Borosu na zápraží. Dívá se
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222006