„Je to hodně?“ „Na místní poměry určitě. Během předchozích deseti let bylo pohřešováno jenom sedum dívek, který se nikdy nenašly. Za posledních deset let. Předtím jsme tu měli…“ „Vraha z údolí Connecticutu.“ Písnička z jukeboxu skončila a nastalo ticho. Sonja si poposedla a sedačka s potahem z PVC zavrzala. Rath věděl, na co Sonja myslí. Ten vrah nikdy nebyl dopaden, i když vraždy ustaly. Barrons se k té složce dodnes vracel, znovu a znovu. Čas od času volal Rathovi uprostřed noci, aby mu předložil nějakou další teorii. Skutečnost, že v případu nebyl hlavní podezřelý, že nebylo vzneseno jediné obvinění, nesl Barrons velmi těžce a byla to největší prohra jeho kariéry; během dvaceti měsíců oficiálního vyšetřování zestárl o deset let a stihl se rozvést. A i když Rath chtěl na případu dál pracovat, i když chtěl u policie zůstat, po Lauřině smrti se musel starat o Rachel, byl z toho hrozně vyčerpaný a byl na to sám. Nakonec dal výpověď. Vraždění tehdy mohlo ustat ze čtyř důvodů: vrah mohl být zatčen za nějaký jiný zločin, mohl zemřít, mohl se přesunout na jiné působiště nebo mohl z nějakého důvodu vyčkávat před dalším útokem. „Tentokrát jde o dívky,“ řekla Sonja. „O pohřešovaný dívky. Prohledala jsem hlášení. Kopie máš ve složce. Na první pohled mi přišlo, že kromě věku mají společný jen jedno. Podle toho, co lidi z jejich okolí vypověděli, neměla žádná z nich důvod k útěku.“ „Což ovšem prd znamená.“ „Jasně. V puberťačkách se člověk nevyzná. Ale kromě toho žádná z nich od tý doby nepoužila mobil, Facebook ani další internetový stránky.“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221834
„Tak proč neproběhlo žádný vyšetřování?“ „Ale proběhlo. U každý zvlášť. A nakonec se nic nezjistilo. Tím to zhaslo.“ Rath v duchu zabloudil k Rachel a k jejímu mlčení. „Projdi si ty zprávy,“ řekla Sonja. „Kterákoliv z těch holek se mohla prostě zdekovat. Utéct z domova. Kdo ví. Ale zkus je porovnat s tou mrtvou a s Mandy. Třeba se objeví nějaká spojitost.“ „Je jistý, že ta mrtvá holka není jednou z těch tří?“ „Podle záznamů od zubaře a času úmrtí to můžem vyloučit.“ „Takže to máme čtyři dívky.“ Sonja přikývla. „A ty si myslíš, že je mezi nima spojitost,“ dodal Rath. „Nedělám předčasný závěry.“ Sonja s Rathem jednala, jako by byl otcem pohřešovaného dítěte. Hrála to dobře. Neměli bychom dělat předčasné závěry, pane Rathe. Musíme počítat s různými možnostmi. Byla nedočkavá, ambiciózní a chtěla případ, který by ji posunul někam dál. Rath moc nechápal, co dělá v severním Vermontu místo v Bostonu nebo v Chicagu. V jižní části okresu ale měla vzniknout nová průmyslová a obchodní pustina — a obří škatule rozeseté v krajině představují jistý zdroj daňových příjmů. Policie jistě dostane svůj dílek koláče a Sonja už po něm toužila. To, že se šťourala ve starých hlášeních o pohřešovaných osobách, nebyl žádný chvilkový rozmar. Většinu mladých detektivů by něco takového ani nenapadlo. A pokud s Groutem rovnou nevyjebe, rozhodně před ním bude mít slušný náskok, o tom Rath nepochyboval. „Zvýšenej počet pohřešovanejch dívek nemusí nic znamenat. Může to bejt jenom náhodnej výkyv,“ řekla. Měla to
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221834
promyšlené a sehrála ďáblova advokáta dřív, než to mohl udělat Rath. „Jako jsou třeba výkyvy v počtu sebevražd mladistvých. A puberťáci, co utíkaj z domova, chtěj někdy utéct všemu a všem, nejenom rodičům. Vem to od podlahy. Zkus vysvětlit, proč ty holky přestaly používat mobily a sociální sítě. Mandy se pochopitelně může každou chvíli objevit. Ale… Nechce se mi to líbit.“ „Proč se čtyři pohřešovaný holky neobjevily v hledáčku vermontský státní policie, když mezi nima může bejt spojitost?“ Teď hrál chvilku ďáblova advokáta Rath a snažil se najít slabiny hypotézy, aby odhalil její logiku. Ale pravda byla taková, že ani jemu se to nechtělo líbit. „Nebyly všechny z Vermontu. Dvě byly z New Hampshiru. Mizerná komunikace. Newhampshirská a vermontská státní policie udělaly jediný pokus případy nějak spojit. Dokonce se obrátily na FBI, protože dva státy už z toho dělají federální záležitost. Jenže federálové prohlásili, že to nic není.“ Rath znal podobný vývoj událostí dost důvěrně. V případě sériového vraha z údolí to podle federálů taky byla naprostá hovadina. Odpověděli vermontské a newhamp shirské policii, že neexistují žádné pádné důkazy, podle kte rých by za zločiny stál stejný vrah. Barronsovi z toho málem jeblo: Takže vy mi chcete tvrdit, že je tady několik pachatelů, který se všichni rozhodli jen tak z plezíru znásilnit a uškrtit nějakou holku, každej jenom jednu, maj čirou náhodou stejnej modus operandi, a to, že ty holky maj všechny podobnej fyzickej profil, je taky jenom náhoda? Federálové protestovali proti jeho tvrzení, že modus operandi je skutečně jeden a tentýž, a také proti jeho tónu. „Projdu si to večer, než půjdu na šipky,“ řekl Rath.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221834