abych od něho něco o Václavovi zvěděl. Voják se ke mně k mému překvapení choval velmi uctivě a bez jakýchkoli zábran mi vypověděl o Václavově vzdělanosti, víře, ctnostech a mírné povaze. Byl dle jeho slov mužem, který sílu neužívá a země pod jeho kroky neprosakuje krví. „Jak to, že takový člověk užívá zbroje?“ zajímalo mne. „Na hranicích s Moravou a knížectvím Zličanů řádí lapkové,“ odvětil mi přátelsky voják. „A v takové dny musí i kníže boj nevyhledávající, pozvednout meč a zajistit ve své zemi pořádek.“ Když jsem se o tyto lapky zajímal, neboť jsem měl obavu, aby nás na naší cestě nepřepadli, odvětil mi voják velmi zvláštně: „Nikdo vpravdě neví, co jsou zač. Někteří říkají, že to jsou běsi, chtiví po lidské krvi.122“ V té době jsem význam tohoto slova neznal. Leč bylo zjevné, že to označovalo nějaké zlo, neb voják se při jeho vyslovení zachvěl strachy. Víc jsem se od něho o běsu nedozvěděl, neb se mnou o něm nechtěl hovořit. A tak jsem se opět soustředil na knížete Václava, který se vtom okamžiku otrokáři uklonil a děl: „Děkuji ti za dobrý obchod. Nechť tě Bůh ochraňuje.“ Jeho chování mne opět zmátlo. Voják stojící vedle mne si toho všiml a pravil: „Můj pán se řídí spásným výrokem evangelia: Nesuď a nebudeš souzen, neodsuzuj a nebudeš odsouzen.“ 122
Běsi – v tomto případě vampýři. Opouštějí v noci svůj hrob a jako upíři či vampýři škodí lidem. Sají lidem krev a pojídají mrtvoly. Pozůstalí z obavy, že se jejich mrtvý příbuzný změní ve vampýra, zavalovali těla mrtvých balvany, svazovali mrtvé, ukládali je na bok, přibíjeli mrtvé k zemi a posmrtně oddělovali hlavu od těla či probíjeli hlavu hřebem. Nejstarší doklady těchto opatření z České republiky pochází ze stejné doby, jako pohřbívání nespálených těl, tedy z 9. století. Krajní doklad pochází z Prahy-Strahova, kde byl mrtvý vyjmut z hrobu, spálen a jeho popel znovu uložen do hrobu. Neobvyklá koncentrace pohřbů obávaných vampýrů byla objevena v Čelákovicích u Prahy. Hroby vampýrů byly vždy na okraji areálu hřbitova. Vampýry se mohli stát sebevrazi, zemřelí čarodějové či násilně a předčasně zemřelí lidé. (Profantovi 2004, str. 228-229)
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221726