abych od něho něco o Václavovi zvěděl. Voják se ke mně k mému překvapení choval velmi uctivě a bez jakýchkoli zábran mi vypověděl o Václavově vzdělanosti, víře, ctnostech a mírné povaze. Byl dle jeho slov mužem, který sílu neužívá a země pod jeho kroky neprosakuje krví. „Jak to, že takový člověk užívá zbroje?“ zajímalo mne. „Na hranicích s Moravou a knížectvím Zličanů řádí lapkové,“ odvětil mi přátelsky voják. „A v takové dny musí i kníže boj nevyhledávající, pozvednout meč a zajistit ve své zemi pořádek.“ Když jsem se o tyto lapky zajímal, neboť jsem měl obavu, aby nás na naší cestě nepřepadli, odvětil mi voják velmi zvláštně: „Nikdo vpravdě neví, co jsou zač. Někteří říkají, že to jsou běsi, chtiví po lidské krvi.122“ V té době jsem význam tohoto slova neznal. Leč bylo zjevné, že to označovalo nějaké zlo, neb voják se při jeho vyslovení zachvěl strachy. Víc jsem se od něho o běsu nedozvěděl, neb se mnou o něm nechtěl hovořit. A tak jsem se opět soustředil na knížete Václava, který se vtom okamžiku otrokáři uklonil a děl: „Děkuji ti za dobrý obchod. Nechť tě Bůh ochraňuje.“ Jeho chování mne opět zmátlo. Voják stojící vedle mne si toho všiml a pravil: „Můj pán se řídí spásným výrokem evangelia: Nesuď a nebudeš souzen, neodsuzuj a nebudeš odsouzen.“ 122
Běsi – v tomto případě vampýři. Opouštějí v noci svůj hrob a jako upíři či vampýři škodí lidem. Sají lidem krev a pojídají mrtvoly. Pozůstalí z obavy, že se jejich mrtvý příbuzný změní ve vampýra, zavalovali těla mrtvých balvany, svazovali mrtvé, ukládali je na bok, přibíjeli mrtvé k zemi a posmrtně oddělovali hlavu od těla či probíjeli hlavu hřebem. Nejstarší doklady těchto opatření z České republiky pochází ze stejné doby, jako pohřbívání nespálených těl, tedy z 9. století. Krajní doklad pochází z Prahy-Strahova, kde byl mrtvý vyjmut z hrobu, spálen a jeho popel znovu uložen do hrobu. Neobvyklá koncentrace pohřbů obávaných vampýrů byla objevena v Čelákovicích u Prahy. Hroby vampýrů byly vždy na okraji areálu hřbitova. Vampýry se mohli stát sebevrazi, zemřelí čarodějové či násilně a předčasně zemřelí lidé. (Profantovi 2004, str. 228-229)
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221726
Kníže pobídl koně a ten se dal do klusu. Jeho vojenská družina pěších i jízdních vojáků se vydala za ním. I když už dávno opustili hradiště, lidé se dívali směrem, kterým odešli. Vpravdě musím poznamenat, že i já, neb tak silně na mě onen kníže zapůsobil. Z mého strnulého pohledu mne probral až al-Nizarův návrat.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221726
NOCOVÁNÍ U SPÁLENIŠTĚ Opustili jsme hradiště ve spěchu a vydali se za naší karavanou. Dostihli jsme ji až za soumraku. Utábořila se na jakési rozsáhlé planině u řeky uprostřed lesů a luk. V blízkém okolí se nenacházelo žádné hradiště, osady ani osamocená lidská obydlí. Já i al-Nizar jsme si šli svojí cestou. Svůj stan jsem nalezl v blízkosti řeky, stranou od karavany. Cestou k němu jsem zřel poprvé v životě bobra. Je to pozoruhodné zvíře. Žije v řekách a staví si obydlí z větví podobající se kopci. Vchází se do něj vchodem, který je pod hladinou řeky a vchodem na souši. Zprava do tohoto brlohu vcházejí jeho samice, zleva jeho děti. Dolní část obývají jeho sluhové. Živí se kůrou břízy a rybami. Bobři útočí jeden na druhého a silnější si podrobuje slabší, kteří mu poté slouží. Tito sluhové ohlodávají pro něho kmeny stromů, a když je povalí, tahají je tělem, přičemž jim vypadává srst. Proto mají kožešiny řídké a kupci, kteří s nimi obchodují praví: „Toto je bobr sluha. Bobří pán má totiž kožešinu čistou a hustou.“ Strávil jsem pozorováním bobra hodnou dobu. Leč poté, co na mne Boris od stanu zavolal, že mám jít pojíst, jsem zvíře opustil. Měl jsem veliký hlad, a proto jsem uvítal, že mi připravoval vydatné jídlo, skládající se z kaše slazené jablky. Noc padla na kraj a já sedíc s Borisem u ohniště, jsem mu vyprávěl své zážitky z hradiště. Tu si k nám přisedl al-Nizar a s vážnou tváří nám sdělil, že si přeje vyrazit na další cestu již za svítání. Nechtěl se v tomto kraji zdržovat. Byl jsem si vědom, že je tomu nejspíš na vině kníže Václav. Ptát se ho, zda je tomu tak jsem nechtěl, neb byl velmi rozrušený. Ujistil jsem jej tedy, že budeme nachystáni k odchodu dle 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221726