mi hodně krve a nechala mě spát. Měl jsem však jisté podezření, protože mi připadala nějaká vylekaná a nesvá. Takže jsem nařídil, aby mě zkontrolovali, kdyby odešla z domu. Také vím, kde teď tvá matka je. U našeho souseda, toho psa Dragoniana. Nemá to nějakou souvislost s tím, co mi chceš říct? Možná má nějaké plány a chce, abych zůstal mimo hru. Třeba se něčeho bojí?“ Amber prudce vybuchla: „To teda bojí! Včera, když byl Carmini pryč, zavolala mu a hned mi řekla, ať se na nic neptám a vypadnu. Že prý mu nemám věřit. On se ale mezitím vrátil a já už jsem nestihla odejít. Tak jsem vyslechla jejich rozhovor. Mluvili spolu o divných věcech. Vyhrožoval jí, otče. Chtěl po ní, aby tě opustila a přijela sem. Říkal, že ji už léta miluje a chce se s ní oženit. Něco na ni ví a ona to nějak zjistila. Mluvili o nějaké ženě, snu a dědici. Také o ztrátě paměti a výměně krve, kterou jí kdysi prý provedl. Dal jí svou lidskou krev, otče. Ale ona si to zřejmě nepamatovala. Taky tehdy údajně někoho z nás zabil a teď si dělá na matku nárok. Omráčila jsem ho vázou a utekla odtud. Chtěla jsem ho zabít, otče, ale matka mi nařídila, že ho mám nechat žít. Povídal jí něco o tom, že ví, kde je nějaká osoba, a taky, že bys tu dotyčnou zabil, kdybys o ní věděl. Nedává mi to smysl. A už vůbec ne to, co by moje matka dělala zrovna u Dragoniana. Proboha, vždyť ta čistokrevná stvůra nemá místo krve vodu, ale přímo led! Snad si nemyslíš, že jsou milenci? Slyšela jsem už od spousty upírek i lidských žen, že je zhola nemožné získat jeho přízeň.“ Tristan dceru pozorně vyslechl, ale pak se zašklebil, když dost jízlivě namítl: „Pro tvoji matku zjevně ne, protože se mi doneslo, že ten čistokrevný pes byl včera tady v mé ložnici. Sama přece víš, co se kdysi stalo. Jak se po tvém narození snažil ji uchvátit, a to dost usilovně. Kdo ví, co za tím je, ale tohle taky zavání něčím 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221725
velmi podivným. Rád bych tomu přišel na kloub, a to rychle. Už kvůli tvé bezpečnosti.“ Pak ho něco napadlo a dodal: „Poslyš, když jsi s ní mluvila, neviděla jsi ho u ní? Kdy to vůbec bylo?“ Amber upřesnila časový údaj a Tristan se zeptal Hanny, kdy byl u Alexandry jejich soused. A ono se to skutečně shodovalo. Vzápětí k dceři na druhém konci linky poznamenal: „Je to zvláštní, ale v tu samou dobu tady byl i on. Musel se schovat a poslouchat její hovor. Zřejmě to má něco společného. Víš, co, Amber? Nemám teď moc času, protože musím tvé matce zabránit s ním odjet, ale zkontaktuju jistého člověka, abych ho informoval o tom, že je Carmini zrádce. Řád by si na něj měl dát pozor. Taky ať ti přidělí nějakého ochránce tak, jako kdysi mě. Neboj se, nebudeš o něm vědět do té doby, než by to bylo nezbytně nutné. Jen pro tvé bezpečí, protože se o tebe bojím kvůli Carminimu. Slib mi, že si dáš pozor, Amber, a nenecháš se tím parchantem zaskočit a zabít. Tvoje matka tě také chce ochránit, tím jsem si jistý. Možná proto s tím čistokrevným psem čekali, až odjedeš a…“ Tristanovi selhal hlas, když tu uslyšel na druhém konci linky Ambeřin pláč. Poté mu mezi vzlyky dcera prosebně řekla: „Až ji najdeš, otče, co s ní uděláš? Potrestáš mou matku? Zabiješ ji? Prosím, řekni mi to! Co kdybys ji pouze zapudil a poslal ji tady za mnou? Nech ji žít, otče, prosím tě o to! Nechci přijít o svou matku.“ Tristan dojatým, ale rozhodným hlasem pronesl: „Ty si opravdu myslíš, že bych byl schopný ublížit tvé matce? Ženě, která mě léta chránila a dala mi tolik lásky? Která mi porodila tebe? To nikdy! Chci jenom vysvětlení, nic víc. Vím, že to nedělá 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221725
bezdůvodně, a pokud miluje Dragoniana… Nevím, jak s tím budu žít, ale máš mé slovo, že tvá matka bude naživu. I když se za mými zády opět paktuje s Dragonianem a vysála ze mě skoro všechnu krev.“ Amber se trochu uklidnila a pak, ujištěna otcem, že se jí okamžitě ozve, až se něco dozví, zavěsila. I tak jí nebylo volně, když si představila, že by už její rodiče nemuseli být spolu. Jejich vzájemné city vždy byly její největší jistotou a představa rozluky rodičů pro ni byla zcela nepřijatelná. Stulila se do klubíčka a plakala. Tristan mezitím vytočil jiné telefonní číslo a čekal, až se mu někdo ozve, aby pak přátelským tónem řekl: „Ave, bratře! Tady je Tristan. Nerad tě vyrušuji při rybaření, ale potřebuji, abys zapnul svůj mozek a pomohl mi něco pochopit. Opustila mě totiž moje žena. Přesněji řečeno – uspala mě a uprchla.“ Na druhé straně spojení byl postarší muž, který seděl na břehu jezera ve Státech, a po jeho slovech opáčil: „Tristane! Tak rád tě slyším, ale už méně to, co mi říkáš. Alexandra zase vyvádí hlouposti? Už dlouho přece neutekla!“ Tento muž byl kdysi Tristanovým ochráncem, když mladý kníže v dětství žil u lidských pěstounů. Ale o jeho stálé přítomnosti neměl upíří kníže ani tušení. Pak ho však nepozorovaně doprovázel cestou do této země a musel zasáhnout, aby tvrdohlavý mladík dorazil v pořádku na místo určení, kde se měl opět shledat s manželkou. Tenkrát se natolik spřátelili, že spolu udržovali kontakt i po letech. Nyní mnich stále patřil k členům Řádu, ačkoliv už dávno pouze dohlížel zvenčí a dal přednost klidnému rybaření. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221725