Simmons - ukázka
28.1.1957 3:08
Stránka 98
fotografického obchodu. Lahev i její obsah Holmes okamžitě zahodil — „kořenové pivo“, nechutné… nechápal, jak mohou Američané koupit a zkonzumovat ročně tři miliony lahví toho patoku. Nyní připravené víčko naplnil heroinovými solemi a přidal dost roztoku na to, aby se v něm rozpustily. Z další přihrádky v rozloženém koženém pouzdře vytáhl gumovou hadičku, již ráno použil jako škrtidlo, a uvázal si ji kolem paže. Poklepal si na žíly na vnitřní straně lokte a potom z kapsy vesty vyndal nejspíš nejunikátnější předmět, který vlastnil — prototyp zapalovače, jenž mu v roce 1891, pouhé měsíce před jeho zmizením, daroval spokojený klient; vědec jménem Carl Auer von Welsbach. Kamínek tohoto prototypu byl vyroben z nové slitiny nazvané ferrocerium, jež umožňovala, aby byl celý zapalovač menší, jednodušší a bezpečnější než masivní, složité a extrémně nebezpečné Döbereinerovy lampy prodávané desetiletí předtím. Holmes podržel modrý plamínek Welsbachova zapalovače pod víčkem lahve. V Himalájích mu zapalovač mnohokrát zachránil život — nyní jen potřeboval, aby zahřál roztok heroinových solí ve slané vodě dříve, než slyšitelný dusot kroků na schodech dosáhne do jeho poschodí. Detektiv vytáhl z kapsy košile, v níž měl ukryté i tři fotografie, malou hrudku bavlny, kterou vložil do pivního víčka. Bavlna měla fungovat jako filtr a zabránit tomu, aby se do stříkačky dostaly nerozpuštěné krystalky heroinu (jež v roztoku nepochybně zůstaly), které by ucpaly jehlu a zastavily jeho srdce. Kroky minuly druhé poschodí. Holmes zvedl naplněnou stříkačku, poklepal na ni, zbavil se nežádoucích bublinek vzduchu tím, že trochu roztoku odstříkl, a naklonil se, aby si její obsah mohl vstříknout do žíly. Podle hluku do čtvrtého poschodí vstupovali jen čtyři muži, nikoli pět. Nedupali, ale ani se příliš nesnažili tiše plížit. Evidentně si nelámali hlavu s tím, jestli je „pan Baskers“ slyší, nebo ne. Co by jim mohl udělat? Holmes potřeboval čas, aby heroin začal účinkovat. Odmotal si z paže hadičku, vyprázdnil a rozebral stříkačku a uložil lahvičky, víčko a vzácný Welsbachův zapalovač zpět na jejich místa. Vzápětí se mu heroin rozlil celým tělem. Nejprve mu hřejivé teplo naplnilo srdce, prsa, hrudník, končetiny a nakonec i mozek. Pak pominula bolest — obzvláště ta týkající se
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221697
Simmons - ukázka
28.1.1957 3:08
Stránka 99
otázky jeho existence či neexistence — a následně se dostavil pocit, že se houpe na vrcholku obrovské, vzdouvající se vlny. Kroky se zastavily před dveřmi pokoje. Holmes matně zaslechl šepot. Ignoroval ho. Rychle stoupal na té tiché vlně a najednou viděl a vnímal svůj život mnohem lépe. Dokázal zaplnit mezery, smyčky a díry mezi takzvanými případy, takzvanými dobrodružstvími, takzvaným životem proslulého detektivního poradce. Ty dny, týdny a občas i měsíce mezi jednotlivými případy, jež Watson tak horečně sepisoval, nebyly vzpomínkou na život; byly pouhým letmým pohledem na hrubé skici postav bez tváří, bez pozadí, črty prázdných dní. Holmes si pamatoval na tahy smyčcem na strunách svých drahých houslí. Pamatoval si kokainové injekce. Vzpomínal si na nekonečná, prospaná odpoledne i na čas strávený v zamčeném pokoji, kde si hrál s chemickým vybavením jako dítě — vařil a pálil tu, cokoli mu přišlo pod ruku. Vybavoval si i přízračnou postavu paní Hudsonové, jak přináší do společného pokoje podnosy s jídlem a opět je odnáší pryč. V několika případech se o paní Hudsonové — která v Holmesových vzpomínkách stále vypadala a zněla jako paní Hudsonová — Watson naprosto nepochopitelně zmiňoval jako o „paní Turnerové“9. To vše bylo nyní v mlze. Nic z toho náhle nepůsobilo skutečně a všemu chyběl jakýsi punc reálnosti. Pokřivené dveře se otevřely a dovnitř se vplížili Finnové. Opatrně našlapovali, jako by šli po špičkách, a připomínali Holmesovi postavičky z Watsonových oblíbených kreslených příběhů Comic Cuts, Ally Sloper’s Half Holiday nebo Illustrated Chips. Holmes si jich nevšímal. Sice mu už nezbýval žádný čas, ale také žádné alternativy. Potřeboval zjistit, co mu droga umožní vidět, než se bude moct věnovat útočníkům. Holmesovo vědomí se rozpínalo, dokud nenarazilo na horizontální železné mříže svého vězení. Nebyly to pevné mříže, jen různě dlouhé kusy vznášející se v šedém vzduchu… ne, ne vzduchu, v jakémsi rosolovitém éteru. Měl je přímo před očima, ale žádné dva horizontální bloky od sebe nebyly dost daleko na to, aby skrz ně mohl prostrčit hlavu nebo ramena. Holmes si uvědomil, že ty horizontální mříže jeho vězení tvoří různá slova — obří slova, jednotlivá slova roztažená 9
Arthur Conan Doyle: „Skandál v Čechách“ (pozn. překl.).
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221697
Simmons - ukázka
28.1.1957 3:08
Stránka 100
jako slimáci v rosolovité prázdnotě —, jenomže byla z jeho úhlu pohledu napsána pozpátku. Detektiv popadl dvě z delších, vznášejících se slov — jejich kovový povrch byl tak mrazivý, až ho pálil na kůži — a snažil se skrze své vězení tvořené mřížemi z písmen vyhlédnout ven s výrazem šílence nebo trosečníka, jenž po dlouhých letech spatří na moři první loď, a ta se naneštěstí vzdaluje. Holmes se na vás dívá. Vidí rozmazané obrysy pokoje nebo místa za vámi. Mhouří oči, aby rozpoznal vaši tvář. „Je sjetej,“ prohlásil jeden z Finnů. „Je úplně mimo. Jako by tu vůbec nebyl,“ řekl druhý. „Držte huby,“ okřikl je Murtrick. Všichni čtyři muži se nyní nacházeli uvnitř. Finnové a Murtrick se už sunuli podél zdi doprava (z Holmesova pohledu doleva), ale Culpepper zůstal ve dveřích. Šle a pásek, vzpomněl si Holmes přes záři a úžasný, nebojácný teror heroinu. Pokud bude v příštích dvou minutách pan Culpepper i nadále tak obezřetný, stane se z pana Sherlocka Holmese, bytem v Londýně, mrtvola. Holmes odložil stranou kožené pouzdro a vydrápal se na kolena, jako by se modlil k deštivému vodopádu spadajícímu do propasti pod sebou. Kdesi nad stropem začalo slunce zářit silněji a kapky vody nyní vytvářely iluzi tekutého zlata. Holmesova vycházková hůl byla opřená o zeď napravo kus za ním. Vypadalo by dost zvláštně, kdyby se ji snažil nahmatat, nemluvě o tom, že by mu to trvalo příliš dlouho, a třem mužům, plížícím se jeho směrem, to neušlo. Holmes nedokázal na nic zaostřit, ale všiml si, že Murtrick vytáhl z pouzdra lovecký nůž. Culpepper zvedl pistoli a Finnové paleolitické kyje. Potom Culpepper vstoupil do místnosti a zavřel za sebou — pravděpodobně starý zvyk vyhledávat k vraždě alespoň trochu soukromí. Holmes v tento zvyk instinktivně doufal, ačkoli si jím nebyl jistý. Nebyl si jistý. A nyní to podle všeho ani nezaznamenal. Už se k němu kolem díry přibližovali všichni čtyři muži, přičemž se drželi nejblíže západní zdi prázdného pokoje, jak jen dokázali. Finnové bez ustání těkali pohledem k propasti pod sebou a zdálo se, že se jim v troglodytích očkách zračí hrůza. Holmes se rozhodl, že to bude jeden z Finnů, kdo potyčku přežije a vylíčí podrobnosti jejich setkání panu J a jeho nadřízeným.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221697