Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221609
10
Můj dědeček Feri byl poručíkem v maďarské armádě podří zený Němcům, s nimiž bojoval bok po boku proti postupující Rudé armádě. Naposledy Feri sloužil ve vinicích města Székes fehérváru nedaleko Balatonu. Když Rusové v lednu 1945 pro lomili maďarskou obrannou frontu, když už se bojovalo jen v okolí hlavního města a jednotky wehrmachtu ze dne na den zmizely, poslal i Feri svoje zbylé muže domů a vydal se oklikami do dvacet pět kilometrů vzdálené vesnice jménem Sárosd, kde kousek od sebe vyrostly moje babička Maritta a Agnes. Zámek mojí rodiny už byl vybombardovaný a vyple něný, střecha shořela. Agnesin dům ještě stál, ale krámek byl prázdný, okna zatlučená prkny a její rodiče byli mrtví. Lidé ze strachu zůstávali ve svých domech, o pole se nikdo nestaral, kostel byl zavřený, cikáni z okraje vesnice zmizeli kdoví kam, možná je poslali do plynu v koncentračním táboře, možná na ně zapomněli, nebyl nikdo, koho by zajímali. Feri našel přístřeší u jednoho sedláka, kterého znal z dří vějška. Z té doby pochází několik dopisů a dokumentů, po mocí nichž se události dají dobře zrekonstruovat: Zrovna když chtěl spálit svou uniformu, dozvěděl se, že se všichni přísluš níci maďarského vojska mají hlásit na sovětském velitelství,
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221609
aby si vyzvedli nové průkazy. A protože chtěl v Budapešti vyhledat svou ženu a syny a k tomu potřeboval odpovídající cestovní doklady, šel tam. Svou zbraň, hodinky a snubní prs ten však nechal u sedláka. Tuto událost později dosvědčilo několik osob. Farář: „Radil jsem mu, ať k Rusům nechodí, a podal mu lísteček, na kterém bylo napsáno, kdy jede příští vlak do Budapešti. Ale Feri mě neposlouchal. ‚Nic jsem neprovedl,‘ řekl, ‚co by se mi mělo stát?‘“ Sedlák: „Mluvili jsme o tom, že by to mohla být léčka, ale muž, který hledá svou ženu a děti, se nedá zadržet. Snubní prsten, hodinky a zbraň nechal u mě. Jeho manželka si poz ději všechno vyzvedla.“ Peti, kočí: „Silnice do Budapešti kontrolovali Rusové. Ale dal jsem mu tip, jak se dá tajnými cestami dostat do hlavního města i bez dokladů. Býval bych šel s ním. Pro jeho rodinu bych udělal všechno. Ale on nechtěl.“ Z těch tří lidí mu byl nejblíže farář, muž, který věděl o smrti pana a paní Mandlových všechno. Moje babička mu na zpovědní lavici vyprávěla, co se přihodilo. Zmínila výstřely a popsala, jak se rozletěly oblázky, když pan Mandl dopadl na zem. Mluvila o tom, že přece něco musejí udělat. „Copak to není naše povinnost?“ křičela na něj přes mřížku v dřevěné stěně a vzápětí se roztřásla zimnicí. „Měla by ses uklidnit a nemluvit tak nahlas,“ domlouval jí. A pak slyšel, jak jí hlava uhodila o dřevo a potom se v bezvědomí skácela k zemi. Feri ale neposlouchal ani jeho, ani nikoho jiného. Neuvě domoval si závažnost situace, nechápal, že by se ještě něco mohlo stát, válka už přece skoro skončila, říkali všichni. Nebo to byla jeho víra v Boha, která ho navedla? Důvěřivě se vydal na cestu k Rusům a setkal se tam s mladým sovětským po
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221609