A co to má co dělat se mnou? (Ukázka, strana 99)

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221609

10

Můj dědeček Feri byl poručíkem v maďarské armádě podří­ zený Němcům, s nimiž bojoval bok po boku proti postupující Rudé armádě. Naposledy Feri sloužil ve vinicích města Székes­ fehérváru nedaleko Balatonu. Když Rusové v lednu 1945 pro­ lomili maďarskou obrannou frontu, když už se bojovalo jen v okolí hlavního města a jednotky wehrmachtu ze dne na den zmizely, poslal i Feri svoje zbylé muže domů a vydal se oklikami do dvacet pět kilometrů vzdálené vesnice jménem Sárosd, kde kousek od sebe vyrostly moje babička Maritta a Agnes. Zámek mojí rodiny už byl vybombardovaný a vyple­ něný, střecha shořela. Agnesin dům ještě stál, ale krámek byl prázdný, okna zatlučená prkny a její rodiče byli mrtví. Lidé ze strachu zůstávali ve svých domech, o pole se nikdo nestaral, kostel byl zavřený, cikáni z okraje vesnice zmizeli kdoví kam, možná je poslali do plynu v koncentračním táboře, možná na ně zapomněli, nebyl nikdo, koho by zajímali.

Feri našel přístřeší u jednoho sedláka, kterého znal z dří­ vějška. Z té doby pochází několik dopisů a dokumentů, po­ mocí nichž se události dají dobře zrekonstruovat: Zrovna když chtěl spálit svou uniformu, dozvěděl se, že se všichni přísluš­ níci ma­ďarského vojska mají hlásit na sovětském velitelství,

99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221609

aby si vyzvedli nové průkazy. A protože chtěl v Budapešti vyhledat svou ženu a syny a k tomu potřeboval odpovídající cestovní doklady, šel tam. Svou zbraň, hodinky a snubní prs­ ten však nechal u sedláka. Tuto událost později dosvědčilo několik osob.

Farář: „Radil jsem mu, ať k Rusům nechodí, a podal mu lísteček, na kterém bylo napsáno, kdy jede příští vlak do Buda­pešti. Ale Feri mě neposlouchal. ‚Nic jsem neprovedl,‘ řekl, ‚co by se mi mělo stát?‘“ Sedlák: „Mluvili jsme o tom, že by to mohla být léčka, ale muž, který hledá svou ženu a děti, se nedá zadržet. Snubní prsten, hodinky a zbraň nechal u mě. Jeho manželka si poz­ ději všechno vyzvedla.“ Peti, kočí: „Silnice do Budapešti kontrolovali Rusové. Ale dal jsem mu tip, jak se dá tajnými cestami dostat do hlavního města i bez dokladů. Býval bych šel s ním. Pro jeho rodinu bych udělal všechno. Ale on nechtěl.“ Z těch tří lidí mu byl nejblíže farář, muž, který věděl o smrti pana a paní Mandlových všechno. Moje babička mu na zpovědní lavici vyprávěla, co se přihodilo. Zmínila výstřely a popsala, jak se rozletěly oblázky, když pan Mandl dopadl na zem. Mluvila o tom, že přece něco musejí udělat. „Copak to není naše povinnost?“ křičela na něj přes mřížku v dřevěné stěně a vzápětí se roztřásla zimnicí. „Měla by ses uklidnit a nemluvit tak nahlas,“ domlouval jí. A pak slyšel, jak jí hlava uhodila o dřevo a potom se v bezvědomí skácela k zemi.

Feri ale neposlouchal ani jeho, ani nikoho jiného. Neuvě­ domoval si závažnost situace, nechápal, že by se ještě něco mohlo stát, válka už přece skoro skončila, říkali všichni. Nebo to byla jeho víra v Boha, která ho navedla? Důvěřivě se vydal na cestu k Rusům a setkal se tam s mladým sovětským po­

100

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221609