Hlávka - zlom
K LADIVO
25.10.1956 22:15
NA âARODùJE
11 / B ÒH
Stránka 97
STRACHU
agent VVK, Felix Jonáš. Je to muž znalý našich postupů, z něhož se stal zapřisáhlý nepřítel Svatého stolce, se styky v nejtemnějších magických sférách. Jeví se pravděpodobným, že právě on zařídil návrat svého bývalého partnera Adama Reyse coby reliqua ad portam i vypuštění částí Oka věčnosti. Jeho hlavním cílem je poškodit či zničit pobočku VVK v Praze, což se mu díky mému úsilí nepodařilo. Vzhledem k tomu, že znám toho zločince i jeho společníky nejblíže, uctivě žádám o navýšení pravomocí a posily v počtu nejméně jednoho sta mužů, abych mohl s touto hrozbou co nejdříve skoncovat s definitivní – Bum! Kilián zvedl hlavu. Vzteky nahlas zaklel – co ti pitomci dělají? Mají hlídat dveře, ne si hrát na – Jonáš! Ta myšlenka mu prolétla hlavou jako blesk. Že by měl tu drzost vrátit se podruhé? Ale proč vlastně ne? No počkej! Položil pero a rychle otevřel zásuvku stolu. Zaváhal mezi berettou a elektrickým paralyzérem, ale nakonec popadl to druhé. Zastřelit toho šmejda by bylo moc mírné. Dvěma skoky byl u ocelových dveří vsazených do skály. Trhnutím prudce otevřel – A hleděl do tváře Adama Reyse, klidně stojícího na prahu. Reliqua ad portam… Kilián nevyjekl. Nestrnul, neuskočil, nezaváhal ani na okamžik. Instinkty z doby, kdy se účastnil polních operací, zapracovaly. Švihl rukou, zarazil konec paralyzéru z boku do Adamova krku těsně nad límcem kabátu a stiskl. Elektrický praskot zněl jako roztržení prostěradla. Reys neudělal nic. Stál s rukama sepnutýma před tělem, i když Kilián stiskl spoušť paralyzéru podruhé a pak ještě jednou. Každá z těch ran by stačila, aby zasažený hodinu nevstal… Adamův koutek vylétl vzhůru. „Skončil jste, pane? Tak teď já.“ Kilián stihl couvnout o krok a už letěl vzduchem. Reysovu ruku ani nepostřehl. Upustil paralyzér, cestou pozpátku přes
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221594
Hlávka - zlom
25.10.1956 22:15
Stránka 98
J AN H LÁVKA místnost převrátil stůl, porazil židli a zastavil se až v rohu, zády o hrubou stěnu. S vyraženým dechem po ní sjel k zemi, chrčivě se rozkašlal. Reys vešel do místnosti a zavřel dveře. Kilián přes mžitky před očima ještě zahlédl bezvládné tělo jednoho ze strážných. Rozepsaný dopis obloukem doplachtil na podlahu. Adam se sehnul a rukou v černé rukavici ho zvedl. Přečetl ho mlčky, pak se zadíval na Kiliána. „Vidím, že v úřadu jde všechno při starém.“ Hlas měl tichý a mrazivý. Aniž cokoliv udělal, papír v jeho prstech s bafnutím vzplanul jasně oranžovým plamenem. Ve dvou vteřinách zbyl jen zkroucený černý blanket, který Adam rozfoukl v obláčku popela po místnosti. Obešel převrácený stůl, postavil židli na nohy a sedl si metr od Kiliána. Ten konečně nabral dech, ale nepokusil se zvednout, jenom se ušklíbl. „Přišel jsi mě zabít? Posluž si, hajzle! Nebo co teď vlastně jsi.“ „Ne,“ Reys zavrtěl hlavou. „Byly doby, kdy jsem po tom toužil, ale ty jsou pryč. Pomsta je jenom slabost.“ „Tak co chceš?“ „Pro začátek jsem vás chtěl znovu vidět, pane. A zeptat se proč. Nebo spíš – proč takhle?“ Kilián se znovu ušklíbl, vyděšeně, ale hlavně naštvaně. „Co jsi čekal? Že budu jako Loučka? Pošlu na tebe pár chlapů, aby sis mohl hrát na zbojníka? Takový idiot nejsem. Jonáš měl aspoň dost soudnosti, aby zmizel. Ale ty a tvoje sólovky! Neposlouchal jsi nikoho, dělal sis, cos chtěl! Myslíš, že to šlo tolerovat věčně?“ „Určitě jsem měl problémy s disciplínou. To nepopírám, ale žádná z mých akcí nepoškodila VVK ani vás osobně. Vaši autoritu jsem nikdy nezpochybnil.“ „Přímo ne, ale každým tím kouskem jsi dával příklad ostatním. Víš… Tušíš, jak těžké bylo nastoupit po Loučkovi a krotit tu bandu? Nepokračovat v jeho metodách, aniž bych vypadal jako srab? Ty, Jonáš a ostatní. Na každém kroku jste dávali najevo, že jsem jako velitel k ničemu, jenom místo přímých slov posměšky za zády!“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221594
Hlávka - zlom
K LADIVO
25.10.1956 22:15
NA âARODùJE
11 / B ÒH
Stránka 99
STRACHU
Reys zamyšleně naklonil hlavu. „Budiž. Uznávám, že na tom kus pravdy je. Tehdy jsem nechápal mnoho věcí, které teď vidím jasně. Léčil jsem příznaky a přehlížel nemoc. Ovšem to možná zodpovídá otázku proč, ale ne proč takhle?“ Naklonil se na židli blíž. „Víte, jak dlouho trvá, než se vám na druhé straně rozpadne tělo? Jak dlouho jsem tloukl do těch vrat, až mi z rukou tekla krev a kůže visela? Víte, jak dlouho jsem prosil, doufal, že otevřete, i kdyby jenom proto, abyste mi nechal vpálit kulku do hlavy?“ Hlas měl stále klidný. Přesto Kilián tentokrát sklopil oči. „Zavinil sis to sám,“ odsekl. „Ty jsi těmi dveřmi prošel, i když jsem ti to výslovně zakázal.“ „A vy jste dobře věděl, že to udělám.“ „Jistěže ano! Jenom jsem za tebou nechal zamknout. Znáš to – kdo chce kam, pomozme mu tam. Kdybych ale tušil, co přesně tam hledáš, tak ses té kulky dočkal. Stačí ti ta odpověď?“ Reys se na něj chvíli mlčky díval. „Jaké to je, žít pořád s takovým strachem? Ze selhání, z toho, že jednou uděláte v těch hrách chybu, že zradíte někoho, kdo vám to oplatí, anebo někdo z vašich spojenců zradí vás, provede totéž, co děláte vy? Jaké to je, trávit noci pročítáním seznamu nepřátel, který je pořád delší? Zírat do stropu a cítit hranice, co se neposunují, jen vytrácejí s každou další laskavostí někomu, komu by se žádné laskavosti prokazovat neměly? Jaké je žvýkat řeči o vyšším dobru, až chutnají jako zdechlina? Řekněte, kdy naposledy jste byl opravdu spokojený? Ne s tím, že jste zvládl podvést jiné dřív, než oni podvedli vás, ale s tím, komu jste pomohl? Kdy naposled jste něco takového cítil, pane?“ „Kázání?“ Kilián se ušklíbl, ale do očí se Adamovi nepodíval. „Pod mým velením má VVK nejmenší ztráty za posledních dvacet let. Jestli mi ale chceš nabídnout místo v Armádě spásy, klidně.“ „Ne,“ Reys se kupodivu usmál. „I když máte pravdu, něco jsem vám nabídnout přišel. Doufám, že na to budete ten pravý.“
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221594