Tak to je, tak to bude (Ukázka, strana 99)

Sharon J. Bolton

„No a tvůj táta by tě nechal jít v noci do Deptford Creeku?“ zeptal se Harvey.

Barney o tom přemýšlel. Dědova loď se mu vždycky líbila. Často potají uvažoval, jaké by to asi bylo spát na ní. „Mohl bych mu říct, že bych chtěl jít k Lloydovi,“ odpověděl.

98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221461

16

„Nevěřil bych, že to někdy řeknu, ale docela se těším, co od té policejní psycholožky uslyším,“ řekl Anderson, když se vraceli zpátky do Lewishamu. „Trochu brzdi,“ zamumlal Stenning ze zadního sedadla. „Příště budeš tvrdit, že ženský u policie jsou dobrá věc.“ „Důležité je načasování,“ pokračoval Anderson a Stenningovu poznámku nechal bez povšimnutí. „Jason s Joshuou byli v okamžiku, kdy jsme je našli, mrtví dvě až šest hodin.

To znamená, že je zavraždil někdy zvečera. Ryan byl zavražděn čtyřiadvacet hodin před objevením těla, z čehož se dá opět usuzovat, že ho zabil večer. A zároveň všichni tři zmizeli v časných večerních hodinách.“ „Je zaměstnaný,“ navázal Stenning. „Nejspíš dělnické povolání, když končí kolem páté.“ „Je zaměstnaný a nežije sám,“ řekl Anderson. „Od ostatních se nebude nijak výrazně lišit.“ „Co si myslíte vy, šéfe?“ zeptal se Stenning. „Já si myslím, že to dělá žena,“ vyhrkla Dana a vzápětí by 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221461

Sharon J. Bolton

si nejraději nafackovala. Do takovýchhle divokých spekulací se měla pouštět před Markem, ale ne před lidmi, kteří byli závislí na jejím přesném úsudku.

V autě se na několik vteřin rozhostilo ticho. „Vida, vida,“ pronesl Anderson. „A proč? Protože podle toho, jak to vypadá…“ „Dost,“ zarazila ho Dana a natočila se na sedadle tak, aby na oba viděla. „Podívejte, neměla jsem to říkat a prosím vás, abyste to před nikým neopakovali, dokud nedostaneme osobnostní profil od psycholožky. Nechci ovlivňovat její úsudek v žádném směru.“ „Samozřejmě, spolehněte se,“ řekl Anderson. „Přesto to do sebe dokonale zapadá. Děti by přece odešly mnohem spíš s cizí ženou, že?“ Zajeli na parkoviště před policejní stanicí. „Víte,“ pokračoval, „teď už bych byl trochu zklamaný, kdyby nám ta profilistka oznámila pouze to, že hledáme dělníka, který nežije sám.“ „Hledáte někoho, kdo má pravidelnou pracovní dobu do pěti odpoledne,“ oznámila jim profilistka Susan Richmon­ dová, štíhlá, tmavovlasá, přibližně čtyřicetiletá žena. „Pravděpodobně dělnického povolání, protože končí docela brzy.

A nežije sám.“ Anderson se zhluboka nadechl a pomalu vyfukoval. Sten­ ning si hryzal spodní ret. Z opačné strany místnosti se ozývalo chroupání Mizonové, která se snažila nejíst bramborové lupínky příliš hlasitě. „Ale jsem si jistá, že na tohle jste přišli už sami,“ pokračovala Richmondová. „Také už jste si všimli, že je pečlivý a opatrný. Všechno plánuje a provádí velice důkladně.“ 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221461