se od učitelek ve školce dozvěděl, že jste na její výchovu momentálně sám, no prostě… Soud jeho argumenty uznal a vydal ono rozhodnutí, na základě kterého bylo dítě odebráno a umístěno do vybraného ústavu. Vy teď musíte podat návrh na zrušení tohoto opatření a soud bude povinen se jím zabývat. Tam pak dojde na zjišťování toho, co a jak se dceři stalo, jaké jsou rodinné poměry a tak podobně, prostě všechny ty věci, které budou potřeba k dalšímu rozhodnutí. Ten návrh vám samozřejmě vypracuji, pokud budete mít zájem.“ „Jak dlouho to všechno potrvá?“ „Nejspíš několik týdnů, záleží na tom, jak je soud vytížený.“ Muž odfrkne. „Když jde o to dítě sebrat, mají to za dopoledne, ale v opačném případě… To přece takhle nejde, pane doktore!“ „Takový je postup, pane inženýre, s tím nic neuděláme. Podstatné bude přinést soudu takové informace a důkazy, které je přesvědčí, že šlo o nezaviněný incident a dítěti u vás nic nehrozí. To by snad neměl být problém, ne? I když všechno tohle bude zjišťovat i OSPOD, aby…“ „To měli udělat dřív než…“ „Už jsem vám to přece vyvětloval! My teď prostě musíme soud přesvědčit, že pravda je na vaší straně.“ „Jak dlouho budu bez dcery, pane doktore? Co znamená těch vašich pár týdnů?“ Advokát pokrčí rameny. „Předběžné opatření se vydává na dobu jednoho měsíce. Může být opakovaně prodlužováno, ale maximálně na půl roku, takže…“ „Půl roku?! To přece nemůžete myslet vážně! Půl roku jen proto, že nějaký zasraný ouřada pořádně nedělá svou práci a nezjistí si…“ Muž rozčileně rozhodí rukama, ale další věty se mu příčí v ústech. Co se teď s malou děje? Kam ji před ním schovali? Ale hlavně, jak to všechno snáší? Vždyť musí být celá 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221427
zmatená, najednou ji někdo cizí vezme za ruku a odvede čertví kam. Řeknou jí: na mámu s tátou zapomeň, zatím budeš tadyhle v tom pokoji s dalšími dětmi a pak se uvidí? Vždyť je jí pět, proboha! Co z toho může chápat? „Chci ji aspoň vidět! Na to mám snad právo, ne?“ „Obávám se, že teď to nepůjde. Možná po nějaké době, nevím přesně, za přítomnosti sociálních pracovníků nebo dětského psychologa, ale…“ „Psychologa? Ježíšikriste!“ Muž zavře oči a schová si tvář do dlaní. Teprve v tu chvíli mu dochází, že malou budou vyslýchat jako nějakého zločince. Co se jí stalo? Udeřil ji někdo? Dostává bití často? Nemívá někdy hlad? A co máma s tátou, hádají se? Viděla jsi, že by jeden druhému ubližoval? Nechová se k tobě táta někdy jinak, než by měl? Koupe tě? Tadyhle máš panenku, ukážeš nám, kam ti při tom sahá? Promne si obličej. Budou se jí ptát na věci, o kterých nemá ani potuchy. Se kterými se nikdy nesetkala. A všechno jen kvůli nešťastnému pádu a dvěma unáhleným plácnutím, to přece… Jen ze svého okolí vím o deseti rodinách, kterým by tak dítě mohli sebrat taky. Tak proč zrovna nám? Jen kvůli tomu, že mi jednou ujely nervy? Kvůli horlivým učitelkám? Kvůli nějakému parchantovi ze sociálky, který se ani neobtěžuje zjistit, že malou nikdo netýrá? Který si jen tak od stolu škrtnutím pera dovolí roztrhnout rodinu na dva kusy a nezajímá ho, že… „Jste v pořádku, pane inženýre?“ Na rameni ucítí advokátovu ruku a teprve v tu chvíli si uvědomí, že se rozčilením kývá, jako kdyby měl upadnout. Sundá si dlaně z tváře a denní světlo ho skoro oslepí. Chce se mu spát, tak moc by si přál svalit se a okamžitě usnout. A pak se probudit, dát si i s Natálkou snídani a jít za Julií do nemocnice, jak měli v plánu. Julie, proboha! Nesmí se nic dozvědět, aspoň teď ne, dokud není jasné co a jak dál. Teprve potom… 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221427
„Budete chtít sepsat ten návrh pro soud?“ Muž koukne na advokáta. „Samozřejmě, pane doktore, udělejte to co nejdřív. A taky mi zjistěte, kdy budu malou moct vidět. Neumím si představit, jak jí teď je.“ „A vy?“ „Nevím, já… Musím se vyspat, sotva stojím na nohou.“ „To uděláte dobře. Já vypracuju návrh a hned zítra ho podám. Vy se dejte do kupy, protože jestli budete před sociálkou a u soudu vypadat takhle… Chápete.“ „Jo, chápu,“ přikývne muž unaveně. „Promiňte, mám nervy na pochodu.“ „To je přirozené. Jen bych vás měl asi ještě upozornit, že… Nejspíš tušíte, co může taky následovat, pokud OSPOD dojde k závěru, že dítě bylo skutečně týráno. Myslím trestní oznámení. Raději s tím počítejte, ať se můžeme připravit na případnou obhajobu. Ale snad to nebude třeba.“ Muži se točí hlava. Spát. Spát, spát a nic než spát. Tělo už skoro vypovídá službu, jako by mu ani nepatřilo. Ani neví, jak se ocitl na chodbě před advokátovou kanceláří. Jako robot sejde schody a venku nastoupí do vozu. Jede krokem, má dojem, že řídí ve videohře, taková nějaká odcizená realita, všechno je v ní chvíli zpomalené, aby vzápětí naopak nestíhal sledovat okolí. Hučení, které uslyšel v Heřmanově kanceláři, cestuje spolu s ním, někdy se přiblíží, jindy zase vzdaluje, ale pořád je na dosah a nechystá se zmizet. Když konečně zaparkuje před domem, skoro nemá sílu vystoupit. Několik minut jen tak sedí, dokonce ani nevypnul motor. Teprve po chvíli se sebere a pak už ho výtah nese do prázdného bytu. Spí tvrdě. Možná se mu hlavou honí i nějaké sny, ale když se před půlnocí vzbudí, nic si z nich nepamatuje. Dvě hodiny pak sedí u stolu v kuchyni, před sebou hrnek s dávno vystydlou kávou. Později zapije nějaké prášky na spaní, 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221427