kiláků od Sabinalu. Zeptal jsem se velký tlustý ženský, který ten kemp patřil, jestli by některej z těch stanů nebyl volnej. Volnej byl zrovna ten nejlevnější za dolar na den. Vytáh jsem z kapsy doláč a nakvartýrovali jsme se tam. Byla tam postel, kamínka a na tyči viselo prasklý zrcadlo; naprostá paráda. Musel jsem se sklonit, abych moh vejít, a když jsem vešel, čekal tam na mě můj drahoušek se svým synkem. Čekali jsme, až přijedou Rickey a Ponzo s dodávkou. Přijeli, přivezli lahváče a začali se ve stanu nalejvat. „A co ten hnůj?“ „Na to už je dneska pozdě. Zejtra, kámo. Zejtra vyděláme spoustu peněz; dneska si dáme v klídku pár piv. Dáš si?“ Nemuseli mě dlouho přemlouvat. „Jasná věc – jasná věc!“ hulákal Rickey. Začal jsem si uvědomovat, že naše plány vydělat nějaký prachy na hnoji se nikdy neuskutečněj. Dodávka stála venku před stanem a smrděla jako Ponzo. Tu noc jsme šli s Terry spát v nasládlým vzduchu orosenýho stanu. Když jsem už skoro usínal, Terry se mě zeptala: „Nechceš se se mnou pomilovat?“ „A co Johnny?“ zeptal jsem se. „To je v pohodě. Už spí.“ Ale Johnny nespal a nic na to neřek. Ráno přijeli Rickey a Ponzo s dodávkou a zase někam odfrčeli schrastit nějakou whisky; vrátili se a pěkně to ve stanu rozjeli. Když nastala noc, Ponzo řek, že v dodávce je moc velká kosa, a spal na zemi ve stanu zabalenej do plachty, která smrděla po kravských lejnech. Terry ho nesnášela; řekla, že se motá kolem jejího bráchy jen proto, aby to moh zkoušet na ni. Uvědomil jsem si, že nás s Terry čeká jedině hladovění, a tak jsem ráno vstal a šel se mrknout na bavlníkový plantáže, jestli by tam nebyla nějaká rachota. Všichni mi říkali, abych šel na farmu na druhý straně dálnice, než stál náš kemp. Zašel jsem tam a zaťukal na dveře kuchyně, kde seděl farmář se svou rodinou. Vyšel ven, vyslech si mou povídačku a varoval mě, že platí jen tři dolary za padesát kilo načesaný bavlny. Představil jsem si, že zmáknu načesat aspoň sto padesát kilo za den, a plácli jsme si. Farmář mi přines ze stodoly několik plátěných žoků a řek mi, že se začíná makat za úsvitu. Radostně jsem mazal zpátky do kempu za Terry. Cestou mě předjížděl náklaďák plnej hroznů a na hrbolatý silnici nad-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221409
skočil. Z korby přitom spadnul na horkej asfalt parádní trs hroznů. Vzal jsem je s sebou do kempu. Terry měla radost. „Budem ti s Johnnym pomáhat.“ „To tak!“ ohradil jsem se. „To ani náhodou!“ „Jen počkej, uvidíš, že česat bavlnu neni žádná sranda. Uká žu ti, jak se to dělá.“ Snědli jsme hrozny a večer přijel Rickey s bochníkem chleba a půlkilem mletýho masa. Udělali jsme si parádní hostinu. Ve větším stanu vedle nás bydlela oklahomská rodina česáčů bavlny; děda dřepěl celej den na židli, na práci byl už moc starej; jeho syn a dcera a jejich děti přešli každej den brzo ráno přes dálnici na plantáže a začali makat. Druhej den za úsvitu jsem šel s nima. Řekli mi, že brzo ráno je bavlna díky rose těžší a člověk tak vydělá víc peněz než odpoledne. Ale stejně makali od rozbřesku až do západu slunce. Děda se ve třicátejch letech z Nebrasky během velkýho hladomoru – během toho velkýho sucha, o kterým mi vyprávěl montanskej kovboj – přikodrcal ve starý rachotině s celou rodinou. Od tý doby žili v Kalifornii. Práci měli rádi. Za deset let od příjezdu rozšířil dědův syn svou rodinu na čtyři potomky a dneska byli některý z nich už dost velký na to, aby mohli pomáhat. Od časů, kdy začínali makat jako naprostý nuzáci na plantážích Simona Legreeho, si polepšili, nastěhovali se do lepších stanů a získali si jakousi úsměvnou vážnost. Na svůj stan byli nesmírně pyšný. „Chcete se někdy vrátit do Nebrasky?“ „Pche, tam chcíp pes. Chcem si ale koupit obytnej přívěs.“ Sehnuli jsme se a začali česat bavlnu. Byla to paráda. Za plantáží stály naše stany a za nima se v modrým ranním vzduchu táhly další nekonečný plantáže až k hnědým úpatím kopců zbrázděných vyschlýma korytama potoků a dál k zasněženejm vrcholkům Sierra Madre. Bylo to mnohem lepší než mejt nádobí někde na Jižní Main Street. Kámen úrazu byl ale v tom, že jsem o česání bavlny nic nevěděl. Trvalo mi věky, než jsem vydoloval z naprasklý tobolky bílej chomáček; ostatní to zmákli jedním rychlým pohybem. A ke všemu mi začaly krvácet konečky prstů; potřeboval bych rukavice nebo víc zkušeností. Na plantáži s náma dělal starej černošskej pár. Česali bavlnu se stejnou požehnanou trpělivostí jako jejich předkové kdysi dávno v Alabamě; smutný a ohnutý k zemi
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221409
pokračovali ve svým řádku o sto šest kupředu a pytle se jim rychle plnily. Začaly mě bolet záda, ale stejně bylo krásný klečet a krčit se u země. Když jsem měl chuť si odpočinout, položil jsem si hlavu na polštář kyprý hlíny. Ptáci mi k tomu spustili hudební doprovod. Napadlo mě, že jsem našel svý životní poslání. Někdy kolem horkýho a ospalýho poledne se v dálce objevili Terry a Johnny, zamávali na mě a přišli mi píchnout. Ať mě vezme čert, jestli malej Johnny nebyl rychlejší než já! Terry byla samozřejmě dvakrát rychlejší. Česali o kus přede mnou a nechávali tam hromádky bavlny, abych je přidal do žoku – Terryiny byly velký chlapský a Johnnyho malý dětský. Cpal jsem je smutně do pytle. Co jsem to za chlapa, když nedokážu uživit sám sebe, natož i je? Pomáhali mi celý odpoledne. Když začalo slunce rudnout, plahočili jsme se zpátky do kempu. Na konci plantáže jsem shodil žok na váhu. Vážil pětadvacet kilo a dostal jsem dolar pade. Pak jsem si od jednoho z nádeníků půjčil kolo a sjel na křižovatku do konzumu, kde jsem koupil konzervy špaget s masovejma kuličkama, chleba, máslo, kafe a velkej koláč, a s pytlem na řidítkách jsem šlapal zpátky. Proti mně se řítil provoz do L.A.; zezadu mě ohrožovaly auťáky řítící se do Friska. Nadával jsem jako špaček. Obrátil jsem oči k temnýmu nebi a modlil se k Bohu, abych měl konečně kliku a narazil na nějakou lepší šanci postarat se o lidi, který jsem měl rád. Ale tam nahoře si mě nikdo nevšímal. Taky mi to mohlo bejt předem jasný. Až Terry mi zase vrátila víru; na kamínkách ve stanu ohřála večeři a bylo to jedno z nejlepších jídel, jaký jsem kdy jed; byl jsem děsně hladovej a utahanej. Vzdychal jsem jak starej černošskej česáč bavlny, natáh se na kavalci a zapálil si cigáro. Byla chladná noc a venku štěkali psi. Rickey a Ponzo k nám přestali večer jezdit. Docela jsem to přivítal. Terry se ke mně schoulila ze strany, Johnny si mi sed na prsa a společně kreslili do mýho zápisníku různý zvířata. Náš stan zářil na strašidelný pláni jako pochodeň. Z nálevny u dálnice se k nám nesla smutná kovbojská muzika. Bylo to v pohodě. Políbil jsem svojí milou a zhasli jsme. Ráno stanová plachta zvlhla rosou a prověsila se; vstal jsem, vzal si ručník a kartáček na zuby a šel se umýt do společný motelový umývárny; pak jsem se vrátil a natáh si kalhoty, který už byly z klečení v hlíně celý potrhaný, ale Terry mi je ve-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221409