hrané. Je tady jediný vítěz! Předpokládám, že žádné protesty nebudou.“ Jiří vyskočil: „To tedy budou a zásadní! S tímhle, milý kamarádíčku, vůbec nepočítej! Své vítězství vidíš velmi jednoduše. Bylo by laciné vyhrát za pomoci pečené kachny, knedlíků a zelí! Mimochodem tvá krmě byla vynikající. Klobouk dolů, musíme to uznat. Škoda, že nejsi lepá krasavice. Možná bych pro tvé umění i lásku k vaření ztratil srdce. Ale bohužel jako staromódní sveřepý jedinec trvám na tom, aby mou životní partnerkou byla žena. Je mi to moc líto, drahý příteli. Přesto bych velmi rád k tobě chodil na obědy, pokud bys mne přijal jako strávníka. Jenže pracuji a bydlím sto kilometrů odtud. Dojíždět denně na obědy by mi sice nedělalo velké problémy, ale obávám se, že by můj zaměstnavatel neměl velké pochopení pro mou zálibu ve tvém kulinářském umění. Takže naše vzájemná náklonnost nemá velkých šancí.“ „Velmi se mýlíš, drahý příteli. Mám pověření od svého podniku udělat vám nabídku, která se neodmítá. Chtěl jsem vás původně skutečně uplatit kachnou, ale nebyl jsem si jist, zda se mi povede. Znám vaši odhodlanost pro věc a vaše vynikající výsledky v našich učených debatách. Proto jsem si připravil ještě jednu věcičku. Možná vás ohromí a utlumí vaše šedé buňky mozkové i vaši touhu blýsknout se v naší debatě na téma Náboženství.“ Oba napjatě čekali, co Zdeněk ze sebe vysouká. Neuměli si představit, o čem to mluví v souvislosti se svým podnikem. „Doufám, že jsem vás dost napnul. Tak tedy mám pověření vám oběma nabídnout místo na pražské centrále našeho podniku. Vím, že pracujete v naší pobočce ve svém rodném městě. Pokud byste měli zájem, jste vítáni na centrále. Samozřejmě povýšíte, polepšíte si platově o třetinu, postupně asi o sedmdesát procent. Pokud se velmi osvědčíte, meze se růstu nekladou. Nezapomeňte, že je zde ředitelem můj nejoblíbenější strýc Samuel. Tohle nejsou marné sliby, tohle je už projednaná realita. Je mi v podniku smutno. Potřebu98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221369
ju kolem sebe lidi, na které se mohu spolehnout. Co vy na to? Chcete-li přijmout, neváhejte. Chcete-li odmítnout, posečkejte s rozhodnutím. Vše si řádně promyslete. Prodebatujte se svými blízkými. Taková nabídka se nedává každý den. Už se vám nikdy nemusí zopakovat. Neváhejte, jste mladí, schopní, vrhněte se na kariéru. Vše ostatní se dostaví časem. Co vy na to?“ Oba zůstali s pusami otevřenými. Tohle nečekali. První se vzpamatoval Jiří: „To myslíš vážně?“ „Samozřejmě.“ „Trochu jsi mě zaskočil. Musím to říct v práci a taky samozřejmě našim.“ „Omyl. Pouze vašim. V práci už mají avízo. Pokud přijmete, nemusíte se o nic starat, jen mi řekněte, kdy tady nastoupíte. Pobavíme se spolu o funkci. O náplni práce pro každého z vás. Budete samozřejmě v mém týmu, jako moji nejbližší spolupracovníci. Předpokládám, že by vám nevadilo, kdybych vám dělal šéfa, ale ne klasického. Měli byste každý hodně volnou ruku, volné rozhodování. Samozřejmě v mém duchu. Musel bych být o všem informován. Budu mít právo veta. Jezdili byste do zahraničí, reprezentovali byste náš podnik. Přemýšlejte rychle. Pokud budete o nabídce vážně uvažovat, budu rád, když mi zítra dáte závaznou odpověď. Do čtrnácti dnů nastoupíte. Pokud mi nebudete schopni odpovědět do zítřka, dám vám asi týden na rozmyšlenou. Déle nemůžu, i když bych rád, pokud by vám to pomohlo v přijetí mé nabídky. Tak teď už víte vše. Je veliká náhoda, že jsi mi, Jardo, zavolal. Byla to patrně telepatie. Právě jsem se sháněl po vašich číslech na mobil, když jsi mi volal.“ „Spíš za to může Jirka, mluvil o tobě týden předtím, než jsem ti brnknul. Vzpomínal na tebe, na naše zvláštní debaty. Doslova řekl, že se mu stýská. Proto jsem tě volal, abych ho trošku rozveselil. Je poslední dobou tak zabraný do práce, že nemá na nic čas.“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221369
„Na vedení firmy je o vás zpráva, že si oba vedete moc dobře. Co říkáte na mou nabídku?“ „Líbí se mi. Dokonce moc. A v mém rodném městě mě kromě rodičů a sourozenců nic nedrží. Je pravda také, že v práci je mi docela dobře. Tím nechci říct, že bych nezkusil jinou pozici. Já bych to bral, jen to oznámím doma,“ řekl Jiří. „Je to hotová bomba“ prohlásil Jarda. „ Moc mě to láká. Jen začínám nový vztah s dívkou. Uvidím, jak by se tvářila na přesun do Prahy. Vzal bych si asi ten týden na rozmyšlenou. Velmi se mi tvá nabídka líbí. Hlavně představa, že budeme všichni tři spolupracovat, je nejlákavější.“ „Dobrá, dohodnuto. Jiří, můžeme si plácnout hned. Jardo, ty mi dáš vědět do konce týdne. To je tvůj termín, kdy musíš říct konečné slovo. Kdy můžeš nastoupit ty?“ obrátil se na Jiřího. „Kdykoliv, jak budeš potřebovat. Pokud nemusím už v podniku nic vyřizovat, musím si jen najít bydlení. Přivézt si nějaké oblečení, pár věcí z domu. Našim sice bude smutno, ale mají doma ještě dva moje sourozence. Myslím si, že na mne budou náležitě hrdí.“ „Dobrá. Tak ti musím oznámit, že se zítra pojedeme podívat do tvého nového bytu. Není odtud daleko. Já bych si měl také najít větší, reprezentativnější byt. Ale nějak se mi odsud nechce. Má to tady pro mě mimořádný význam. Po celá studia mě byt držel nad vodou. Vydělával mi na školu. Můj oblíbený strýček Samuel by mě finančně na studiích podpořil, ale není nad pocit dokázat, že zvládnu vystudovat sám. Tvůj byt, Jiří, je luxusní, čtyři plus jedna, asi dvě stě metrů čtverečních. Prostě celé jedno patro, dvě koupelny. Na Vinohradech s vyhlídkou na Prahu. Jedná se o starší činžák. Vše včetně střechy, omítek je perfektně renovováno. Na metro tři minuty, na tramvaj dvě minuty. Cesta do centra patnáct minut tramvají, cesta do podniku deset minut metrem. Veškeré obchody v okolí. Park hned u domu. Bereš?“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221369