Smrt musí zemřít
„Nyní, když mi nadchází bardo hodiny smrti, odvrhnu všechnu náruživost, touhu a chamtivost, nerozptylován vnořím se do jasu duchovních pokynů a rad a svůj nezrozený intelekt přenesu do vesmírného prostoru. Jakmile se oddělím od těla složeného z masa a krve, poznám, že to bylo jen cosi pomíjivého, pouhý přelud.“ Proč by se tedy žena, o níž mluvíte, zabíjela, pokud byla probuzená? Možná ji silná bolest v iluzorním těle neustále vtahovala zpět do ztotožnění. Na druhou stranu, fyzické potíže mohou naše spojení se zdrojem posílit, protože splynutí se zdrojem platí za jediný absolutní únik před bolestí. V tomto smyslu je tělo jak prokletím, tak požehnáním. Pokud zabijete tělo v domnění, že zabíjíte „někoho“, samozřejmě se dopouštíte omylu, a znovu se sem vrátíte, abyste svou práci dokončila. A kdy ji dokončíte? Až si uvědomíte, že ve své podstatě neexistuje nic, k čemu byste se měla vracet! Když Rámana Mahárší na jihu Indie umíral, lidé se ho ptali: „Kam odcházíte, Bhagavane?“ a on odpověděl: „Kam bych chodil?“ Zdroj existuje mimo čas a prostor, takže se k němu nemůžeme v čase přiblížit, ani se mu vzdálit. Přicházení a odcházení jsou jen představy! Moje rada zní: využijme každou příležitost k probuzení. Jak zdraví, tak nemoc jsou skvělými příležitostmi k poznání sebe sama. Kdo se skrývá v převleku těla? Rozdíl mezi hrubou tělesností a zdrojem je tak obrovský, že může být velmi obohacující za tuto masku nahlédnout.
111
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221169
Skutečná síla pozitivního přístupu
Otázka 27:
Má vůbec pozitivní myšlení nějaký smysl? srpen 2011
Nukunu:
Napadá mě toto zvolání Rainera Marii Rilkeho: „Slavit, nic víc!“ A proč jenom slavit? Když něco slavíme, přirozeně překonáváme sklon posuzovat a nálepkovat a spolu s tím i sklon oddělovat se od zkušenosti. V tomto otevřeném stavu prostém tužeb mysl utichá a její pravá přirozenost může zazářit. K témuž nabádá výzva: „Chtěj to, co je tady a teď“. Mysl má tendenci chtít vždy něco jiného než to, co je tady a teď. Pomyslí si třeba: „Tenhle nudný okamžik přece nemůže být to pravé!“ A hned se upne k budoucnosti a novým snům plným naděje! Problém je, že nám pak uniká přítomnost. A to pravé – pravdu – jinde než v přítomnosti nenajdeme! Dalším důvodem, proč je zvolání „Slavit, nic víc!“ tak mocným apelem k uvědomění si pravdy, je, že slavení vyvolává příjemné pocity a příjemné pocity nevytvářejí oddělenost. Když někoho milujete, máte k němu blízko. A naopak: když někoho nenávidíte, cítíte se od něj odtržení. Proto 113
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221169
Oko hurikánu
tzv. negativní pocity působí bolest. Vytvářejí oddělenost, kdežto pozitivní pocity sjednocují. Slavení důvěrně sbližuje. A v důvěrné blízkosti padají hranice mezi viděným a vidoucím. Když k tomu dojde, jsme „doma“, a být doma znamená vědět! Slovy J. Krišnamurtího: „Vidoucí je viděným, pozorovatel pozorovaným.“ To je překonání dvojnosti. Všechny naše zkušenosti pramení z téhož skrytého zdroje: z toho, co nazývám „základní přirozeností všech věcí“. Každá zkušenost má dvě stránky, které ve skutečnosti nejsou oddělené: tvar a podstatu. To, co nazýváme tvary, je svět, jak jej vnímáme šesti smysly (šestým je myšlení). Když se díváme pozorně, bez nálepkování, posuzování a tvorby názorů na cokoli, co prožíváme, tvary ztrácejí svou hutnost. Nabírají na průzračnosti a prosvítá jimi pravá přirozenost zkušenosti – podstata všech věcí. Když k tomu dojde, mluvíme o probuzení k pravdě. Škola advaita-védánta má pro to krásné podobenství: Muž zahlédl na cestě hada a rozběhl se zpátky do vsi s křikem: „Kobra, kobra! Pomozte mi ji zabít!“ Několik vesničanů ozbrojených klacky mu přispěchalo na pomoc. Když přišli blíž, zjistili, že na cestě neleží had, ale na troud shořelý kus provazu. Jasnost ducha umožňuje vidět věci takové, jaké skutečně jsou. Překonat iluzi smyslových zkušeností a proniknout skrze tvary a jména přímo k pravdě. Když je naše mysl rozrušená nadějemi, strachy, úsudky apod., nemůžeme si uvědomit, že se nedíváme na hada, ale na shořelý provaz. Přitom stačí být s tím, co je v každém okamžiku prožíváno, odevzdat se všemu, co je, a přiblížit se k „hadovi“, a to, co prožíváme, začne 114
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221169