Smrt musí zemřít
„Nyní, když mi nadchází bardo hodiny smrti, odvrhnu všechnu náruživost, touhu a chamtivost, nerozptylován vnořím se do jasu duchovních pokynů a rad a svůj nezrozený intelekt přenesu do vesmírného prostoru. Jakmile se oddělím od těla složeného z masa a krve, poznám, že to bylo jen cosi pomíjivého, pouhý přelud.“ Proč by se tedy žena, o níž mluvíte, zabíjela, pokud byla probuzená? Možná ji silná bolest v iluzorním těle neustále vtahovala zpět do ztotožnění. Na druhou stranu, fyzické potíže mohou naše spojení se zdrojem posílit, protože splynutí se zdrojem platí za jediný absolutní únik před bolestí. V tomto smyslu je tělo jak prokletím, tak požehnáním. Pokud zabijete tělo v domnění, že zabíjíte „někoho“, samozřejmě se dopouštíte omylu, a znovu se sem vrátíte, abyste svou práci dokončila. A kdy ji dokončíte? Až si uvědomíte, že ve své podstatě neexistuje nic, k čemu byste se měla vracet! Když Rámana Mahárší na jihu Indie umíral, lidé se ho ptali: „Kam odcházíte, Bhagavane?“ a on odpověděl: „Kam bych chodil?“ Zdroj existuje mimo čas a prostor, takže se k němu nemůžeme v čase přiblížit, ani se mu vzdálit. Přicházení a odcházení jsou jen představy! Moje rada zní: využijme každou příležitost k probuzení. Jak zdraví, tak nemoc jsou skvělými příležitostmi k poznání sebe sama. Kdo se skrývá v převleku těla? Rozdíl mezi hrubou tělesností a zdrojem je tak obrovský, že může být velmi obohacující za tuto masku nahlédnout.
111
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221169