jeho plantáže zastřelili. Z něžné a na svůj věk přecitlivělé Nadi se vydral krátký výkřik, jenž však byl dostatečně dlouhý a dost jasný, aby se dveře sklepa otevřely a na prahu se objevila oholená hlava nějakého Vlada s puškou v ruce. Vlad byl napůl Ukrajinec, ale narodil se v příhraničním moldavském městečku Tiraspol, u řeky Dněstru. Jinak ale žil v Kišiněvě a bojoval v moldavské armádě. Dalo by se říci, že Naďa a Vlad se do sebe zamilovali na první pohled. Ale opravdu jen říct. Vlad Nadě slíbil, že ji odveze do Kišiněva a odtamtud do Oděsy, ukrajinského přístavu u Černého moře, odkud oba, neboť Vlad si to už dávno přál, společně odplují do Barcelony a tam začnou nový a lepší život. Když o rok později Nadina matka začala postonávat na vzácnou nemoc, jejíž jméno a příčinu nikdo nedokázal určit, na vesnickém trhu se říkalo něco o následcích truchlení, Vlad se několikrát za měsíc objevil u Nadi a tehdy spolu jedli jahody a zplna hrdla zpívali E Viva Espagna! Dopadlo to tak, že po matčině smrti milenci skutečně odcestovali do Oděsy, kde Vlad Naďu přinutil, aby se vyspala s celou četou jeho kamarádů… Pohled uslzených očí dal Nadě brzy na srozuměnou, že z jejích španělských snů nic nebude. A nemýlila se. Za několik týdnů se místo v Barceloně octla na bělehradském vlakovém nádraží. Geografie je opravdu mucho zasraná věc. A teď kopce! Z jihomoldavské nížiny do kozjanských kopců. A v kopcích se zvuk šíří zespoda nahoru. Tak 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221058