„Styď se, že tě vůbec napadlo se odprásknout!“ pokračuje energicky dál. „Tím bys popřel všechno, cos mě kdy naučil, všechno, cos mi řekl tehdy, když jsem tě potřeboval.“ „To už je dávno… Je fajn, jestli jsem ti pomohl, ale ty mně teď pomoct nemůžeš.“ „Proč? Myslíš si, že tvoje průsery jsou větší než ty moje?“ „Tys zabil nějakýho dealera, kvůli tomu ses fakt střílet nemusel. Všiml sis, jak jsem dopadl já?“ „No a? Žiješ, nebo ne?“ „Ne…“ „Pamatuješ, cos mi citoval ten den, když pro mě všechno přestalo mít cenu?“ „…“ Marc si to samozřejmě pamatuje. Nikdy nezapomíná. Dokonale si vybavuje zoufalství svého přítele, pohled, kterým si prohlížel svou služební zbraň, jako ženu, kterou by rád získal… „Já se na to pamatuju moc dobře,“ pokračuje major. „Byl to text Charlieho Chaplina. Jeden z těch kousků, který umíš přeříkat slovo od slova, i když jsi je četl jenom jednou. Já nemám paměť jako ty, kamaráde, ale tenhle text jsem si našel a naučil se ho nazpaměť. Protože mi zachránil život. Bylo to: ‚Omluvil jsem chyby skoro neomluvitelné, snažil jsem se nahradit nenahraditelné lidi a zapomenout na ty nezapomenutelné. Jednal jsem impulzivně, zklamali mě lidé, které jsem považoval za neschopné, ale také jsem zklamal já je. Někomu jsem podal pomocnou ruku, abych ho ochránil. Smál jsem se, kdy jsem neměl. Získal jsem přátele na celý život. Miloval jsem a na oplátku byl milován, ale také jsem byl zavržen. Byl jsem milován a neuměl milovat. Křičel jsem a skákal radostí, prožil jsem lásku a dal věčný slib, ale přitom jsem si tolikrát nechal zlomit srdce! Plakal jsem, když jsem poslouchal hudbu a když jsem si prohlížel fotografie. Telefonoval jsem jenom proto, abych slyšel jistý hlas, zamiloval jsem se jenom do úsměvu. Už jsem si myslel, že umřu smutkem, a měl jsem strach, že ztratím někoho hodně důležitého (a taky jsem o něj nakonec přišel)… Ale přežil jsem! A stále žiju! 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220910
A bez života bych se neobešel… A ty by ses ho taky neměl vzdávat… Žij!!! Obzvláště dobré je bojovat z přesvědčení, objímat život a žít s vášní, prohrávat s grácií a odvážně vítězit, protože svět patří těm, kteří se nebojí, a Život je příliš velký na to, aby člověk zůstal malý.‘ A dneska chci to samé říct zase já tobě. Nemáš právo mně takový věci cpát a pak je sám popřít. Protože to by znamenalo, žes mi lhal. A že ani můj život nestojí za to, abych ho žil…“ „To je citový vydírání,“ ohradí se Marc. Ale v jeho hlase se něco změnilo a Marc si je toho vědom. Vždycky slyšel na logické argumenty a ten Angelův mířil správným směrem. Zdálo se mu, že jeho odhodlání poněkud polevilo. Jeden citát mu připomněl další, slova Malého Prince od Saint-Exupéryho znějí jako Chaplinova ozvěna: „Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal.“ Ano, ale co to vlastně znamená? Je snad Gardenimu ad vitam aeternam zavázán kvůli tomu, že mu zachránil život? Ruka mu trochu povolila, otázka mu vrtá hlavou a nedá se zahnat: odpověď na ni nemá. „Zasranej Malej Princ!“ „Cože?“ „Nic, zapomeň na to. Možná máš vlastně pravdu…“ Percolès vstane a prostě a jednoduše zbraň odloží. Angel sebou trhne. „To bylo všechno?“ „Jo. Zatím.“ „To je příliš snadné.“ „Mám to zkusit znova?“ „Ne!“ Gardeni se vrhne po revolveru. „Každopádně ti ho zabavuju. Ale tomu tvýmu obrácení nerozumím. Takhle se vzdát, to mi k tobě nesedí. Počkáš si, až odejdu, a začneš zase od začátku?“ „Ne…“ „Tak proč?“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220910
„To teda nevím. A už mě s tím doprdele neser! Dáš si panáka? Tak se kurva vymáčkni!“ „Nedám. Ty máš ale fakt nervy ze železa!“ Gardeni neví, jestli se má smát, nebo brečet radostí, jestli dát tomu zkurvysynovi pěstí, nebo ho obejmout. Je pořád v obrovském napětí, ani si přitom nevšimne, že drží ztuhlý prst na spoušti. PRÁÁÁÁSK. Exploze, ze které praskají bubínky. Ozvěna stále doznívá. Nevěřícné ticho. Oba muži se po sobě dívají, mlčí. V podlaze zeje kouřící díra, kulka se zaryla pod parkety. Marc je zaražený. Jaká že byla pravděpodobnost, že mu Angel dneska večer zachrání život?
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220910