„Styď se, že tě vůbec napadlo se odprásknout!“ pokračuje energicky dál. „Tím bys popřel všechno, cos mě kdy naučil, všechno, cos mi řekl tehdy, když jsem tě potřeboval.“ „To už je dávno… Je fajn, jestli jsem ti pomohl, ale ty mně teď pomoct nemůžeš.“ „Proč? Myslíš si, že tvoje průsery jsou větší než ty moje?“ „Tys zabil nějakýho dealera, kvůli tomu ses fakt střílet nemusel. Všiml sis, jak jsem dopadl já?“ „No a? Žiješ, nebo ne?“ „Ne…“ „Pamatuješ, cos mi citoval ten den, když pro mě všechno přestalo mít cenu?“ „…“ Marc si to samozřejmě pamatuje. Nikdy nezapomíná. Dokonale si vybavuje zoufalství svého přítele, pohled, kterým si prohlížel svou služební zbraň, jako ženu, kterou by rád získal… „Já se na to pamatuju moc dobře,“ pokračuje major. „Byl to text Charlieho Chaplina. Jeden z těch kousků, který umíš přeříkat slovo od slova, i když jsi je četl jenom jednou. Já nemám paměť jako ty, kamaráde, ale tenhle text jsem si našel a naučil se ho nazpaměť. Protože mi zachránil život. Bylo to: ‚Omluvil jsem chyby skoro neomluvitelné, snažil jsem se nahradit nenahraditelné lidi a zapomenout na ty nezapomenutelné. Jednal jsem impulzivně, zklamali mě lidé, které jsem považoval za neschopné, ale také jsem zklamal já je. Někomu jsem podal pomocnou ruku, abych ho ochránil. Smál jsem se, kdy jsem neměl. Získal jsem přátele na celý život. Miloval jsem a na oplátku byl milován, ale také jsem byl zavržen. Byl jsem milován a neuměl milovat. Křičel jsem a skákal radostí, prožil jsem lásku a dal věčný slib, ale přitom jsem si tolikrát nechal zlomit srdce! Plakal jsem, když jsem poslouchal hudbu a když jsem si prohlížel fotografie. Telefonoval jsem jenom proto, abych slyšel jistý hlas, zamiloval jsem se jenom do úsměvu. Už jsem si myslel, že umřu smutkem, a měl jsem strach, že ztratím někoho hodně důležitého (a taky jsem o něj nakonec přišel)… Ale přežil jsem! A stále žiju! 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220910