9
Péče o psychiku onkologicky nemocných světlo. Denní doba může být také různá, důležité je, abyste při tom nebyla rušena, tedy byla v místnosti o samotě a rozhodně na vás nikdo nemluvil. Stačí 10 minut, pokud ze začátku bude méně, nevadí. Cvičení ■■ fixace předmětu zrakem se všemi detaily, pozorující má k předmětu vztah ■■ nezúčastněné pozorování předmětu; fixace předmětu objektivně, bez vztahu k pozorujícímu ■■ vyvolání představy předmětu ■■ soustředění na dech (v józe pránajáma) ■■ satipatthána – soustředění na tělo, city, stavy mysli a duševní obsahy ■■ sledování vzniku a zániku myšlenky ■■ stav bez myšlenek V józe se klade důraz na cestu k poznání a toto poznání je výsledkem schopnosti ustálené mysli a vědomí. Ustálení zde znamená, že se mysl nevlní, čili že nedochází k akcím mysli, k myšlení. Koncentrace v mystickém smyslu znamená klid mysli. Za těchto okolností vztahy mezi subjektem, to je pozorující myslí, a objektem, jímž je svět nebo dění ve světě, zůstávají zachovány, nebo se zlepšují. Koncentrace je základem psychické autoregulace (Antonov, 1990). Etické zdokonalování trvá po celý život. Je třeba zvláště silné a trvalé přání dosáhnout etické čistoty. Na východě je nejpřesněji formulován indický etický systém. Velkou hodnotu mají pravidla zakladatele čínského taoismu Konfucia. Etické zdokonalování je základem duchovního vývoje člověka.
9.1.3 Vizualizace Ani jeden systém psychické autoregulace se neobejde bez vizualizace, což je rozvinutí schopnosti vizuálních představ. Je to vytváření určitých obrazů a emocionální ladění podle nich. Lze tím ovlivnit svou náladu, zlepšit svou pracovní schopnost, omezit pocit bolesti apod. Tibetští jogíni praktikující tumo (ovládání tělesného tepla) jsou schopni v krutém mrazu téměř bez oděvu zimovat v jeskyních (Antonov, 1990). Termín vizualizace je obsahově podobný termínu imaginace, tento termín však užívá C. G. Jung (1992).
9.1.4
Imaginace
Imaginace je „obrazotvornost, vizuální představy jako součást fantazie“ (Hartl a Hartlová, 2000, s. 225). Imago je původně termín Junga, je to obraz uložený v nevědomí, který ovlivňuje vnímání, city a představy jedince. V rámci psychoterapie může být imaginace aktivní, „kdy si má pacient vyvolat nějaký dojem, snovou představu nebo fantazii, soustředit se na ni a nechat ji rozvíjet“ (Kratochvíl, 2012, s. 41), nebo řízená, kdy se pacientovi „navrhují témata nebo obrazy, jimiž se má ve vnitřním pohroužení delší dobu zabývat. Toto může sloužit k sebezdoko nalování nebo k analýze a odhalování méně vědomých motivů svého jednání a skrytých konfliktů“ (Kratochvíl, 2012, s. 188). 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220726
Techniky zvládání vlastní psychiky u sestry …
9
Denní snění, tedy bdělé snění „představuje stav změněného vědomí, kdy fantazijně zpracované vzpomínky nahrazují dočasně skutečnost“ (Hartl a Hartlová, 2000, s. 547). Autoři upozorňují, že ještě v 18. století bylo denní snění považováno za projev šílenství. Freud je považoval za důkaz nezralosti a příznak neurózy. V první polovině 20. století odborníci doporučovali, aby se dětem bránilo v denním snění, protože by mohlo vést k duševní poruše. Když jsme v době 2. světové války dělaly v dívčí škole psychologické testy před přijímací zkouškou na gymnázium, byla tam otázka, kolik času zájemce o studium věnuje dennímu snění. Nevěděla jsem tehdy sice nic o názorech odborníků, ale v mojí hlavě se rozezvučel varovný signál, a napsala jsem, že mu žádný čas nevěnuji. Pravděpodobně to tehdy osoby hodnotící výsledky testu uspokojilo, protože jsem byla uznána za schopnou studovat gymnázium, což za války nebylo zcela běžné.
Denní snění však z dnešního hlediska rozhodně není špatné, může představovat kompenzaci reálného dění kolem člověka, které je pro něj nevyhovující, a může tak značně pomáhat některé události přežít. Také při nesplněných přáních může do jisté míry kompenzovat zklamání a zeslabovat nebo předcházet depresivnímu ladění.
9.1.5 Meditace Meditace sleduje zklidnění mysli a obnovení vnitřní harmonie. Přestože v současnosti lze u nás sehnat knihy zabývající se tímto tématem, je třeba konstatovat, že meditace se v západních zemích v širším měřítku neprovádí a je shledávána spíše jako nezajímavá a nudná. Pokud se provádí, nedoceňuje se její praktický význam. Jestliže se už někdo k tomuto cvičení odhodlá, je třeba říci, že předmět vhodné meditace může být u každého zcela individuální, proto zde ukážu nějaké možnosti k vlastnímu výběru, který bude meditujícímu vyhovovat. Meditace je odvozena z latinského slova meditatio, meditationis, což je v překladu přemýšlení, uvažování. V nejširším smyslu je jeho význam uváděn jako „rozjímání, přemítání, soustředěné přemýšlení, hloubání“ (Hartl a Hartlová, 2000, s. 306). Je celá řada hloubky stupňů meditace, při nichž se dosahuje různých prožitků a sledují se rozličné konečné cíle. Filozof Josef Kratochvíl a kol. (1937) uváděli, že může být meditace zcela racionální a nepřekročit hranice reálného světa, ale mohou být i vyšší stupně meditace, jež již patří ke zkušenosti transcendentální. Malý mystický slovník naučný nabádá, abychom meditaci chápali jako „psychickou metodickou činnost, která člověka usměrňuje k vytčenému cíli, jímž se rozumí žádoucí změna duševního stavu“ (Minařík, 1992, s. 258). U hlubších stavů meditace se vyskytuje snížená aktivita na EEG. Jsou různé meditativní úrovně a s nimi spojené kognitivní změny, přičemž nejvyšší je psychický stav bez myšlenek a vjemů, včetně vnímání sebe sama. Výsledný mystický stav navozuje pocit příslušnosti k širšímu společnému nadosobnímu vědomí. Meditace odstraňuje úzkost, při sportu se využívá ke svalové relaxaci a k představám budoucích sportovních výkonů se všemi podrobnostmi potřebných pohybů a jejich přehrání těsně před výkonem. Také je třeba mít se na pozoru před příliš romantickým pojetím těchto technik, lidé si udělají svou představu a jsou pak zklamáni. Může dokonce dojít k duševnímu vyšinutí, tito lidé pak mohou upadnout do ještě větší duševní nerovnováhy a akutních krizí. K těmto praktikám by měl proto přistupovat duševně zdravý a vyrovnaný člo99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220726
9
Péče o psychiku onkologicky nemocných věk. Je třeba si také uvědomit, že zde nejde jen o případné prožívání příjemných stavů, ty jsou vedlejším produktem a nikoliv cílem. Cílem je poznání a rozvoj osobnosti. Adepti jógy buď propadají malomyslnosti, že to nezvládnou, nebo se naopak brzy cítí jogíny a projevují hypertrofické sebevědomí. To je zvláště nebezpečné, protože tato cesta vyžaduje skromnost. Nejtěžší je umět žít vlastně dvojím způsobem, na jedné straně jít cestou transcendence s plným zaujetím, to znamená v době meditace nemyslet na nic jiného, a na druhé straně umět se vrátit zpět do praktického života. To vyžaduje značnou sebekontrolu. Později jsou oba životy prostoupeny, práce je naplněna meditací a naopak. Při tom člověk zvládá své úkoly lépe než dříve.
9.2
Techniky k navození vnitřní harmonie
Nyní si probereme způsoby, jak postupovat při pokusu o dosažení vnitřní harmonie.
9.2.1 Techniky relaxace Základní cvičení relaxace Základní cvičení relaxace může být zcela jednoduché. Může se provádět během dne, ale hlavně před usnutím. Během dne je možné i sedět v křesle s podepřenou hlavou. Relaxace by měla trvat nejméně 10–15 min. Večer před spaním se provádí vleže. Nesmí to však být nikdy s plným žaludkem, je třeba alespoň dvě hodiny nejíst. Pokud jsou bolesti, je nutné je tlumit, alespoň zpočátku, protože začátečník v této technice bolest utlumit nemůže a pak se relaxace nedaří. Je třeba si lehnout co nejpohodlněji, jedno či na bok nebo na záda. Zavřete oči a vnímáte tělo, jak těžce leží na podložce, přičemž můžete myslí pomalu sledovat jednotlivé části těla a vnímat v nich tíži. Při tomto cvičení zatím nemusíte používat systematické procházení jednotlivými částmi těla za sebou. Všímáte si částí těla na přeskáčku tam, kde se domníváte, že by tíže mohla být větší. Zvětšení tíže prožíváte jako hlubší zaboření těla do podložky, proto by podložka neměla být tvrdá. Stačí obvyklá postel nebo je možné podložit prostěradlo dekou. Po nějaké chvíli, když mysl takto bloudí po těle a snaží se o větší tíži tlaku na podložku, se mysl zklidní a většinou usnete. Probuzení z takto navozeného spánku bývá příjemnější než obvykle a máte svěžejší pocit. Tíže se postupným nácvikem zvyšuje. Toto cvičení je poměrně velmi snadné a stačí mít jen trochu trpělivosti. Jeho vliv je však velmi pozitivní. U takto prováděné relaxace se mi osvědčila představa, že tělo, jak se stále hlouběji zabořuje do podložky, současně taje a jakoby se roztéká. Máte i pocit ubývání hmotnosti. Uvolnění se tím ještě více zvyšuje. Důkladná relaxace (Nešpor, 1998a, s. 191–192) Položte se na záda, nohy mírně od sebe, ruce dlaněmi vzhůru (pokud má člověk kulatá záda, je vhodné podložit hlavu tvrdým polštářkem nebo složenými ručníky, aby se nezakláněla). Pokud je to nepohodlné, můžete si podložit kolena srolovanou dekou a pokrčit je, hlavně při problémech s bederní páteří. Uvědomujete si, jak se tělo dotýká podložky, nejdříve na jednotlivých částech těla a pak společně: paty, lýtka, stehna, hýždě, záda, záhlaví. Uvědomte si dotyk podložky a uvolnění postupně na všech místech, která se podložky dotýkají: s nádechem uvolnění břicha, s výdechem hrudník, uvolnění 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220726