záminkou, že si na místě zapomněl čepici. Z lidí, kteří v restauraci seděli okolo třetí hodiny, tam nikdo nezůstal. Ačkoli to ještě nemuselo nic znamenat. Pokud ho hlídají, mohli se stáhnout do kuchyně, do auta nebo do některé z přilehlých budov. Rozhodl se. Zavolal Ebbě s otázkou, zda by se raději nemohli setkat v jedné čínské restauraci nedaleko pizzerie. Neřekl jí proč a Ebba se neptala. Při rozhovoru působila bezstarostně a nezdálo se, že by to hrála. Zněla stejně jako naposledy. To ho utvrdilo v přesvědčení, že si jejich první telefonát nijak nespojila s tím, co dnes vysílali ve zprávách. Muž nevěděl jistě, jak policie pracuje, ale na jejich místě (a on by byl vynikající policista) by přesměroval hlídky z pizzerie do čínské restaurace. To by se samozřejmě neobešlo bez určitého rozruchu. Celou dobu, kdy nové místo setkání sledoval, ale k žádnému podezřelému pohybu nedošlo a ve tři čtvrtě na osm už byl naprosto přesvědčený, že policie o nadcházející schůzce nic neví. Vešel do restaurace. Rozhlédl se. Jeho příchod zůstal bez odezvy. Uvedli ho ke stolu, ale on hned poprosil o jiný, v rohu. Sedl si zády do místnosti a čekal. Dvacet minut nato vešly sestry Johanssonovy. Ebbě připadalo, že schůzka začala dobře. Když vstoupily, zvedl se od rohového stolu muž a zamával jim. Zamířily k němu. „Vy budete Ebba a Sara,“ řekl, když k němu došly, a bylo zjevné, že ví, která je která. Ne všichni od sebe sestry dokázali rozlišit. Spousta lidí dokonce z jejich podobnosti dělala bůhvíco. Ebbu to pokaždé rozzlobilo. Navzdory stejným rysům mezi nimi byly rozdíly. Vždyť jsou dvě různé bytosti. Přehlížet to mohl leda obyčejný ignorant. Ale ten vousáč s kšiltovkou naraženou tak hluboko, že sahala až ke kovovým obroučkám brýlí, je od sebe poznal a to mu hned ze začátku přičetla k dobru. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220445