kterým nic nemohlo zabránit v tom, aby o 1,3 miliardy let později dospěly k Zemi. K čemuž došlo čtvrtého září roku 2015 v 9 hodin 50 minut a 45 vteřin univerzálního světového času. Nikdo by si jich nevšiml, nebýt úžasného důvtipu německého fyzika Rainera Weisse a amerických fyziků Ronalda Drevera a Kipa Thorna, kteří strávili desítky let vymýšlením a realizací pozorovacího střediska gravitačních vln LIGO (Laser Interferometer Gravitational-wave Observatory) ve Spojených státech, v němž byly gravitační vlny zachyceny. Po vzoru této trojice fyziků se pak do pátrání zapojilo přes tisíc vědců po celém světě. Nepochybuji o tom, že tento obrovský úspěch bude v příštích letech oceněn Nobelovou cenou. Takže Einstein měl opět pravdu. Byl prostě pašák. Docela byste si přáli, aby se tu zjevil a mohli jste mu potřást rukou. Nicméně obecná teorie relativity se vyznamenala i v dalším směru. Jak už přece víte, z Einsteinovy teorie také plyne, že vesmír má svou specifickou historii. Že vesmír byl kdysi dávno mnohem menší. Usadíte se na pláži, zavřete oči, soustředíte se a představujete si, co to může znamenat.
—
102
Galfard - Vesmir sazba.indd 102
26.8.2016 12:33:52 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220389
Kapitola 7
Kosmologie
Na některé otázky v životě existuje jediná a všeobecně přijímaná odpověď. Bohužel, navzdory tomu, co jste zatím viděli, otázka, jak vesmír jako celek vypadá, mezi ně nepatří. Einsteinovy rovnice připouštějí mnoho různých globálních podob vesmíru, a jak se dozvíme v šesté části, pořádně ani nevíme, z čeho se náš vesmír skládá. A když už o těchhle věcech mluvíme, měli bychom poznamenat, že přes všechny úspěchy, které fyzika dosud zaznamenala, se její výpovědi neshodují s realitou přesně. A fyzici dokonce i vědí, že se o to nemohou ani snažit, protože by museli předpokládat, že realita – ať už si pod tímto pojmem představujeme cokoliv – je beze zbytku poznatelná. Což není. Pozorování a experimenty, ať už jsou jakkoliv přesné, dokážou realitu popsat jen přibližně: vždycky ji změří s nějakou chybou, i když ta chyba může být nepatrná. Zpětně rovněž vidíme, že v průběhu dějin přírodních věd byla technika dostupná ke zkoumání přírody jen zřídkakdy na úrovni, kterou fyzici potřebovali, aby mohli ověřit své předpovědi, což občas vedlo k mylným teoriím. Kdyby před pár sty let nějaký náš předek nějak vydedukoval, že existují bakterie, jejichž velikost je pouhá tisícina tloušťky lidského vlasu, žádný z jeho současníků by neměl možnost to ověřit a on by nejspíš skončil v ústavu pro choromyslné s odůvodněním, že zbytečně děsí spoluobčany. A totéž platí o vzdálených galaxiích. Kdyby nějaký náš předek trval na tom, že existují, nezavřeli by ho, ale upálili zaživa. Jako Giordana Bruna. Potřebná technika, umožňující nahlédnout
—
103
Galfard - Vesmir sazba.indd 103
26.8.2016 12:33:52 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220389
dostatečně daleko do vesmíru a zobrazit ho, je známa ani ne sto let. A technika, která by ověřila, co budete číst na konci knihy, nebyla vynalezena dodnes. Věda se rozvíjí postupně a občas i skokem, když dojde k revoluční změně v našem chápání. Nicméně je lepší uvažovat o vědě obecně jako o jakémsi lešení pro naše myšlenky, jako o lešení, po němž generace vědců vystupují blíž a blíž k realitě, v níž žijeme, realitě, jejíž tajemství se snažíme odhalit pomocí experimentů. A i když se to v budoucnosti může změnit, je také na místě poznamenat, že až dosud ze vší lidské aktivity to byla vždycky jen věda, která vedla k odhalení tajemství přírody, jež zůstávala očím skryta. Jakkoliv musíme být před tváří přírody skromní, je to věda a jen věda, která nám umožňuje vidět to, na co jsou naše smysly krátké. Na rozdíl od toho, co si většina lidi myslí, vědci nemají rádi složité věci. Když jde o vysvětlení vesmíru jako celku, byli by raději, kdyby to bylo jednoduché. Takže se obvykle snaží v zdánlivě složité situaci objevit nějaké jednoduché zákonitosti. Právě přitom se uplatní důvtip. Takže se podívejme, co můžeme z Einsteinovy teorie vytěžit, když budeme uvažovat vesmír v co možná největším měřítku a zjednodušíme to, co jsme viděli. Zapomeňme na podrobnosti. Zkusme VELIKÁNSKÉ měřítko. Žádné asteroidy, žádné planety, žádné hvězdy, žádné gravitační vlny. Pro takový pohled jsou to příliš malé objekty. Ponechme ve hře jen galaxie, nebo dokonce jen kupy galaxií. A pak tu jste vy, abyste viděli, jak řešení vychází – kosmické oko, které vnímá Zemi, Slunce a stovky miliard hvězd v Mléčné dráze jen jako jednu tečku udávající vaši polohu. Ostatní galaxie jsou rozprostřeny rovnoměrně kolem vás, i když je patrná jistá vláknitá struktura. Fajn. To vypadá jednoduše. Tohle budiž naše základní aproximace. Vložme to do Einsteinových rovnic a podívejme
—
104
Galfard - Vesmir sazba.indd 104
26.8.2016 12:33:52 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220389