„Myslím, že to je slavný Big Ben,“ zkusil Martínek. „Časy se mění,“ zahulákal skřítek. „Ano, Leprikón má pravdu. Ve skutečnosti název Big Ben patří největšímu z pěti zvonů. Hodinové věži se od roku 2012 říká Elizabetina věž, na počest královny.“ „To se bude hůř pamatovat,“ vzdychl si Martínek. „Ale nebude,“ chlácholil ho skřítek. „Vždy si vzpomeneš na panovnici Elinku Věžinku a nemůžeš se splést.“ „Trochu neuctivé ke královně, pane skřítku,“ ozvala se čarodějka. „Ale vůbec ne,“ uklidňoval ji. „Hledal jsem pouze milé označení, aby si to chlapec zapamatoval.“ Martínek musel uznat, že Elinka Věžinka mu v paměti nejspíš opravdu zůstane. Víla mezitím pokračovala: „Věž je součástí Westminsterského paláce, který je sídlem Parlamentu Spojeného království.“ „A co je to obrovské kolo?“ zajímalo Martínka. Víla se podívala směrem, kterým Martínek ukazoval. „Díváš se na Londýnské oko, Martínku. Největší vyhlídkové kolo v Evropě. Měří 135 metrů.“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220219
Skřítek dloubl chlapce do ramene. „Tady se ti taky bude líbit název. Oficiálně se to totiž jmenuje Coca-Cola London Eye.“ „Ty máš ale, velké štěstí, protože my letíme výš, než kam dosáhne kolo,“ podotkla hrdě paní Gigi. „A teď už si to namíříme ke mně domů. Jste všichni srdečně zváni.“ U paní Gigi se Martínek cítil příjemně. Pepíka s klecí postavil na stůl, uvelebil se ve velkém křesle a čekal na příděl čaje. Po očku sledoval pana Leprikóna, který pochodoval po pokoji a všechno prozkoumával. Nejvíc ho zaujala knihovna. „Občas by ty knihy mohla oprášit,“ stěžoval si, když mu do nosu vletěl chomáč prachu. „Zabydleli se tady dokonce i pavouci.“ „Možná by to pak už nevypadalo jako knihovna čarodějky,“ bránil paní Gigi Martínek. Skřítek jej ale neposlouchal a dál se prohraboval starými kouzelnými knihami. „Ááááá, tady je to!“ Vytáhl velký starý atlas a pokoušel se s ním dobalancovat až k Martínkovi. Téměř se mu to podařilo, ale u pohovky zavrávoral a kniha mu spadla na nohu. „Auuu!“ vyjekl skřítek. „Nechápu, proč kocoura zmenšila, když daleko výhodnější by bylo, kdyby mě zvětšila.“ Martínek vzal atlas a položil jej na stůl. Skřítek za ním rychle vyšplhal. „Chtěl bych ti něco ukázat.“ Oprášil starou knihu a začal v ní listovat. Po chvíli se zastavil na mapě Irska a zabodl malý prstík do jednoho místa. S úsměvem se na Martínka podíval. „Naše další zastávka bude tady. Rád bych
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220219
ti totiž ukázal i svůj domov. Martínek se naklonil blíž. V mapě bylo vyznačeno městečko s názvem Muckanaghederdauhaulia. „Muckana něco něco něco… To nejde přečíst, pane Leprikóne.“ Ať se Martínek snažil, jak chtěl, název městečka vyslovit nedokázal. Skřítka to velmi pobavilo. „Snad sis nemyslel, že budu pocházet z nějakého místa s obyčejným názvem.“ Mezitím se vrátila z kuchyně paní Gigi s vílou Gramatikou. Na podnose nesla konvici plnou kouřícího čaje. Víla zaletěla nad atlas a usmála se. Pak ten dlouhatánský název vyslovila krásnou irštinou [Muiceanach idir Dhá Sháile]. Martínek na ni udiveně hleděl, zatímco mu paní Gigi nalévala čaj. „Vy to místo znáte?“ „No jistě,“ usmála se Gramatika. „Moře, zelené louky, svěží vzduch, je to bezva místo.“ „Jak může mít nějaké město takový název?“ zajímalo Martínka. „Kdyby se mě někdo zeptal, odkud pocházím, než bych to vyslovil, tak by ten člověk nejspíš nevydržel a odešel. Co to vlastně znamená?“ Víla si nasadila brýle a vyndala z kapsičky malou knížečku. „V překladu do angličtiny je to ridge, shaped like a pig’s back, between two expanses of briny water [rɪʤ, ʃeɪpt laɪk ə pɪgz bæk, bɪˈtwiːn tuː ɪksˈpænsɪz ɒv ˈbraɪni ˈwɔːtə].“
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220219