Ranař zariskoval a ohlédl se. Joe se otočil a namířil zbraň, jenže druhou ruku měl pořád omotanou vodítkem. A koza neměla chuť se vracet. Tvrdě vodítkem škubla. Joe se zapotácel, pokoušel se udržet rovno váhu a přitáhnout svou zajatkyni k sobě. Koza škubla podruhé a drobný muž s klením upadl na zem. Zbraň vypálila, hlasitě a zbytečně. Koza se dala na úprk. Joe a dítě řvali. Ranař utíkal. Zelené oči tlumeně zářily jako dva měsíce příliš slabé na to, aby jejich světlo proniklo tmou. Snažil se udržet dítě. Ve spěchu ho nedokázal umlčet. Nerovné zdi ho tloukly do paží a ramenou a přehazovaly si jej z jedné strany chodby na druhou. V dálce za sebou slyšel kroky a příval nadávek. Honička probíhala pomalu, oba muži si těžce hledali cestu ve snaze být rychlejší než ten druhý. Ranař doběhl ke známým dveřím. Rychle položil dítě na zem a zapřel se do nich. Když zvedl vzpouzející se uzlíček, drobné ručičky i nožičky mu zabušily do břicha. Ze dveří vycházelo slabé světlo a dopadalo dítěti na záda. Ranař sklonil hlavu a na podlaze i dveřích spatřil krev. Roztřásly se mu ruce. Dětský křik se zajíkl a proměnil se v jiskřivý smích. Jeho druhové čekali v síni, kde vládla napjatá atmosféra. Stáli v hloučku okolo nějaké postavy a tiše a naléhavě hovořili. Jeho příchod je vyděsil, ovšem paniku v jejich očích rychle vystřídaly vyčítavé pohledy, které ho přimrazily na místě. „Co se stalo?“ zachrčel. V hrdle mu úplně vyschlo. Ustoupili stranou a on spatřil Tinu, krysí žena byla bledá, zraněná a naštvaná. Nohu měla omotanou obvazy, jimiž prosakovala krev. „Co se ti stalo?“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220209