propagandu je třeba předložit v kanceláři NSDAP v Münchener Straße.“ Dokonce i Schillerstraße – uličku žlutých hvězd –, která ještě pořád čekala na renovaci, ještě naposledy proslídili, jestli nenajdou něco, cokoli, co by se dalo spálit ve jménu Führerovy slávy. Nikoho by nepřekvapilo, kdyby se ukázalo, že jistí členové strany kamsi odjeli a tam nechali vytisknout aspoň tisíc zhoubných a morálně závadných knih a plakátů jen proto, aby se pak mohly spálit na popel. Všechno bylo nachystáno, dvacátý duben bude velkolepý. Bude to den pálení a oslav. A knižní zlodějny. To ráno v domácnosti Hubermannových probíhalo zase všechno jako obvykle. „Ten Saukerl už zase čučí z okna,“ láteřila Rosa Hubermannová. „To je den co den,“ pokračovala. „Na co to brejlíš teďka?“ „Hmmm,“ zamručel potěšeně táta. Po zádech mu jako plášť splývala vlajka upevněná seshora k oknu. „Na tuhle ženskou by ses měla kouknout.“ Mrknul přes rameno a zazubil se na Liesel. „Co kdybych se sebral a běžel za ní. Ta tě strčí do kapsy, matko.“ „Du Schwein!“ Pohrozila mu vařečkou. Táta se dál díval z okna na pomyslnou ženu a velmi skutečný špalír německých vlajek. Všechna okna v ulicích Molchingu byla ten den ozdobena na Führerovu počest. Někde, jako třeba u Frau Dillerové, se dychtivě myla okna, vlajka zářila novotou, hákový kříž vypadal jako klenot položený na rudobílé dečce. Jinde povlávala z římsy jako prádlo, které tam dali sušit. Ale byla tam. *
104
Zusak_Zlodejka_knih_vnitrek_2013_new.indd 104
6.12.2013, 16:32:07 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220150