se jim vysmáli. „Vy jste ale hlupáci, místo abyste si sedli na osla, tak ho nesete?“ To je, myslím, poučné. Lidi ti moc rádi poradí, co máš dělat. Divila by ses, kolik jich má dokonalé povědomí, jak se má správný kněz chovat. Na to je mezi námi tolik odborníků! Vědí, že bych měl dělat to, ale v žádném případě nedělat tamto. Taky mají jasno, jak bych to měl dělat, a dokonce s kým, kdy a kde. Všechny mé kroky hodnotí a porovnávají je se svými představami. Na každém rohu potkáš specialistu, který ti ochotně poradí, jak máš žít. Pikantní je, že většina těch samozvaných rádců nežije zrovna extra kvalitně a ukázkově. Když už mě všechna ta nevyžádaná doporučení vytáčejí, říkám jim: „Výborně! Když jste takoví znalci a tolik toho víte, tak proč jsem já, kluk z Polska, vaším knězem? Proč si nevychováte faráře ze svého syna? Vysvětlete to všechno jemu a naučte ho to dělat!“ Zábavnou pointou většiny takových bludných představ je, že kněz nemá být jako ostatní. Farář musí být něco úplně jiného. Nejlépe náš pravý opak.
Asi si myslí, že o životě moc nevíš, když nemáš manželku a děti. A kupodivu si to samé mysleli i naši. Rodiče se ke mně vlastně vždycky chovali jako k malému klukovi. Mladší bratry brali vážně a jednali s nimi jako s dospělými jen proto, že měli rodiny a chodili do „normální“ práce. Moje nezkušenost v těchto ohledech ze mne v jejich očích dělala něco méně. Nevedlo to ke konfliktům, roztržkám a hádkám? Jak už jsem podotkl, já se zásadně nehádám. Ona mi kolikrát úplně stačí jedna jediná věta. Na to jsem kadet. Umím si tak nechutně rýpnout, že ani žádných hádek netřeba. Naštěstí si svůj přešlap umím hned uvědomit a omluvit se. Problém bývá, když ten, koho se dotknu, to nedokáže smazat tak lehce jako já. Nesnáším, když ten druhý trucuje. Když neumí
106
hospoda_kostel276.indd 106
2.9.2016 1:58:08
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220012